Nejosamělejší strom světa skrývá odpovědi na otázky o globálním oteplování

Ačkoli se člověk ke stromům nechová dvakrát dobře, na Zemi roste aktuálně dle odhadů přes tři biliony těchto dřevin. Se žádnou z nich se však nikdy nesetkaly kořeny nejosamělejšího stromu na světě, který by mohl pomoci vědeckému výzkumu klimatické změny.

Diskuze o globálním oteplování a vlivu člověka na tento nepopiratelný fenomén se táhne hluboko do 20. století. Většina předních vědců je v tomto ohledu za jedno, nicméně dochází k dalšímu a dalšímu výzkumu. Odborníci aktuálně ke svému zkoumání využívají i nejosamělejší strom na světě, který se nachází na neobydleném Campbellově ostrově. Ten patří mezi novozélandské subantarktické ostrovy. Většího solitéra mezi stromy byste přitom skutečně hledali jen těžko.

Nejosamělejší strom na Zemi

Na Campbellově ostrově, který má rozlohu 112,8 km², se sice nachází mnoho dřevin, naprostá většina z nich nicméně patří mezi keře. Strom zde skutečně roste pouze jediný. Jedná se o druh smrk sitka (Picea sitchensis), jehož zástupci jsou obecně jedny z největších jehličnanů vůbec. Ačkoli však mohou dorůstat do výšky až 80 metrů, strom z Campbellova ostrova je zhruba devětkrát nižší. Přesto se o něm dočtete v Guinessově knize rekordů. V okolí 222 km byste totiž jiné stromy hledali marně. Nacházejí se až na Aucklandových ostrovech.

Nabízí se otázka, jak se na své místo dostal. Odpověď je jednoduchá – byl zde zasazen jako nepůvodní dřevina v roce 1907, a to tehdejším guvernérem Nového Zélandu lordem Ranfurlym. Ostatně i proto bývá někdy označován jako Ranfurlyho strom. Na svém místě tedy roste 117 let. Stále se však ještě jedná o mladého jedince, neboť smrk sitka je znám svou dlouhověkostí. Některé stromy se dokonce dožily 700 let, takže rostly v době, kdy bylo lidstvo na úplně jiné úrovni vývoje. Naše aktuální úroveň nám v mnohém pomáhá, současně nás ale ohrožuje. Třeba klimatickou změnou.

Mohlo by vás zajímat: za nejizolovanější strom na Zemi byl kdysi považován strom z Ténéré, což byl osamělý akát nacházející se v saharské poušti na severovýchodě Nigeru. Pro zdejší karavany se jednalo o důležitý orientační bod. Dle odhadů strom rostl na svém místě zhruba 300 let, v roce 1973 jej ovšem srazil a vyvrátil opilý řidič kamionu.

Pomoc v boji s klimatickou změnou

Podle vedoucí radiokarbonového výzkumu ústavu GNS Science Jocelyn Turbullové by smrk sitka z Campbellova ostrova mohl velmi přispět k výzkumu pohlcování oxidu uhličitého (CO₂) v Jižním oceánu, tedy oceánu obklopujícím Antarktidu. Právě tato vodní plocha přitom pohltila zhruba 10 % všech emisí, které byly vyprodukovány cca za poslední století a půl. Na tom se podílí zdejší větrnost, protože se tu nenachází příliš pevniny, která by (západní) větry zpomalila. Právě to umožňuje pohltit více uhlíku.

„Z CO₂, který produkujeme spalováním fosilních paliv a vypouštíme do atmosféry, v ní zůstane jen asi polovina. Druhá polovina jde do pevniny a oceánu,“ vysvětlila Turnbullová.

Jak ale může pomoci nejosamělejší strom na světě? Jde o jeho letokruhy. Jak známo, při fotosyntetické aktivitě rostliny odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (minimálně ve dne), který následně používají k růstu svých pletiv. Přítomnost uhlíku se tak projevuje i v letokruzích. Vzhledem k tomu, že smrt sitka z Campellova ostrova je nejjižněji rostoucí strom, může výzkum jeho struktur přispět k pochopení klimatické změny. Vědci již před lety odebrali vzorky, výsledky však doposud nejsou známy.

Mohlo by vás zajímat: někteří lidé stále popírají skleníkový efekt a vliv CO₂. Těm bychom doporučili zaměřit svou pozornost na planetu Venuši. Tamní atmosféra je složena převážně z oxidu uhličitého (96,5 %). Ačkoli je velmi hustá a pronikne jí naprosté minimum slunečních paprsků, kvůli přítomnosti CO₂ planetu v podstatě neopouštějí, což se označuje právě jako skleníkový efekt. Důsledek? Průměrná teplota 464 °C! To ostatně osvětluje, proč neexistují Venušané.

Zdroje: The Guardian, Deník, Wikipedia