Vypadala jako obyčejná hračka. Ale v noci jsme ji raději otočili čelem ke zdi. Teď se prodává za desetitisíce

Hračky těšily děti odjakživa. Zatímco dříve si ti nejmenší vystačili s vyřezávanými postavičkami ze dřeva nebo jednoduchou šitou panenkou, s postupem času si výrobci i rodiče dali na vzhledu hraček opravdu záležet. Děti si tak začaly hrát se stavebnicemi, zvířátky z různých materiálů, kočárky a panenkami.

Panenky ale nebyly ničím novým. Lidstvo totiž v různých podobách provázejí už po celá tisíciletí. První nálezy postaviček, které připomínaly člověka, pocházely již z dob starověkého Egypta. Byly vyráběny z hlíny nebo dřeva, oproti těm dnešním ale měly zcela jiné využití. Sloužily spíše jako rituální předmět, nikoliv hračka pro děti. Pro tento účel se začaly panenky vyrábět teprve v 18. století, kdy konečně získaly téměř takovou podobu, jakou mají dnes. Zlatým obdobím výroby panenek byl přelom 19. až 20. století. V tuto chvíli se výroba rozšířila na další materiály, přičemž nejoblíbenější byl porcelán a biskvit. Vznikaly tak krásné kousky s realistickými rysy, ručně malovanými tvářemi a bohatě zdobenými oblečky. Tyto panenky byly velmi drahé a šlo tak často o rodinné dědictví. Dodnes se některé kusy prodávají za desetitisíce, ačkoliv je dříve děti kvůli strašidelným malovaným obličejům v noci raději otáčely čelem ke zdi.

Od dětské hračky k cennému pokladu

Dříve tedy byly panenky spíše rituálními předměty, které se vyráběly z hlíny, dřeva nebo slonoviny. Krásnými a velmi oblíbenými hračkami pro děti se staly až někdy v 18. století, nicméně opravdový boom začal až ve století devatenáctém. V této době se na scéně objevily značky jako Armand Marseille, Kämmer & Reinhardt, Simon & Halbig nebo J.D. Kestner. Ty vyráběly realistické panenky z porcelánu, který je známý jako biskvit. Jde o porcelán bez glazury, díky čemuž na něj bylo možné ručně kreslit obličej, aniž by panenka byla příliš lesklá a „nerealistická“. Tyto panenky byly až uměleckými kousky a některé z nich se tak staly nejen hračkami pro děti, ale i cennými sběratelskými předměty.

V Československu se výroba panenek rozvíjela hlavně ve 20. století. Největším výrobcem zde byla značka Hamiro, z jejíž továrny vyšly modely, které jsou dodnes vyhledávány mnoha sběrateli. Ne každá stará panenka tedy patří do popelnice nebo na půdu, některé mohou mít cenu desetitisíců, či dokonce statisíců.

Okaté, mrkací i strašidelné

Starožitné panenky se řadí do různých skupin. Sběratelé oceňují ty s ručně šitými oblečky, s porcelánovými obličeji, ale i první mrkací panenky nebo kousky, které se svým vzhledem vymykají. Zvláštní místo tak zaujímají panenky s nápadně velkýma očima. Často mají velkou hlavu, jemně naivní nebo zasněný výraz, a ačkoliv jsou na první pohled hezké, na někoho mohou působit až zklidňujícím dojmem.

Nejznámější kategorií jsou takzvané Googly panenky, které vyráběla například německá firma Armand Marseille. Dnes jde o velmi vzácné sběratelské kousky, které si můžeme často prohlédnout v muzejních sbírkách a na výstavách. Panenky s velkýma očima byly populární hlavně kolem roku 1910. Měly často pohyblivé končetiny a propracované oblečky. Dnes mají cenu okolo 20 tisíc, nicméně velmi zachovalé či vzácnější kousky se prodávají i za mnohem více.

Ceny, ze kterých se vám protočí panenky

Na světových aukcích se starožitné panenky prodávají za opravdu neuvěřitelné ceny. A nejdražšími nejsou nutně ty nejstarší. Co se týče těchto starožitných kousků, mezi ty nejvíce ceněné patří například francouzské panenky Bru Jne R bisque dolls, kdy se některé z nich prodaly i za více než 300 tisíc korun. Mezi sběrateli jsou oblíbené i německé panenky Kester.

Nejdražší hračkou vůbec je pak pohyblivá panenka L’Oiseleur, která stojí více než 6 milionů dolarů.

Pro drahé panenky ale nemusíme jít až tolik do minulosti. Velmi vzácnými kousky jsou totiž i některé panenky Barbie. Tou nejdražší je Barbie s unikátním šperkem na krku, který zhotovil zlatník Stefan Canturi. Náhrdelník totiž zdobí pravý diamant a panenka se v roce 2010 vydražila za více než 8 milionů korun.

Kde končí hra a začíná horor?

Pojďme ale zpět k panenkám s velkýma očima. Ty na lidi často působí až strašidelně a není tak divu, že se staly inspirací pro nespočet hororových filmů. Jejich přítomnost v místnosti budí opravdu zvláštní napětí. Jako by tam byl ještě někdo navíc, jako by vás panenka neustále sledovala. Psychologové však mají pro tento úkaz vysvětlení. Tento pocit je údajně způsoben tím, že čím více se něco podobá člověku, tím znepokojivějším dojmem to na nás působí. A právě panenky jsou dokonalým příkladem. Sice se nehýbou, nejsou živé, ale v noci byste dali ruku do ohně za to, že vás pozorují, nebo že se dokonce pohnuly.

Na světě ale existují panenky, které jsou skutečně strašidelné a mnoho lidí by s nimi nevstoupilo do jedné místnosti. Jednou z nich je panenka Raggedy Ann, která je spíše známá jako Annabelle ze série hororových filmů. Ve skutečnosti jde o hadrovou panenku, která je údajně posedlá démonem. Dnes je vystavena ve vysvěcené skříňce v okultním muzeu Eda a Lorraine Warrenových.

Ještě horší pověst má panenka Robert. Ten žije v muzeu na Floridě. A ano, možná skutečně žije, nebo spíše něco v něm. Návštěvníci i pracovníci muzea hlásí, že se Robert pravidelně sám od sebe přemísťuje. Mění pozice i výraz ve tváři nebo škodí lidem. Někteří návštěvníci, kteří brali Roberta na lehkou váhu a dělali si z něj legraci, píšou do muzea dokonce omluvné dopisy přímo pro něj. Jejich životy se totiž od té doby údajně radikálně změnily k horšímu, jako by je někdo proklel. Za zmínku stojí i Ostrov panenek (La Isla de las Muñecas). Jde o na první pohled velice strašidelné místo v Mexiku, které má hrůzostrašnou atmosféru díky stovkám špinavých a rozbitých panenek okolo jednoho domu. Ty sem pravidelně dává místní muž pro jednu mrtvou dívku, která s ním údajně komunikovala.

Panenky jsou bezesporu jednou z nejoblíbenějších hraček pro děti. Jejich sbírání se ale může proměnit i ve zvláštní posedlost a některé kousky se vyznačují temnou aurou, která vás donutí je minimálně otočit čelem ke zdi, když jdete v noci spát.

Zdroje: Kultura21.cz, smithsonianmag.com, Lovetoknow.com, Rarest.org