Podle budíku poznáme, jací opravdu jste: Tato metoda děsí i psychology. Funguje podezřele dobře

Možná jste někdy slyšeli, že lidé, kteří vstávají brzy ráno, jsou více organizovaní nebo úspěšnější. Naopak ti, kteří si rádi přispí, mohou být označeni za lenochy nebo nepořádné dobrodruhy. Ve skutečnosti ale čas, kdy se probouzíte, vypovídá o vašem charakteru mnohem více, než jste si mysleli.

Vědecké studie posledních let odhalují, že vaše biologické rytmy souvisejí s psychologickými rysy, které utvářejí vaše jednání a rozhodování. Jedná se o důležitý diagnostický nástroj, který nyní uznávají i psychologické obory zaměřené na osobnostní typologii.

Čas probuzení souvisí s tzv. chronotypem, což je vrozený i naučený rytmus, který určuje, kdy má vaše tělo být aktivní a kdy odpočívat. Tento chronotyp souvisí s genetikou (zejména variacemi genu PER3), ale i s věkem a světelnými podmínkami, ve kterých žijete.

Studie z letošního roku publikované Americkou akademií spánku potvrzují, že pravidelné ranní vstávání bez budíku souvisí s větší disciplínou, svědomitostí a schopností zvládat stres. Naopak tzv. noční sovy bývají podle vědců kreativnější, ale také citlivější na výkonnostní tlaky.

Chronotyp však není svobodnou volbou, ale biologickým nastavením, které ovlivňuje váš den. Je tedy logické, že psychologové dnes čas vstávání zařazují mezi diagnostické ukazatele osobnosti. Ale jaké charakterové vlastnosti tedy doba, kdy vstáváme, doopravdy odhaluje?

Ranní ptáčata

Lidé, kteří vstávají mezi 4. a 6. hodinou ranní, patří dle vědeckých studií k tzv. extrémním ranním typům. Tito jedinci mívají nadprůměrnou schopnost sebekontroly a vnitřní motivace. Neuropsychologické studie z Harvardu potvrdily, že ranní ptáčata vykazují vyšší hladiny serotoninu, což souvisí s lepší stabilitou nálady.

Typické je také systematické uvažování a dlouhodobé plánování. Tím, že mají ráno více klidu a minimum rušivých vlivů, rozvíjejí výkonnostní návyky a zvládají odpovědnost lépe než ostatní chronotypy. Nevýhodou u nich však může být nízká tolerance k improvizaci a silná preference rutiny. Tito lidé často hůře zvládají neočekávané změny.

Běžný ranní typ

Ti, kteří vstávají mezi 6. a 8. hodinou ranní, tvoří nejpočetnější skupinu. Tito jedinci vynikají schopností přizpůsobit se a využít ráno na přípravu dne. V průměru vykazují lepší zvládání stresu než noční sovy a bývají extrovertnější než extrémní ranní ptáčata.

Psychologické studie Evropské spánkové společnosti uvádějí, že tito lidé většinou kombinují systematičnost s určitou mírou kreativity. Jejich den je dostatečně dlouhý pro efektivní plánování a přesto nejsou svázaní extrémními rituály. Mezi jejich slabiny mohou patřit sklony k přeceňování vlastní kapacity. Často jsou aktivní ve společnosti, ale jejich výkonnost bohužel není konzistentní po celý den.

Noční sovy

Vstávání po 9. hodině ráno čistě ze zvyku nemusí znamenat lenost. Noční chronotypy mají prokázané genetické i neurobiologické odlišnosti. Mají vyšší aktivitu kreativních center mozku v odpoledních a večerních hodinách.

Studie z Londýnské univerzity potvrdila, že sovy dosahují vyšších hodnot v otevřenosti novým zkušenostem a v individuální autonomii. Jejich výkonnost v odpoledních hodinách ale může být výrazně nadprůměrná, pokud jim práce dovoluje se synchronizovat s jejich biorytmem.

Hlavní riziko nočních sov představuje tzv. social jet-lag, kdy jejich biologický rytmus neodpovídá společenským očekáváním. To může vést k vyššímu stresu a větší náklonnosti k depresivním stavům.

Diagnostika podle budíku

Psychologové dnes považují informaci o pravidelném čase vstávání za důležitou součást osobnostní analýzy. Dle odborných poznatků doba kdy vstáváme přímo odráží biologické a psychologické procesy, které nás utvářejí.

V kombinaci s dalšími metodami může tento faktor sloužit jako spolehlivý indikátor, například při koučovacích nebo terapeutických sezeních. Důležité ale je, aby naše denní zvyky byly v souladu s naším chronotypem. Nerespektování biologického nastavení vede dlouhodobě k psychické únavě a zdravotním komplikacím.