Jídlo, které turisté považují za typicky české, ale Češi ho znají jen z vyprávění. Už jste ho ochutnali?
Sledovat v Google Zprávách
Představte si typické české jídlo. Pravděpodobně si vybavíte svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem, vepřo knedlo zelo, smažený sýr s tatarkou a hranolky, nebo třeba guláš. Všechny tyto pokrmy jsou právem považovány za tradiční české speciality a najdete je v menu snad každé restaurace, která se chlubí českou kuchyní.
Jenže existuje jedno jídlo, které turisté často řadí mezi české kulinářské skvosty, ale většina Čechů ho zná jen z vyprávění a jen malá část z nich ho opravdu ochutnala.
Tento sýr buď milujete, nebo nesnášíte
Pravděpodobně jste o pivním sýru nikdy neslyšeli, natož abyste ho ochutnali. A přitom ho turisté často považují za tradiční českou pochoutku. Realita je ale trochu jiná. Pivní sýr jak ho známe dnes má kořeny spíše v Německu, konkrétně v Bavorsku, kde se mu říká Weißlacker. V Česku se sice vyráběl podobný sýr, zejména v Krkonoších, ale jeho popularita zdaleka nedosahuje věhlasu hermelínu, nivy nebo olomouckých tvarůžků.
Pivní sýr je měkký zrající sýr s charakteristickou oranžovou barvou, kterou získává díky speciálnímu mazu. Jeho chuť je silná, výrazná až pikantní, s lehce nakyslou notou. Vůně je taktéž intenzivní, pro někoho až příliš pronikavá. Není divu, že tento sýr budí rozporuplné reakce – buď ho milujete, nebo ho prostě nemůžete vystát.
Historie pivního sýru sahá až do 19. století, kdy ho v Bavorsku začali vyrábět bratři Kramerovi. Získali na něj dokonce královský patent. Tradiční výroba byla poměrně složitá. Sýr se vyráběl z plnotučného mléka, hmota se formovala do bloků a následně několik týdnů zrála v chladném prostředí. Během zrání se povrch sýra pravidelně ošetřoval solným roztokem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Krkonošský sýr byl vyhlášený, dnes se však již podle tradiční receptury nevyrábí
Dříve byl pivní sýr známý a oblíbený. Krkonošský pivní sýr, jak se tehdy nazýval, se vyráběl ze syrového večerního mléka, které se nechalo lehce zkysnout. Tento předkysaný základ se pak smíchal s odstředěným ranním mlékem. Následovalo srážení syřidlem a krájení vzniklé hmoty na menší kousky. Ty se pak opatrně vkládaly do speciálních forem, kde se sýr pravidelně otáčel, solil v solné lázni a po vyjmutí ještě dosoloval.
Zrání sýru probíhalo v chladném prostředí, při teplotě 10 až 12 stupňů Celsia, a trvalo dlouhé čtyři měsíce. Během zrání se povrch sýra pravidelně vlhčil a těsně před zabalením se z něj oškrábal maz. I samotné skladování v harrachovském zámeckém sklepení vyžadovalo specifické podmínky, zejména stálou vlhkost.
Krkonošský pivní sýr nebyl jediným zástupcem svého druhu. V západočeských končinách se vyráběl i Sýr rytíře Žumbery, inspirovaný francouzským sýrem Port Salut. Na rozdíl od válcovitého francouzského originálu měl Žumbera čtvercový tvar. I tento sýr se vyznačoval měkkou konzistencí, žlutočerveným mazem na povrchu a intenzivní chutí.
Dnes se s pivním sýrem setkáváme spíše sporadicky. Na pultech obchodů najdeme různé varianty. Moderní výrobní postupy jsou sice jednodušší a méně náročné, ale chuť dnešních pivních sýrů se podle znalců blíží chuti tradičních receptur.
Pivní sýr si můžete vychutnat zatepla i zastudena
Nejtradičnější a nejjednodušší způsob, jak si pivní sýr vychutnat, je s čerstvým chlebem a máslem. Přidat můžete i cibuli. Pivní sýr se ale nemusí konzumovat jen tak samotný. Skvěle se hodí i do různých pomazánek. Jeho výrazná chuť dodá šmrnc i obyčejné pomazánce z tvarohu nebo Lučiny. Zkuste ho smíchat s měkkým tvarohem, nasekanou pažitkou a trochou smetany.
Pro milovníky teplé kuchyně se nabízí možnost pivní sýr zapékat. Jeho chuť se teplem zjemní a krásně se prolne s ostatními ingrediencemi. Přidejte ho do zapečených brambor, těstovin nebo zeleniny. Fantasticky chutná je například kombinace s květákem a brokolicí. Zeleninu uvařte doměkka, zalijte bešamelovou omáčkou s kousky pivního sýra a zapečte v troubě dozlatova.
Zdroj: pivni-syr.cz, strednicechy.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org
