Američané naprosto znechuceni českou klasikou: Je to horší než školní jídlo v Texasu, tvrdí

Některé české pochoutky mají dar zmást, zaskočit a dokonce i pohoršit návštěvníky ze zahraničí. Stačí jeden pohled do sklenice, jedno přivonění a často následuje výraz, který je směsicí zděšení a nevíry. Právě takhle reagovali američtí turisté na jednu z našich nejikoničtějších hospodských specialit. Pro nás nostalgie, pro ně noční můra v octovém nálevu. 

Američané, zvyklí na grilované klobásy, sladké omáčky a dokonale naaranžované talíře, reagují na utopence většinou stejně, zvednutým obočím a otázkou, jestli je to opravdu určené k jídlu. Problém není jen v samotném vzhledu, ale hlavně v konceptu: Masný výrobek naložený ve směsi octa, cukru, cibule a koření, ponechaný několik dní až týdnů uzrát v chladu, působí na americké smysly jako z jiného vesmíru.

Chuť, která dělí svět

Pro Čechy je utopenec synonymem večera v hospodě, ideálně s půllitrem piva, kde kyselost nálevu harmonizuje s hořkostí ležáku. Je to pochoutka, která se dědí, vaří doma podle rodinných receptů a často se o ní vedou debaty typu „Patří tam mrkev? Kolik cibule je tak akorát?“ Naproti tomu pro cizince, zejména ze západu, tento zážitek často končí už u prvního čichového dojmu. Ostrá vůně octa a pohled na plovoucí uzeninu s cibulí v zákalu láku dokáže vyvolat silnou nechuť. Přesto se najdou i tací, kteří přiznávají, že jakmile překonají počáteční odpor, utopenec si je dokáže získat svou specifickou chutí, tradicí i svou neoddiskutovatelnou originalitou.

Kyselé, ale naše

Zajímavé je, že podobně nakládané speciality se najdou i jinde ve světě, například v Německu existují „Saurer Zipfel“, bavorské klobásy vařené v kyselém nálevu, a v americkém jihu zase „pickled sausages“, které však bývají ostřejší a chutí přizpůsobené tamnímu vkusu. Co však chybí, je ten specifický český důraz na „zakousnutí“ k pivu. Utopenci nejsou hlavní jídlo, je to předkrm, doplněk, zábava k večeru. A právě v tom tkví možná největší nepochopení ze strany Američanů, očekávají něco sytého, teplého, a místo toho dostanou studenou nakyslou klobásu ve sklenici.

Přestože jsou reakce ze zámoří často ostré, Češi si svou pochoutku nedají. Utopenec patří mezi tzv. retro delikatesy, které zažívají malý comeback, objevují se v modernějších gastro podnicích, servírují se s domácími kysanými okurkami, bio cibulí a řemeslným chlebem. Zatímco tradiční hospody zůstávají věrné původnímu receptu, mladí kuchaři experimentují, přidávají chilli, kopr nebo dokonce med. V USA sice utopenec patrně nikdy nezíská Michelinskou hvězdu, ale jako kulturní fenomén funguje skvěle. Ukazuje totiž, že jídlo není jen o chuti, ale i o kontextu a zvyku.

Co je pro jednoho delikatesa…

…to může být pro druhého trauma z výletu. A naopak. Češi se zase často pozastavují nad americkými kombinacemi, burákové máslo s marmeládou, sladké maso, nebo smažené máslo na poutích. Kultura jídla je zkrátka barevná mapa chutí, která se nekreslí podle hranic států, ale podle tradic, rodiny a zvyklostí. Utopenci zřejmě nikdy nezískají srdce amerických teenagerů, ale možná právě proto zůstávají tím, čím mají být – unikátním výtvorem české kuchyně, který se nebojí být sám sebou. I když to třeba občas někoho znechutí.

Zdroje: magazin.recepty.cz, tresbohemes.com, cesky.radio.cz