Z Východu přichází nečekaná hrozba. Vliv na Česko? Podle expertů obrovský, a odnáší to hlavně děti

To, co jsme dlouho ignorovali, už nelze přehlížet. Nejvíce zasaženou skupinou jsou totiž děti. Tichá hrozba se nenápadné plíží do české společnosti a odborníci konečně začínají jednat – změny přijdou už za pár měsíců.

Východní Evropa čelí problémům, které se dlouho zametaly pod koberec. A i když jsme si v Česku možná chvíli mysleli, že se nás to netýká, pravda je jiná. Tlak na změnu přichází „zespodu“ – od rodičů, odborníků i samotných dětí. A teď to vypadá, že se konečně začínají dít změny. Už v příštím roce totiž stát vyhradí peníze na důležité pomocné síly proti tomuto tichému nepříteli.

Co se děje za zdmi škol?

Teprve od roku 2026 přijde zásadní obrat. Stát si konečně přiznal, že psychické zdraví dětí není nadstandard, ale základní podmínka přežití ve škole i v osobním životě. A rozhodl se jednat. Každá základní škola s více než 180 žáky dostane podle nového nařízení hrazené služby psychologa, speciálního či sociálního pedagoga. To znamená, že do škol konečně zamíří odborníci, kteří tam měli být už dávno.

Celkem má přibýt 1481 úvazků těchto podpůrných profesí. A výdaje? Přes 1,1 miliardy korun ročně. A to není všechno. Od září 2026 budou mít všechny běžné první třídy s 15 a více dětmi nárok na 20 hodin asistenta pedagoga týdně. Ne na základě doporučení, ale automaticky.

Stát tak reaguje na dlouhodobé výzvy odborníků, podle kterých právě první třída bývá zlomovým obdobím. Děti, které nezvládnou adaptaci, pak často bojují se školou celý život. Asistenti mají být po ruce, aby pomohli snížit riziko selhání, zlepšit výuku, a hlavně – odlehčit učitelům i rodičům.

Ticho, které zabíjí

Podle psychologů je situace alarmující. Nárůst úzkostí, depresí i poruch chování u dětí za poslední roky roste – ale zatím neexistoval systém, který by proti tomu zasáhl. Ve východní Evropě se péče o duševní zdraví dětí stále podceňuje.

„Dospělí mají problém mluvit o svých emocích – a děti? Ty často neumí ani rozpoznat, co se s nimi děje,“ varuje jedna ze školních psycholožek.

Tím spíš hrozí, že děti budou i nadále potlačovat vnitřní napětí – a to pak vybuchuje v podobě agrese, apatie nebo úniků do světa počítačových her a sociálních sítí. Zásadní roli v tom sehrává podpora ve škole i doma. A přesně proto se stát právě teď snaží podporu ve školním prostředí posílit.

V pasti výkonu a mlčení

Děti dnes čelí tlaku, který si často ani neuvědomujeme. Nástup do školy pro mnohé neznamená radostné objevování, ale stres, přetížení a tiché volání o pomoc. Ve snaze „zapadnout“ a nevybočovat se učí přizpůsobit, potlačovat emoce a snášet nároky, které by nezvládl ani kdejaký dospělý.

Výsledkem je často vnitřní zhroucení, které se ale navenek projeví jako neposlušnost nebo uzavřenost. Právě v tomto období je nejdůležitější, aby ve škole fungovala citlivá opora – někdo, kdo slyší i to, co není nahlas řečeno. Do této chvíle ale na takového člověka škole nezbývaly peníze. Změní se to až od školního roku 2026/2027.

Věc, kterou musíme udělat jinak

Ministerstvo školství slibuje, že změna nebude jen kosmetická. Zapojení psychologů, sociálních a speciálních pedagogů má být plnohodnotnou součástí inkluzivního vzdělávání. Tito odborníci se mají věnovat nejen dětem, ale i učitelům, rodičům a celé atmosféře ve třídě a škole. Budou pomáhat řešit vzniklé konflikty, vést besedy a zlepšovat celkové klima každé zapojené školy.

A i když jde o miliardovou investici, už teď je jasné, že je to nezbytný krok ke zdravější budoucnosti. Přestože se změna může zdát pomalá, znamená zásadní obrat ve vnímání duševního zdraví dětí. Po letech přehlížení se konečně uznává, že psychické rozpoložení je stejně důležité jako známky z matematiky.

Nová opatření přinášejí naději – ale zároveň i závazek. Nestačí jen přítomnost odborníků, důležité bude i jejich zařazení do školního prostředí a spolupráce se všemi zúčastněnými – dětmi, vyučujícími i rodiči. Teprve tehdy může škola přestat být zdrojem stresu a stát se tím, čím má být – bezpečným prostorem pro růst dětí.