Z varování, které přišlo z Polska, tuhne krev v žilách: A bohužel, Česko bude další na řadě

Polsko máme na dosah ruky, a přesto o něm často víme překvapivě málo. Mnoho Čechů ho zná především jako destinaci levnějších nákupů, zemi s pěknými památkami a studenějším mořem. V kolektivní představě přetrvává obraz souseda, který nás ještě dohání, ekonomicky, životní úrovní, kvalitou služeb. Avšak tahle představa už pomalu přestává odpovídat realitě.

Zatímco se Češi s jistou samozřejmostí považují za lídry regionu, od severních sousedů přichází zpráva, která by mohla změnit pohled nejednoho z nás. Jde o důsledek trendu, který se valí napříč Evropou. A ať se nám to líbí, nebo ne, Česko se tomu nevyhne.

Polsko nás v mnohém předhání

Zatímco česká ekonomika v posledních letech přešlapuje na místě, Polsko „šlape na plyn“. V loňském roce rostla polská ekonomika téměř třikrát rychleji než ta česká. A tento náskok se dál prohlubuje. Od konce roku 2019 se polské HDP zvýšilo o více než 11 procentních bodů oproti českému. Pro malý stát závislý na vývozu a vnějším prostředí je to varovný signál.

Důvodů, proč se Polsku daří víc, je hned několik. Výhodou je větší vnitřní trh, nižší závislost na německém průmyslu i schopnost rychleji se zvednout z krizí. Poláci navíc umí lépe pracovat s evropskými dotacemi. Místo roztříštěných projektů investovali především do infrastruktury, která teď přináší ovoce.

Poláci dohánějí a někdy už i předbíhají

Ještě nedávno se Češi mohli chlubit vyššími platy než jejich severní sousedé. Jenže to už přestává platit. Průměrná mzda v polském podnikatelském sektoru aktuálně dosahuje přibližně 53 tisíc korun. Ta česká se zatím drží kolem 45 tisíc.

Navíc roste i jejich kupní síla. V Polsku jsou nižší ceny potravin, bydlení a služeb. V praxi to znamená, že si za svůj plat mohou často dovolit víc než Češi. I proto spousta lidí vyráží na nákupy za hranice. Polská média si už všimla zástupů Čechů v jejich supermarketech a novinové titulky hlásí: „Nedivíme se, že berou naše obchody útokem.“

Investice se jim vyplácejí

Zásadní rozdíl mezi ČR a Polskem spočívá i v tom, jak obě země investují. Zatímco v Česku se o reformách často mluví, Polsko koná. Vláda oznámila investiční plán v hodnotě téměř 4 bilionů korun, obří suma směřuje do infrastruktury, rozvoje regionů, ale i bezpečnosti. Jen do železnice a přístavů mají jít stovky miliard.

Na rozdíl od Česka, kde se stavby často vlečou, Poláci vytvořili jednodušší podmínky pro rychlejší výstavbu. To jim umožnilo během několika let zcela změnit tvář měst, propojit regiony a přitáhnout zahraniční investory.

V Polsku bydlí levněji

Zatímco Češi řeší nedostupnost bydlení a rostoucí rozdíly mezi regiony, Poláci v obou oblastech udělali pokrok. Průměrný Polák potřebuje na koupi bytu o velikosti 70 m² necelých osm ročních mezd. Čech téměř čtrnáct.

Podle posledních dat berou v Česku nadprůměrné mzdy pouze zaměstnanci v Praze. V Karlovarském kraji je průměr o téměř 20 tisíc nižší. V Polsku se tyto rozdíly snižují právě díky lepší dopravní dostupnosti, decentralizaci investic a tlaku na modernizaci i mimo velká města.

Není všechno zlato, co se třpytí

Polská cesta ale není bez rizik. Rychlý růst je často financován na dluh a země se potýká s vyšší inflací než Česko. Navíc část růstu mezd není tažená vyšší produktivitou práce, což může vést ke zdražování. Česká republika má zase výhodu v kvalitnějším zdravotnictví, nižší zadluženosti a lepším životním prostředí.

Ekonomové proto upozorňují, že samotné tempo růstu není všechno. Ale zároveň dodávají: Není důvod zůstávat pozadu, když existují příklady, jak se to dá dělat jinak a lépe. Mnohým Čechům z toho doslova tuhne krev v žilách. Ne proto, že by Polsko rostlo, ale protože se začíná dařit lépe zemi, kterou jsme dlouho vnímali jako slabší. Soused, který měl být podle zažitých představ vždy „ten za námi“, se najednou dostává do popředí.