Z téhle skleničky jsme dřív pili vodu u babičky. Vzpomínáte? Dnes má hodnotu 100 000 Kč

Při vzpomínce na skleničky u babičky může někomu ukápnout slza. Přesedláme-li ovšem od hořkosladké nostalgie k nelítostnému kapitalismu, možná překvapí, že některé takové sklo dnes může mít opravdu vysokou cenu. Sběratelé ho totiž s oblibou kupují.

České sklo má ve světě jméno. Ceněno je už velmi dlouho. Odhlédneme-li od skleněných uměleckých předmětů, které se prodávají za miliony, dostaneme se k obyčejnému skleněnému nádobí. Jenže ani to nemusí být zase tak ordinérní. V současné době sběratelé nakupují i staré skleničky. Některé z nich přitom můžete mít i doma. Obyčejně se jedná o neobyčejné sklo po babičce.

Ceněné skleničky

Člověk dokáže vyrábět sklo tisíce let. V průběhu staletí se ovšem měnil jeho styl a design. Mnoho z nás si např. vzpomene na skleničky, z nichž jsme v dětství pili u babičky vodu. Většinou nám přitom nepřišly nijak zvlášť výjimečné. Jenže některé takové sklenice dnes mohou mít opravdu vysokou hodnotu. Ceněny jsou přitom produkty předních sklářských firem, jejichž historie sahá hluboko do 19. století. Jedná se třeba o společnosti Moser nebo Lobmeyr, jež předloni oslavila 200 let existence.

Jistě, ne všechny skleničky je možné prodat za statisíce. Nahlédnete-li do nabídky online bazarů a aukčních portálů, většinou narazíte na cenu do 10 tisíc korun. V některých případech je nicméně možné objevit sklenice i za pětimístnou částku. Ceněno je přitom zejména broušené sklo, a to v celých sadách. Ty nemusí tvořit pouze skleničky, ale třeba také misky nebo vázy na nalévání vody. V takovém případě už skutečně může být částka mnohem zajímavější.

Sklo za sto papírů

Inu, skleničky za tuto cenu skutečně existují, nicméně narazit na ně je možné spíše výjimečně. Za takovou částku se prodává hodně specifické sklo. To může být opravdu staré (i několik set let), ale také nemusí. Vysokou cenu má např. sklo broušené a barevné, které skutečně mohly mít ve skříni či v kredenci vaše babičky. Faktem je, že z takových kousků jste velmi pravděpodobně vodu nepili, protože tato vzácnost byla obvykle používána jen při skutečně velmi zvláštních příležitostech. Babičky si totiž byly dobře vědomy jejich hodnoty.

Jak poznat cenu skleniček?

Samozřejmě že ne každá barevná a broušená sklenička má takovou cenu, abyste po jejím prodeji mohli s rodinou vyrazit na dovolenou třeba za Atlantik. Sběrateli bývá obvykle ceněna ruční práce. Jak se pozná? Obvykle tak, že sklo není úplně pravidelné. Pokud si nejste jisti, máte-li doma vzácnost, lze skleničky jednoduše vyfotit a poptat se na internetu, a to ideálně na speciálních sběratelských webech. Můžete rovněž hledat podobné výrobky a zjistit, za kolik se prodávají. Navštívit lze také prodejce skla v okolí.

„Skláři nebudou mít co žrát!“

Mnozí z nás si od babičky pamatují na tzv. duritky, tedy na skleničky, které se u nás vyráběly od roku 1914 do roku 1996. Že nevíte, o co se konkrétně jedná? Tyto skleničky proslavil film Pelíšky (1999), v němž je Miroslav Donutil prezentoval jako nerozbitné. Duritky šlo ve skutečnosti opravdu těžko rozbít, protože jde o tzv. předpjaté sklo, které se vyrábí jinak než sklo běžné (na rozdíl od něj se především prudce zchladí). A ne, na duritkách skutečně nezbohatnete. Prodat je můžete maximálně za pár stovek.

Pro zajímavost: Nejen duritky, ale veškeré sklo je skutečně více či méně pevné. Jde však o amorfní pevnou látku. Proč je to důležité? Zjednodušeně proto, že se svým způsobem jedná o tekutinu. Sklo totiž opravdu samovolně teče, byť velmi pomalu. Pokud byste ale přeměřili nějaká skutečně stará okna, zjistili byste, že dole jsou o něco tlustší než nahoře.

Zdroje: seznamzpravy.cz, denik.cz, udalosti247.cz, artantiques.cz