Vypadá to jako kýč z JZD. Na aukci se z toho vyklubal poklad za 80 tisíc a lidé nad 60 to stále mají

Někdo má možná ještě doma materiální vzpomínky na doby před rokem 1989. Některé z nich mohou mít jen jistou sentimentální hodnotu, další je dnes ale možné zajímavě zpeněžit. Určité věci lze prodat za desetitisíce, ač vypadají jako neprodejný kýč.

Sbírat je možné všechno. V posledních desetiletích se ve světě mj. vydražily stoleté kalhotky královny Viktorie, jeden pár Hitlerových ponožek nebo nakousaný francouzský toast od zpěváka Justina Timberlaka. Většinou se ale sběratelé soustředí na tradičnější předměty, a ne na takové bizarnosti. U nás byly některé věci za minulého režimu poněkud kýčovitým doplňkem v JZD, ale dnes se prodávají i za desetitisíce. Lidé nad 60 let je přitom mohou mít stále doma.

Tohle je dnes možné prodat za desetitisíce

Nacházely se na zdech nejen v Jednotných zemědělských družstvech, ale také v obchodech. O co jde? O reklamní cedule, z nichž některé mohou být dnes sběrateli skutečně dost ceněné. Podíváte-li se do nabídky online bazarů a aukčních portálů, zjistíte, že některé mohou svou vyvolávací cenou atakovat i 60 000 korun. Jde především o starožitné cedule, většinou právě reklamní.

V roce 1948 sice starší reklamní cedule především ze Západu z nově vznikajícího ČSSR po(s)tupně zmizely, stále se ale porůznu objevovaly. V českých, resp. československých JZD „frčely“ třeba varianty nesoucí reklamu na pneumatiky Goodyear, které snoubily automobilovou tematiku s romantikou západního stylu života. Oblíbené ale byly i reklamy na pivo a mnohé další motivy.

Jaké cedule se prodávají za nejvyšší cenu?

Především ty z pravého páleného smaltu na silném plechu. Technologie smaltování zajišťovala trvanlivost a efektivnost, takže byla hojně využívána. Co je vlastně smalt? Jde o křemičitou taveninu, která je příbuzná sklu, ale i porcelánu. Vytváří přitom na kovu celistvý ochranný povlak hladkého a lesklého charakteru. Není tedy divu, že si získal takovou oblibu u reklamních i dalších cedulí.

„Ve své době byly smaltované cedule dražší než plechové, šlo o prémiovou reklamu. Používaly ji firmy, které si mohly takovou investici dovolit,“ uvedl sběratel Bedřich Svítil, který se zaměřuje na krámské smaltované cedule.

Dražší bývají pochopitelně cedule, které jsou dobře čitelné, stále drží barvu, jsou nepotlučené, ale roli hraje i jejich ojedinělost. Na druhou stranu se aktuálně prodává i cedule s nápisem „Objekt SNB, vstup zakázán“. Vyvolávací cena přitom činí téměř 6 000 Kč. Za několik stovek je ostatně nabízená i oboustranná cedule ČSAD označující zastávku. Ceny tedy mohou být dost rozmanité.

„Pro někoho nemusí mít cedule žádnou hodnotu, naopak pro sběratele jsou neocenitelným artefaktem, za nějž jsou schopni udělat cokoliv,“ vysvětlil sběratel Dan Trávníček, jeden z autorů knihy Staré reklamní cedule, jež představuje 715 plechových a smaltovaných cedulí z let 1900 až 1948.

Plakáty lze prodat i za 80 000 korun

Možná vás překvapí, že za ještě vyšší ceny jsou prodávány některé staré plakáty. Určité originální litografické plakáty s tradičními motivy objevíte na aukcích i za cenu kolem 80 000 korun! Takové varianty ovšem doma asi jen tak někdo nenajde, byť i to je možné. Nejvíce ceněny jsou samozřejmě kousky, které se u nás na prodej prakticky vůbec neobjevují.

Nabízeny jsou však i jiné plakáty. Za čtyřmístné částky lze najít na internetu i „skvosty“, které dnes nesou poněkud úsměvné nápisy. Za všechny stačí jmenovat třeba „Rozšiřováním pokrokových pracovních metod k vyšší produktivitě práce“, nebo „Ať žije 1. máj, ať žije jednota a semknutost zemí socialistického společenství“. Takové relikty minulosti se u někoho na půdě ještě opravdu mohou vyskytovat.