Vědci varují: V Česku se může probudit sopka. Země se zahřívá a pod povrchem už pracuje magma
Sopky patří k jedněm z nejvíce fascinujících přírodních úkazů vůbec. V Evropě je jich stále aktivních několik, včetně známé Etny na Sicílii. Česku nejbližší sopka je v Německu, ukrytá pod hladinou jezera. I kousek od našeho území se ale nachází jedna, která dřímá pod povrchem a čeká na svou příležitost. A stát se to může i přímo na našem území.
Prozkoumat z co největší blízkosti okraj kráteru některé ze sopek a pořídit si odtud selfie, to je sen mnoha dobrodruhů a vyznavačů adrenalinové turistiky. Ideálně v případě, když se sopka začíná probouzet, a připraví tak svým pozorovatelům z bezpečné vzdálenosti neopakovatelné přírodní divadlo. Zmáčknout spoušť a vytvořit působivý snímek se občas podaří těm, kteří se v Evropě vypraví do blízkosti italských sopečných velikánů, Etny a Vesuvu, případně k turisticky atraktivní španělské sopce Pico de Teide.
Skrytá energie pod hladinou
Nejbližší sopka přitom dřímá jen kousek od hranic s Německem a je schovaná pod hladinou jezera Laacher See. Jednoznačný závěr vědců zní: Sopka je stále aktivní. Lidé se jí ale bát nemusejí, poskytne jim velkoryse dostatek času na přípravu. Magma je totiž uložené 40 kilometrů pod povrchem a jeho výstup ze vzdálených hlubin by trval až desítky let. Poslední erupce navíc proběhla zřejmě už 11 tisíc let před naším letopočtem, při troše štěstí ale můžete dodnes pozorovat bubliny plynů, které v jezeře vyvěrají právě díky magmatickým pohybům.

Pozůstatky sopečné činnosti v Krušných horách
Zatímco některé sopky dávno „spí“ a jsou naštěstí již vyhaslé, jiné doutnají a kumulují uvnitř svých útrob stále obrovskou energii. Zemské jádro je totiž žhavé, a tak se magma, jak se nazývá směs roztavených hornin a plynů, čas od času prodere až na povrch. V podobě lávy o teplotě až 1200 °C se pak řítí na zemský povrch, kde tuhne. Vzniká tak například vyvřelá hornina čedič. Kvůli fascinujícím silám, které dřímají pod zemským povrchem, ale nemusíte jet až na západ Evropy nebo letět na Island, který je sopečnou činností vyhlášený. Velmi bohatá na pozůstatky sopečné činnosti je zejména oblast severních Čech, konkrétně v pásu lemujícím Krušné hory. Pozůstatky sopečných těles se vyskytují až u Plzně, Prahy a Pardubic.
Zajímavé krajinné dominanty
Ačkoli se to nezdá, v Česku je takových zajímavých dominant v podobě vyhaslých sopek hned několik. Sopečného původu je například naše národní hora Říp, která se relativně málo pozměněná dochovala v téměř původní podobě dodnes. Dlouhý pás bývalých sopek, který se obloukovitě táhne od ostrého Českého středohoří přes Krušné hory až po Cheb, je ale z pohledu vulkanologů mnohem zajímavější. Právě tady se nacházejí ty poslední a nejmladší české sopky. Ta, která chrlila lávu mezi posledními, se jmenuje Železná hůrka a najdete ji na Chebsku. Naposledy chrlila lávu 288 tisíc let před naším letopočtem a je ukázkou působivého vrstvení hornin. O něco mladší je Komorní hůrka, která je nedaleko odtud.
Prozkoumejte Soos
I když jsou erupce na území Čech, Moravy a Slezska prakticky vyloučené a chrlení lávy u nás nejspíš dalších půl milionu let nenastane, země se zahřívá a pod povrchem pracuje magma. Stačí se za tímto úkazem rozjet na západ Čech, na Karlovarsko. Kousek od Františkových Lázní se totiž rozkládá národní přírodní rezervace Soos, a ta rozhodně stojí za návštěvu, pokud chcete pozůstatky vulkanické činnosti prozkoumat na vlastní oči. Je totiž plná naučných stezek, slatí, močálů, jezer a především bahenních tůní s mofetami, tedy malými sopkami.

Louže ve varu
V drobných loužích se doslova vaří voda, a tak právě tady, v případě tzv. bahenních sopek u minerálních pramenů, je také nejpravděpodobnější možnost výbuchu. Podle uznávaného geologa Václava Cílka způsobuje malé probublávající bahnité vývěry tvořené oxidem uhličitým právě magma, které protéká hluboko pod povrchem. „Jestli někdy v České republice bude aktivní sopka, bude to třeba až za půl milionu let. Je reálné, že se to stane právě v této oblasti,“ popisuje.
zdroje: www.obnovitelne.cz, www.denik.cz