Tyhle zapomenuté koruny by doma našel každý. Málokdo tuší, že za ně dostane jmění v řádu desetitisíců

Když se doma podíváte důkladněji do šuplíku, za staré fotografie, nebo zabrousíte na půdu mezi věci, které pamatují lepší časy, možná tam najdete poklad, za který by vám sběratelé utrhli ruce. Takové drobnosti má doma kdekdo. Někteří o nich nemají ani tušení, jiní je oprašují z nostalgie, aniž by tušili, že jejich hodnota je mnohonásobně vyšší, než kdysi bývala. Podívejte se, jestli doma nemáte staré koruny nebo bankovky, a nechte si je nacenit. 

Sběratelství bankovek má v Česku kořeny od roku 1945, kdy měnová reforma zlikvidovala velké množství platidel, protektorátních, slovenských i prvorepublikových. Tehdejší Národní banka Československá se rozhodla rušené bankovky nabídnout zájemcům k odkupu, čímž položila základ mnoha sbírkám. Se sbíráním papírových platidel, takzvanou notafilií, se u nás začalo až ve druhé polovině 20. století. Dnes patří sběratelství  nejen k oblíbeným koníčkům, ale i k možnostem, jak bezpečně investovat. Kupujících je dnes víc než prodávajících.

Zapomenuté koruny, na kterých můžete zbohatnout

„Ve světě notafilie, což je odborný název pro sběratelství mincí nebo papírových platidel, hraje hlavní roli stav bankovky. Nejvyšší kvalita je N či UNC, bankovka, která nebyla v oběhu, bez přehybů, ohnutých růžků nebo skvrn. Nižší kvalita se adekvátně promítne i na částce, kterou jsou sběratelé ochotni zaplatit,“ vysvětluje Lumír Kunz, generální ředitel Aukra.

Na internetových aukcích dnes sběratelé nehledají jen pravé koruny, ale i zdařilé padělky, které mají v sobě kus dobrodružství a příběhu. Velkou vzácností jsou například napodobeniny starých prvorepublikových pětisetkorun z roku 1919. Tyto bankovky, tištěné knihtiskem na méně kvalitním papíře, měly ke klenotům daleko. Jejich chatrná fyzická kondice přímo vybízela k podvodům. A právě tehdy vstoupil na scénu maďarský padělatel Gyula Mezsáros, jehož práce byla natolik věrohodná, že si nezadala s originálem. Co tehdy znamenalo hrozbu pro hospodářství, je dnes vítanou trofejí. Mezsárosovy padělky, kdysi nezákonné, dnes představují pro sběratele doslova poklad. Za jediný kus jsou ochotni zaplatit i 45 tisíc korun.

V posledních letech nabírá sběratelství papírových platidel nový dech. Dávno už to není pouze koníček, ale také způsob investování. Ceny vzácnějších bankovek i chybotisků stoupají raketovým tempem. Stačí připomenout dvousetkorunu z roku 1993, sérii A, která měla v ochranném proužku omylem nápis „République du Zaire“ místo „Česká republika“. Její hodnota dnes převyšuje nominál až tisícinásobně, podle zachovalosti.

Mnoho starých bankovek a státovek, které byly staženy z oběhu, upadlo v zapomnění. Některé však zůstaly v domácnostech jako památka. Jednou z nich je výjimečná bankovka 25 korun, na které je portrét Jana Žižky z Trocnova od výtvarníka Karla Svolinského. Její návrh prošel schválením v roce 1957, ale prezident Antonín Zápotocký kritizoval vzhled portrétu, který považoval za nedůstojný. Svolinský však na portrétu Žižky vyřešil problém s jeho slepotou tak, že zaslepil zdravé oko, což dodalo bankovce působivý vzhled.

Nejlepší investice

A nelze opomenout vzácné prvorepublikové pětistovky navržené Alfonsem Muchou, po kterých sběratelé doslova šílí a jsou ochotni za ně zaplatit statisíce korun. A není divu. Papírová platidla patří v současnosti mezi vůbec nejlépe zhodnocené investice. Jak ale upozorňují odborníci, cenu dramaticky ovlivňuje kvalita. Bankovky by měly být v dobrém stavu, pomačkané kusy velmi rychle ztrácejí hodnotu.

Staré bankovky často působí jen jako sentimentální upomínka na minulost, drobný střípek doby, kterou už dávno odvál čas. Leží schované v deskách, mezi starými dopisy, v zaprášených šuplících, aniž by jejich majitel tušil, jakou mohou mít skutečnou hodnotu. Přesto právě v těchto nenápadných papírech se někdy ukrývá poklad. Dokonalá zachovalost bez známek oběhu je pro sběratele hotovým požehnáním.

Chybotisky jsou obzvlášť ceněné

Výjimečné místo mezi ceněnými kousky mají také chybotisky a vzácné série, kdy lidská či technická chyba dala vzniknout unikátu. Hodnotu pak zvyšují i bankovky či mince vydané v historicky přelomových obdobích, za první republiky, v době protektorátu, nebo krátce po válce, stejně jako podpisy významných osobností, například guvernérů národní banky.

Pokud doma objevíte podezřele starý kousek, není radno jej ukvapeně prodávat za pár korun. Rozumnější je nechat si jej odborně posoudit, ideálně v České numismatické společnosti nebo v renomovaných aukčních domech, které mají s oceňováním papírových platidel bohaté zkušenosti. Odborné oko odhalí, co laik snadno přehlédne, a možná právě ve vaší staré zásuvce čeká poklad, o kterém jste dosud neměli ani tušení.

Zdroje: penize.cz, idnes.cz, sberatel.info.cz