Je to oficiální: Tuhle částku musíte vydělat, abyste dosáhli důstojné mzdy. Češi zuří, realita je úplně jinde

Máte práci na plný úvazek, ale přesto vám každý měsíc nezbývá skoro nic? Nejste v tom sami. Většina Čechů se potýká s tím, že i při plném pracovním nasazení nepokryjí ze mzdy vše, co by ke klidnému a důstojnému životu potřebovali. A nejde o nadstandard. Jde o holý základ.

Když si člověk po výplatě sedne nad rozpočet domácnosti, neměl by přemýšlet, které platby tento měsíc zkusí odložit. Neměl by váhat, jestli si může dovolit poslat dítě na školní výlet, koupit si nové boty nebo zaplatit léky, které pojišťovna nehradí. A už vůbec by neměl muset přemýšlet, jestli se pustí do druhé práce, jen aby přežil. Jenže právě to se v Česku stává pro mnoho lidí standardem. O to palčivější je, když si uvědomíme, že tito lidé nejsou nezaměstnaní, ale naopak pracují. A to často na plný úvazek. Přesto si tím nedokážou zajistit důstojné živobytí. Jak navíc ukazují data, rozhodně nejde o ojedinělé případy. Takových lidí jsou miliony.

Skutečné číslo, které mění perspektivu

Až v okamžiku, kdy člověk zná konkrétní částku, pochopí, proč tolik lidí žije na hranici existenční nejistoty. Pro rok 2024 odborníci stanovili minimální důstojnou mzdu v České republice na 45 865 Kč hrubého měsíčně, v Praze a Brně dokonce na 53 953 Kč. To je částka, která má pokrýt běžné životní náklady včetně bydlení, jídla, dopravy, zdravotní péče, vzdělání, volného času a malé finanční rezervy.

Jenže realita je mnohem tvrdší. Medián mezd ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 byl jen 41 739 Kč, a průměrná mzda dosáhla letos na jaře 46 924 Kč. A zatímco průměrná mzda sice oficiálně překračuje hranici důstojnosti, dvě třetiny zaměstnanců na ni nikdy nedosáhnou. Čísla mluví jasně: 63 % pracujících Čechů pobírá méně než je minimální důstojná mzda. U žen je to dokonce 72 % a u mladých lidí do 35 let pouze 32 %.

Kolik vlastně stojí obyčejný život?

Představa důstojné mzdy se možná může jevit jako něco abstraktního, ale když se rozepíše na konkrétní položky, působí až překvapivě střízlivě. Odborníci z projektu Důstojná mzda stanovili její výši na základě naprosto základních životních nákladů. Žádné luxusní víkendy, značkové oblečení nebo exotické dovolené.

Například náklady na bydlení včetně energií a služeb činí v průměru 14 373 korun, v Praze a Brně přesahují 20 tisíc. Dále se připočítávají výdaje na potraviny (8 199 Kč), dopravu (1 846 Kč), zdravotní péči a hygienu (1 412 Kč), vzdělávání a volný čas (3 996 Kč) a také základní rezerva na nečekané výdaje (4 856 Kč).
V součtu to znamená měsíční výdaje kolem 36 tisíc korun. Aby měl jednotlivec po zdanění dostatek prostředků na pokrytí těchto nákladů, musí jeho hrubá mzda dosahovat přibližně 46 až 54 tisíc korun – právě to odpovídá výši minimální důstojné mzdy pro rok 2024, v závislosti na regionu.

Jde tedy o částku, která má zajistit možnost žít důstojně, nikoli jen přežívat. Realita je ale jiná: Většina zaměstnanců na tuto úroveň nedosáhne a systém to nijak zásadně neřeší.

Co s lidmi udělá dlouhodobé přežívání?

Když se důstojnost vytratí z ekonomiky, začne se vytrácet i z lidského života. Lidé žijící trvale pod touto hranicí čelí nejen finanční tísni, ale i psychickému a fyzickému vyčerpání. Často se uchylují k dalším brigádám, čímž přicházejí o čas s rodinou a odpočinek. Mnozí propadají dluhovým pastem, protože jednoduše nemají z čeho tvořit rezervu.

Tento tlak se neprojevuje jen na jednotlivcích. Podle odborníků dlouhodobá ekonomická nejistota přispívá ke ztrátě důvěry ve společnost a státní instituce. Regiony s nižšími příjmy se potýkají s pomalejším rozvojem a zvyšuje se závislost na sociálních dávkách. Zároveň vzniká stále hlubší propast mezi lidmi, kteří vlastní nemovitosti, a těmi, kteří jsou odkázáni na trh s nájmy. U nájemního bydlení je situace obzvlášť kritická. Například 46 % nájemníků má smlouvu maximálně na dva roky, což v kombinaci s nízkými příjmy vytváří nejistotu, která znemožňuje plánování a stabilitu.

Nestačí pracovat. Je třeba změnit pravidla

V současné chvíli nelze považovat nízké příjmy za selhání jednotlivců. Jde o strukturální problém, který nelze vyřešit výhradně osobní snahou nebo výkonností. Odborníci z platformy MDM (Minimální důstojná mzda) navrhují celou řadu systémových kroků. Patří mezi ně například nastavení důstojných platových podmínek ve veřejné sféře, rozšíření odborových práv, nebo začlenění důstojného ohodnocení do kritérií veřejných zakázek. Kromě toho se navrhuje i reforma daňového systému, která by zohlednila základní životní standardy.

Důležitou roli hraje také rozšiřování dostupných veřejných služeb, jako je zdravotnictví, školství nebo doprava. A v neposlední řadě i přibližování sociálních dávek, které nahrazují mzdu, k výši důstojného minima. Protože dokud se důstojnost nevrátí do každodenní reality většiny pracujících, bude mít česká společnost co dohánět. A nejen ekonomicky, ale i lidsky.