Největší špína v autobuse: Sem si raději nesedejte. Právě tady číhá nejvíc bakterií

Cestování autobusem je pro většinu z nás každodenní rutina. Vejdete dovnitř, rozhlédnete se a buď obsadíte volné sedadlo, nebo se chytíte tyče a doufáte, že cesta rychle uteče. Nad tím, kam se v autobuse posadíte či postavíte, zpravidla nepřemýšlíte. Jenže právě v této zdánlivé banalitě číhá problém.

Autobus není pouze dopravní prostředek, je to také skrytý biotop potu, prachu a bakterií, které se v parných dnech množí ještě ochotněji. Madla a držadla máme na očích, ale skutečná hygienická past se ukrývá jinde, na sedadlech.

Dávejte si pozor, kam si v autobuse sednete

Zdaleka ovšem nejde jen o polohu sedadla. Podstatný je i materiál. Látková sedadla působí na první pohled pohodlněji, ve skutečnosti jsou však téměř nečistitelná. Nasávají pot, zbytky jídla, pyl, prach. A i při důkladném úklidu se dostane dezinfekce jen k povrchu.

Laboratorní testy v Chicagu odhalily, že více než polovina čalouněných ploch obsahuje bakterie schopné vyvolat onemocnění. Právě tento alarmující výsledek přiměl velká americká města od New Yorku až po Filadelfii, aby začala nahrazovat látku tvrdým plastem či vinylem.

Na materiálu záleží

Tyto povrchy se dají setřít hadříkem s dezinfekcí a mikroorganismy na nich hůře přežívají. Cestující si sice stěžují, že plast může být v létě kluzký a studený, přesto raději obětují trochu komfortu než riskovat zdravotní potíže. Vinyl vychází z testů jako vítaný kompromis. Je hladký, nevsakuje vlhkost, a přesto je měkčí než tvrdý plast.

Jak rozsáhlý je problém se sedadly v globálním měřítku, sleduje výzkumná iniciativa MetaSUB. Každý rok přesně 21. června jejich týmy ve více než stovce měst odeberou vzorky z madel, sedadel a podlah v metru, autobusech a dalších dopravních uzlech.

Analýzy ukazují, že veřejná doprava je sice doslova přeplněná mikroby, avšak většina z nich není pro člověka nebezpečná. Jde o běžné bakterie z lidské kůže, pylu nebo potravin. Přesto platí jednoduchá rovnice: čím hladší a lehčeji omyvatelný povrch, tím menší riziko, zejména pro děti, seniory a osoby se sníženou imunitou.

A jak se chovají sedadla v letním počasí?

Čalouněná sedadla se v horku promění doslova v rozpálenou pánvičku. Tělo se přehřívá, pot se vpíjí do látky a zvyšuje koncentraci bakterií i nepříjemných pachů. Pokud raději stojíte, sáhněte po dezinfekčním gelu, jakmile vystoupíte, protože madla jsou nejčastěji dotýkaným povrchem vůbec.

Přesto se rukou dotýkáte jen malého místa, zatímco při sezení spočívá na sedadle celá plocha stehen. V kraťasech jde o přímý kontakt kůže s mikrobiálním kobercem. Hladký plast sice pálí a klouže, ale stačí jedno otření a většina mikrobů je pryč, zatímco látka zůstává vlhká a teplá ještě dlouho po vašem odjezdu.

Nejbezpečnější volbou bývá sedadlo u okna v přední polovině vozu, ovšem ne úplně u dveří. Tady se cestující tolik nestřídají, neproudí sem studený ani prašný vzduch při zastavování a úklidová četa se sem dostane snáze. Střed autobusu tak paradoxně nabízí nejčistší prostředí z celého interiéru. Pokud k tomu připočtete plastový nebo vinylový povrch, máte téměř vyhráno.

A co zadní část autobusu? Pro mladé cestující atraktivní centrum zábavy, jídla a někdy i piva. Právě tady zůstávají drobky, obaly a mastné skvrny nejdéle, protože sem cirkuluje méně čerstvého vzduchu a úklidová četa často nemá čas ani prostor na všechny rohy. Pokud se nemusíte posadit úplně dozadu, raději se zadním řadám vyhněte.

Plast, nebo látka?

Jak tedy jet co nejčistěji? Volte sedadlo z plastu či vinylu v přední polovině autobusu, ideálně u okna, a po jízdě si umyjte ruce. Vyplatí se u sebe nosit dezinfekci, kterou mnozí mají v kabelce ještě z dob pandemie.

Pokud máte krátké kalhoty nebo sukni a venku panuje tropická teplota, zvažte raději stání. Autobusový mikrobiom sice nečeká na příležitost vás okamžitě nakazit, ale proč mu to usnadňovat.

Příště, až nastoupíte do přeplněné linky, stačí jednoduchá úvaha. Sednu si tam, kde se za posledních deset minut vystřídalo pět lidí v promočených tričkách, nebo raději o dvě řady dál, kde plastová skořepina ještě stihla oschnout? Rozdíl může rozhodnout o tom, jestli v létě strávíte večer na zahrádce s přáteli, nebo s dezinfekcí a svěděním, které připomene, že i krátká jízda může mít dlouhou dohru.

Které místo vychází ze všech nejhůř?

Nejhůř jsou na tom sedadla těsně u dveří. Tudy proudí nejvíce cestujících. Mokrá podrážka z chodníku, kapesník vytažený z kapsy, kabelka položená před chvílí na zemi. Všechny tyto drobné mikropříběhy končí na čalounění sedadla, na něž si během jedné linky sednou desítky lidí. Vlhkost z počasí i lidského potu se vsakují do látky a vytvářejí ideální prostředí pro bakterie. Sednout si sem je podobné jako políbit kliku v nemocnici.