Toto české město bylo za první republiky nejbohatší v Evropě, dnes na něj lidé zapomněli. Zaslouží si druhou šanci?

Pojďme se podívat do města, které kdysi patřilo mezi nejmodernější a nejbohatší v Evropě. Bylo symbolem průmyslové prosperity a inovací, jeho ulice pulzovaly životem a obuvnický průmysl zde dosáhl světového věhlasu. Za první republiky se dokonce řadilo mezi nejbohatší města v Evropě, ale s postupem času ztratilo svůj lesk. Dnes se město snaží znovu nadechnout, využít svůj potenciál a přilákat návštěvníky nejen průmyslovým dědictvím, ale také kulturním a společenským životem. Má však ještě šanci vrátit se na výsluní?

Počátek jeho moderní historie se váže k roku 1894, kdy zde byla založena obuvnická dílna sourozenců Baťových. Díky inovativnímu přístupu a pokročilé organizaci práce se podnik rychle rozrůstal. Z malé provozovny v Dlouhé ulici se firma přesunula do větších prostor na náměstí a během několika let se stala jedním z prvních světových velkovýrobců obuvi. Když vedení firmy převzal výhradně Tomáš Baťa, začal podnik systematicky budovat jako globální průmyslové impérium.

Město, ve kterém firma Baťa rozjela své podnikání

Baťa neinvestoval pouze do výroby, ale i do rozvoje celého města. Vybudoval obytné čtvrti, školy, nemocnice a kulturní zařízení pro své zaměstnance, čímž vytvořil unikátní model průmyslového urbanismu. Pod architektonickým dohledem Františka Lydie Gahury se město proměnilo v ukázkový příklad funkcionalistického stylu. Stalo se synonymem pro efektivitu, inovace a moderní způsob života.

Po druhé světové válce přišla radikální změna. Firma Baťa byla znárodněna a přejmenována na Svit. Centrálně plánovaná ekonomika omezila soukromé podnikání a brzdila inovace. Výsledkem bylo postupné zastarávání průmyslových objektů a úpadek města jako centra pokroku. V roce 1949 bylo navíc město přejmenováno na Gottwaldov na počest prvního komunistického prezidenta Československa Klementa Gottwalda. Stalo se sídlem nově vytvořeného Gottwaldovského kraje, který však v roce 1960 zanikl a město bylo začleněno do Jihomoravského kraje se správním centrem v Brně.

Navzdory úřednímu přejmenování mnozí lidé nadále používali původní název. K významnému obratu došlo v prosinci 1989, kdy město navštívil Tomáš Baťa mladší. V porevoluční atmosféře bylo rozhodnuto o navrácení historického názvu, což oficiálně vstoupilo v platnost 1. ledna 1990. Ve stejném roce získalo město také status statutárního města, čímž se posílila jeho správní autonomie.

Zlín se znovu snaží dostat do povědomí návštěvníků

Dnes čelí město řadě výzev. Významnou překážkou je nevzhledné vlakové nádraží, které již neodpovídá moderním standardům. Dalším problémem je nedostatek kulturních akcí – kromě známého filmového festivalu se zde koná jen omezené množství významných událostí, což neprospívá rozvoji turistického ruchu. Mnohé bývalé tovární objekty zůstávají nevyužité a chátrají, což ovlivňuje celkový dojem z města.

Na druhou stranu se zde objevují pozitivní změny. Univerzita Tomáše Bati přitahuje mladé lidi a akademiky, čímž pomáhá městu získat dynamiku a modernější charakter. Některé chátrající budovy procházejí rekonstrukcí a získávají nové využití jako kancelářské prostory, kulturní centra či loftové byty. To svědčí o snaze obnovit jeho někdejší lesk a přizpůsobit ho současným potřebám.

Významným lákadlem pro turisty je zdejší zoologická zahrada, která patří k nejnavštěvovanějším v České republice. Je oceňována pro svou rozmanitost a moderní přístup k chovu zvířat, což přitahuje návštěvníky z celé země i ze zahraničí.

Ačkoliv město prošlo úpadkem, jeho příběh nekončí. Má bohatou historii inovací, silné architektonické dědictví a snahu znovu se prosadit. Klíčem k úspěchu bude propojení minulosti s moderními technologiemi, investice do infrastruktury a rozvoj kulturního života. Zda se mu podaří navrátit svou bývalou prestiž, ukáže až budoucnost.