Tohle si nikdy v restauraci neobjednávejte. Číšník se při vašem výběru smíchem popadá za břicho

Objednat si v restauraci jídlo zní jako ten nejjednodušší úkol. Otevřeme menu, vybereme, co nás zaujme, sdělíme to číšníkovi a těšíme se, až nám jídlo dorazí. Jenže právě v té chvíli může mezi námi a obsluhou zavládnout zvláštní ticho. Nebo potlačený úsměv. A někdy i odvrácení pohledu, aby nebylo vidět, že se číšník právě snaží udržet vážnou tvář.

Důvod? Jde o jeden z těch momentů, kdy dobrý úmysl nestačí. Mluvíme o situaci, kdy host s odhodláním vysloví název zahraničního jídla. A výsledek je něco, co by si ani rodilý mluvčí nedokázal představit. A protože tohle faux pas není tak výjimečné, jak by se mohlo zdát, rozhodli jsme se mu podívat blíže na zoubek. Stačí totiž jeden špatně vyslovený název a kulinářský zážitek začne dřív, než vůbec dorazí první chod.

Když se z italské klasiky stane jazykový guláš

Není to o tom, že by člověk musel mluvit plynně italsky, francouzsky nebo japonsky, když si chce pochutnat. Ale občas se výslovnost některých jídel natolik vzdálí originálu, že připomíná jazykovou akrobacii. A právě tehdy přichází ta chvíle, kdy se číšník musí hodně ovládat. Ne proto, že by chtěl hosta zesměšnit, ale protože totéž slyšel už posté. V těchto chvílích není lehké zachovat profesionální výraz, obzvlášť když se z výslovnosti stane improvizovaná scénka.

Jednou z nejčastějších obětí jazykových přehmatů je italská klasika „tagliatelle ai funghi“. Místo jemné výslovnosti ta-ľja-TE-le aj FUN-gi často zazní cosi jako „tagliátel aj fán-dží“, případně variace, které připomínají kouzelnické zaklínadlo. Výsledkem je, že zcela nevinná objednávka se promění v tichý souboj mezi profesionalitou obsluhy a potlačovaným pobavením. Přitom by stačilo jedno video na internetu a celá situace by byla rázem vyřešená.

Malé pečivo, velké problémy

Jedním z dalších příkladů je „bruschetta“. Toto předkrmové pečivo milují Italové i turisté, ovšem v tuzemsku se z něj často stává „bruseta“ nebo dokonce „brůšeta“. Správně bychom však měli říkat brus-KET-ta. Ano, to tvrdé „k“ tam opravdu patří a mění celý tón slova. Je to jako kdybyste místo „chleba“ řekli „klepa“. Změní to význam i dojem.

Tento příklad krásně ukazuje, jak rozdíl jedné hlásky může změnit celé vyznění. Nejde o to někoho shazovat, ale právě tím, že si drobnosti všimneme a trochu se přiučíme, stáváme se lepšími hosty. A kromě toho si také mnohem více vychutnáme samotné jídlo, protože k němu najednou přistupujeme s větším respektem a pochopením. Z obyčejného předkrmu se rázem stává kulturní zážitek. A věřte, že personál to ocení. I když to nahlas neřekne.

Co se kutálí po talíři i jazyku

A pak jsou tu „gnocchi“. Ty malé nadýchané italské noky, jejichž název lidé velmi často komolí. Ve snaze znít mezinárodně z toho občas vznikne „gnoči“ nebo dokonce „gňoki“, což už ale zní spíš jako něco mezi zvukem klaksonu a přezdívkou pro domácího mazlíčka. Správná výslovnost je ňOK-ki, s důrazem na první slabiku a měkkým „ň“. V italských restauracích jde o velmi časté jídlo, a proto i velmi častý terč jazykových přešlapů.

A proč na tom záleží? Protože výslovnost není jen zvuk, ale i respekt. Nejen k jazyku, ale i ke kuchyni, která nám dané jídlo nabízí. Když už se rozhodneme objednat si něco z jiného kulturního kontextu, stojí za to udělat ten drobný krok navíc a říct to tak, jak to má být. Ne kvůli číšníkovi. Kvůli sobě. I ta malá snaha může změnit atmosféru u stolu a přidat zážitku nový rozměr. A kdo ví. Třeba tím inspirujete i další hosty u vedlejšího stolu.

Když jazyk rozhodne o dojmu

Výslovnost zahraničních jídel není akademickou disciplínou. Je to součást každodenní kultury a způsob, jak se projevujeme navenek. Restaurace nejsou jen o jídle, ale i o dojmu, který zanecháváme. Když host vysloví objednávku sebevědomě a správně, působí kultivovaně, informovaně a s respektem k prostředí, ve kterém se právě nachází. A to je dojem, který přetrvá. Možná i déle než chuť na jazyku.

Naopak když z něj vypadne pokus, který sice může být roztomilý, ale je na hony vzdálený skutečnosti, atmosféra trochu ztrácí na eleganci. Jistě, svět se kvůli tomu nezboří. Ale proč si nezískat pár nenápadných bodů navíc tím, že si dopředu zjistíme, jak jídlo skutečně zní? Je to malá změna, která dělá velký rozdíl. A možná právě díky ní odejdeme z restaurace s pocitem, že jsme si pochutnali nejen na jídle, ale i na celé zkušenosti, která s ním souvisí.