Kousli jste do třešně? Možná už je pozdě. Tohle se stane, když spolknete červa

Letní sezóna třešní je v plném proudu. Červené, šťavnaté a neodolatelně sladké plody se stávají hlavní hvězdou misek, koláčů i dětských svačin. Ale spolu s nimi přichází i jedna velmi neoblíbená otázka, kterou si potichu klade nejeden z nás. Co když není třešeň tak úplně prázdná?

Když si kousnete do voňavého ovoce a všimnete si pohybu uvnitř, je už pozdě. Pocit zhnusení, panika i vnitřní dilema, co se právě odehrálo ve vašich ústech, přichází okamžitě. Je ale důvod ke strachu? A existuje vůbec možnost, jak se podobnému zážitku úplně vyhnout? Téma, které je každoročně aktuální, si zaslouží jasné odpovědi.

Z obyčejné misky zrcadlo pravdy

Existuje jednoduchý způsob, jak během pár hodin odhalit, kolik malých návštěvníků se ve vašich třešních skrývá. Stačí je ponořit do vody s přídavkem soli, ideálně asi dvacet gramů na litr. Voda začne působit jako nepřátelské prostředí, které larvy třešňové mušky nemohou snést. Pomalu ale jistě začnou z plodů vylézat ven.

Kdo dává přednost jemnější variantě, může zvolit lázeň se lžící octa na litr vody. Účinek je velmi podobný, a navíc ocet pomáhá odstraňovat i další nečistoty, zbytky postřiků nebo mikroskopické neviditelné breberky. Třešně tak budou nejen bez červů, ale i hygienicky „čistější“. Důležité je nechat je ve vodě ideálně dvě až tři hodiny. Ať už sáhnete po soli, nebo octu, výsledek vám poskytne jasný důkaz o tom, co by jinak zůstalo skryto.

Pravda někdy bolí, ale neškodí

I když se to může zdát jako kulinářská noční můra, pravda je trochu smířlivější. Pokud jste omylem snědli červa v třešni, žádná tragédie se nekoná. Larvy třešňových mušek nejsou toxické a pro zdravého člověka nepředstavují žádné riziko. Neobsahují žádné jedy, nepřenášejí nemoci a náš trávicí systém si s nimi bez problémů poradí.

To však neznamená, že bychom měli být lhostejní. Lidé s citlivým žaludkem nebo oslabenou imunitou mohou pocítit mírné nevolnosti. A samozřejmě že chuť na další třešně se může po podobné zkušenosti na čas vytratit. Proto má metoda slané nebo octové lázně nejen praktický význam, ale také psychologický. Nabízí jistotu, že ovoce, které dáváme na talíř, je skutečně v pořádku.

Zákeřná práce malých křídel

Červivost třešní není náhoda. Způsobuje ji drobná muška zvaná vrtule třešňová. Ta se objevuje obvykle v květnu a během krátkého života stihne naklást až dvě stě vajíček. Vždy pouze jedno do každého plodu, pod slupku nedozrálé třešně. Místo si označí specifickými feromony, takže ostatní samičky vědí, že už je obsazeno.

Z vajíčka se následně vylíhne bílá larva, která se živí šťávou a dužinou. Plod začne měknout, následně hnije a pokud není včas sklizen, často končí na zemi ještě dřív, než dozraje úplně. Larva se pak zavrtá do půdy, kde přežije zimu, aby na jaře znovu napadla další úrodu. Celý proces probíhá tiše, skrytě a bez známek zvenčí. Právě proto je voda se solí nebo octem nejjistější způsob, jak nezvané obyvatele odhalit včas.

Prevence začíná před prvními plody

Pro ty, kdo mají třešeň na zahradě, existuje způsob, jak červivosti předejít ještě předtím, než se plody objeví. Stačí včas vyvěsit žluté lepové desky – ideálně v druhé polovině května. Dospělé vrtule jsou jimi přitahovány, a pokud je lapíte dřív, než stačí naklást vajíčka, výrazně tím snížíte napadení celé úrody. U jiného druhu ovoce, například u švestek, se pak doporučují bílé lepové desky, které cílí na jiný typ škůdce.

Na podzim má smysl i důkladná údržba půdy. Spadané ovoce nenechávejte ležet, larvy v něm by mohly přežít zimu a stát se příštím rokem novou hrozbou. Ideální je sesbírané plody spálit nebo je dát do bioodpadu, rozhodně ale ne na kompost. Půdu pak můžete zrýt a posypat páleným vápnem. Prevence je sice o něco pracnější než voda se solí, ale pro vlastníky stromů jde o nenahraditelný krok.