Nejzáludnější české slovo dokáží vyslovit jen 4 % lidí. Přitom ho všichni známe už odmala

Český jazyk je plný jedinečných zvuků a gramatických zvláštností. Někdy však překvapí i rodilé mluvčí. Existuje jedno slovo, které je vyloženě české, ale přesto představuje takovou výzvu, že jej správně vysloví jen velmi malá skupina lidí. Podle dostupných informací jde o pouhých šest tisíc jedinců. Toto slovo je považováno za nejzáludnější v našem jazyce.

Český jazyk je skutečně plný jedinečných charakteristik, které jej odlišují od mnoha světových řečí. Není to jen záhadný výraz zmíněný v úvodu, který dokáže potrápit. Naše mateřština má v zásobě celou řadu dalších lingvistických perliček, které prověří výslovnost i porozumění. Často jde o výrazy s neobvyklou koncentrací souhlásek, které jsou pro cizince, ale někdy i pro samotné Čechy, obtížné na plynulé vyslovení.

Při těchto slovech se vám zamotá jazyk

Příkladem mohou být slova jako „scvrnkls“ nebo „čtvrthrst“, kde se za sebou kupí několik souhlásek bez jediné samohlásky. Tato kombinace nutí mluvícího k precizní artikulaci. K tomu se přidává i fenomén nejdelších slov, která vznikají spojením několika základů, čímž vznikají doslova jazykolamy. A samozřejmě tu máme hlásku „ř“, která je pro češtinu naprosto unikátní a pro cizince představuje jednu z největších výzev při učení. Její správná výslovnost je téměř testem přijetí do česky mluvící komunity.

Jazykolamy, které potrápí i rodilého mluvčího

Čeština se může pochlubit i dalšími jazykovými kuriozitami, jako jsou extrémně dlouhá slova. Vznikají často spojováním několika významových jednotek do jednoho celku. Takové slovo je pak nejen obtížné na zapamatování, ale často i na jednorázové vyslovení bez záludného zakopnutí. Nejde jen o výrazy, které se běžně užívají, ale i o teoretické možnosti jazyka, jak tvořit složeniny.

Tyto jazykové rekordy jsou důkazem bohatosti a flexibility našeho jazyka. Přestože některá z těchto dlouhých slov v běžné komunikaci nepoužíváme často, představují zajímavost a ilustrují, kam až lze zajít s kombinováním předpon, kořenů a přípon. Jsou to skutečné jazykové hlavolamy, které dokážou potrápit i ty nejzkušenější mluvčí.

Tohle je to nejzáludnější české slovo, shodují se Češi

Po prozkoumání záludných zákoutí českého jazyka se konečně dostáváme k onomu záhadnému výrazu, o kterém se mluvilo v úvodu. Slovo, které dokáže správně vyslovit jen omezený počet lidí, je „nenaolejuje“.

Jeho výjimečná záludnost nespočívá ani tak ve složitosti samotného slova, jako spíše ve schopnosti vyslovit jej plynule a bezchybně opakovaně. Zkuste si sami zrychleně říci toto slovo čtyřikrát za sebou. Pro většinu rodilých mluvčích to představuje skutečnou jazykovou výzvu. Jde o kombinaci rychlého střídání vokálů a konsonantů, která nutí ústa a jazyk k neobvyklé obratnosti.

Pouze zhruba šest tisíc lidí je podle některých testů schopno tento jazykolam zvládnout. To z něj činí skutečný fonetický unikát mezi českými výrazy, který jasně dominuje v žebříčku obtížnosti, i když vedle něho stojí slova plná souhlásek nebo charakteristická „ř“.

Kuriozity, které řeší jazyková poradna

Bohatství a zároveň komplexnost českého jazyka neustále překvapuje. Důkazem je i Jazyková poradna Akademie věd České republiky. Její odborníci denně řeší nejen otázky na nejdelší slova nebo záludné gramatické chytáky. Mezi dotazy se totiž objevují i skutečné jazykové kuriozity, například správné skloňování neobvyklých jmen či místních názvů, hledání původu zdánlivě nesmyslných frází nebo nuance ve významu zdánlivě stejných slov.

„Na jednom účtu na sociálních sítích jsem se dočetl, že správně je pouze trudnomyslnost, a ne trudomyslnost. Dost mě to překvapilo, dosud jsem si myslel, že správně je trudomyslnost,“ objevil se v poradně například tento příspěvek.

„Neváháme přiznat, že někteří z nás byli touto informací překvapeni úplně stejně jako vy. (I to se v životě lingvisty čas od času stává.) Novější výkladové slovníky současné češtiny skutečně povětšinou uvádějí jen podobu trudnomyslnost s n. Jedinou výjimkou je Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957, který uvádí též podobu trudomyslnost a označuje ji (křížkem) jako archaickou,“ byla odpověď odborníků.

Tyto situace svědčí o nekonečných možnostech a výzvách naší mateřštiny. Čeština tak zůstává nevyčerpatelným zdrojem fascinace, kde se i po letech objevují nové a překvapivé aspekty, které nutí k zamyšlení nad její jedinečností.