Tohle dělají automaticky všichni s domem a zahradou. V Česku za to hrozí tvrdá pokuta 200 000 Kč

Když se na střechu rodinného domu snese první jarní déšť, většina lidí ho vnímá jako osvěžení pro přírodu, zahradu i duši. Jen málokdo ale tuší, že právě tento obyčejný meteorologický jev může být zdrojem nemalých komplikací. V době klimatických změn, častějších přívalových dešťů a stále vyšších nákladů na infrastrukturu roste význam správného hospodaření s dešťovou vodou nejen z ekologického, ale i z legislativního hlediska.

A právě zde začíná příběh, který se dotýká každého, kdo vlastní dům, garáž, nebo třeba jen větší přístřešek.

Dešťová voda na první pohled působí nevinně. Vždyť je to jen voda, která spadne na zem, vsákne se do půdy, nebo odteče pryč. Jenže problém nastává, když se s touto vodou nepracuje správně. Mnoho majitelů nemovitostí si roky ani neuvědomovalo, že odvedení dešťové vody do běžné kanalizace není jen technická záležitost, ale i právní otázka. A že to, co se na první pohled jeví jako praktické řešení – pustit vodu z okapů rovnou do kanalizační šachty – může znamenat porušení zákona.

V České republice platí, že kanalizační systém je rozdělen na dvě základní části: kanalizaci dešťovou a kanalizaci splaškovou. A právě do té druhé proudí odpadní vody z domácností – z toalet, kuchyní, koupelen. Tento systém je dimenzován na určité množství vody a není stavěný na to, aby navíc pojímal litry dešťovky z celé čtvrti. Přesto ji tam řada lidí posílá. Proč? Protože to je nejjednodušší. Dešťová voda rychle zmizí, nezůstává na pozemku, a zdánlivě není třeba nic řešit.

Když levné řešení vyjde draho

Jenže právě tato „pohodlnost“ se může vymstít. V posledních letech se totiž vodárenské společnosti i městské úřady začaly na chování majitelů nemovitostí důkladněji zaměřovat. Důvod je jednoduchý. Dešťová voda přiváděná do splaškové kanalizace způsobuje její přetěžování, zvyšuje riziko havárií, a tím pádem i náklady na opravy a údržbu. Nehledě na to, že při větších deštích dochází k takzvanému „přetečení“ systému, kdy se směs odpadních vod dostává zpět na povrch, například do sklepů, na ulice nebo dokonce do řek.

Výsledkem je, že města a obce začínají zpřísňovat kontroly. Instalace dešťové kanalizace, retenčních nádrží nebo vsakovacích systémů je často podmíněna projektovou dokumentací a povolením. Pokud někdo vypouští dešťovou vodu do špatné kanalizace, může být pokutován. A nejde o symbolické částky, pokuty se mohou pohybovat ve výši desítek tisíc až 200 000 korun. Přesto o této povinnosti mnoho lidí stále neví, nebo ji vědomě ignoruje.

Co na to zákon?

A teď trochu paragrafů. V zákoně o vodách („vodní zákon“) a zákoně o ochraně veřejného zdraví je jasně stanoveno, že do splaškové kanalizace smí být odváděny pouze odpadní vody z domácností. Dešťová voda, pokud není kanalizační systém oddělený, musí být řešena jiným způsobem – nejčastěji vsakem do půdy, retenční nádrží, nebo vedením do speciální dešťové kanalizace.

V roce 2021 vzešla v platnost novela zákona, která všem majitelům novostaveb ukládá povinnost zachytávat dešťové vody přímo v místě, kde spadnou – tedy na pozemku. Zasakování či odvod srážkové vody je tak třeba řešit už v momentě, kdy připravujete projektovou dokumentaci. V opačném případě se připravte na komplikace při schvalování stavebního povolení a kolaudaci.

Stavební úřady a provozovatelé kanalizací proto začínají kontrolovat připojení nemovitostí, přičemž využívají například kamerové inspekce potrubí nebo povrchové sledování toku vody po dešti. Zjištění nelegálního napojení může vést nejen k pokutě, ale i k povinnosti stavbu upravit – tedy odstranit nevhodné připojení a vybudovat alternativní řešení na vlastní náklady.

Z ekologického hlediska je přitom správné hospodaření s dešťovou vodou nesmírně důležité. Každá kapka vody, která se nevsákne do půdy, ale zmizí v kanalizaci, chybí v krajině. V době sucha je to stále větší problém. Trendem posledních let je proto zadržování dešťové vody přímo na pozemku – například v retenčních nádržích, které pak mohou sloužit k zalévání zahrady, splachování toalet nebo dokonce jako technická voda v domácnosti. Nejenže tím člověk ušetří, ale zároveň pomáhá krajině kolem sebe.

V některých městech existují dotační programy, které majitelům domů přispívají na instalaci nádrží, vsakovacích systémů nebo zelených střech. „Modrozelená infrastruktura“ se tak stává nejen ekologickým, ale i ekonomickým tématem. A zatímco dříve se tyto pojmy týkaly spíše architektů a městských plánovačů, dnes se dotýkají každého, kdo má alespoň kus pozemku a pár okapů.

zdroje: zakra.cz, vodnihospodarstvi.cz, sfzp.cz, YouTube.com