Toto je nejzdravější maso, ale Češi ho jíst nechtějí. Musíme ho prodávat Němcům

Češi patří mezi velké konzumenty masa. Někteří si dokonce bez alespoň jednoho jídla s masem neumí představit den. A nejde jen o maso, ale i výrobky z něj. Na talíři se tak často vyjímají různé druhy uzenin, paštiky a pomazánky. Jeden druh masa však nad těmi ostatními vyčnívá zejména ve výživových hodnotách a patří mezi nejzdravější. Češi ho ale jíst nechtějí, a tak ho často prodáváme Němcům.

Ačkoliv je dnes každodenní konzumace masa a masných výrobků velmi diskutovaným tématem, mnoho Čechů si ho zkrátka neodepře ani na jediný den. Velmi oblíbené je u nás maso vepřové, které ale patří mezi ta nejméně zdravá, zejména kvůli vysokému obsahu tuku. Hned v závěsu je pak drůbež, přičemž nejčastěji se na talíři objevuje kuře. To je poměrně dostupné a má široké využití. Není ale zdaleka tak výživné, jako maso jiného druhu drůbeže. A přesto jíme toto maso jen svátečně.

Nutriční zázrak s křupavou kůrkou

Na první pohled se husa jeví jako maso tučné a velmi nezdravé. Opak je ale pravdou, ve srovnání s jinými druhy drůbeže samozřejmě tučnější je, stále je však libovější než běžné vepřové. Tuk z husy je navíc velmi kvalitní zdroj nenasycených mastných kyselin, který přirozeně snižuje hladinu „špatného“ cholesterolu. Kromě toho je husa také výjimečně bohatá na bílkoviny, ale i vitamíny skupiny B, zejména pak na vitamíny B1, B2, B6 a B12.

V husím mase najdeme i celou řadu důležitých minerálních látek, jako je například železo, zinek nebo selen. Tyto prvky jsou důležité pro správnou funkci imunitního a kardiovaskulárního systému, i pro celkovou vitalitu organismu. Husa oproti „mdlému” kuřecímu nabízí nejen velký nutriční přínos, ale také mnohem výraznější a bohatší chuť. Provedené studie opakovaně potvrzují, že co se týče masa, husa patří mezi ta nejkvalitnější z pohledu výživy. Vysoký obsah železa a vitamínu B12 ocení především ženy (hlavně ty těhotné), ale i sportovci nebo starší lidé.

Skvost kuchyně, který jsme zapomněli

Husa dříve bývala tradiční součástí české kuchyně. V některých domácnostech se pekla klidně každou neděli, to už se ale dnes nevidí a na stůl se tento druh masa dostane spíše svátečně, především v listopadu o svatomartinských hodech. Příčinou může být zdlouhavá příprava i vysoká cena husy. Je to ale škoda, protože toto maso je univerzální a hodí se k přípravě různých pokrmů. Klasikou je husa pečená, podávaná se zelím a bramborovým knedlíkem nebo lokšemi.

Využít se ale dá i k přípravě silných a výživných vývarů, domácích paštik a podobně. Díky vyššímu obsahu tuku je maso hezky šťavnaté a pro výraznou chuť se nemusí příliš kořenit. Při pečení bohatě postačí sůl a kmín. Pomalým vypékáním navíc získáte husí sádlo. To je samo o sobě cenným produktem a využít se dá i dále na vaření, jako součást masových paštik a pomazánek, nebo jen tak k natření na chléb.

Češi couvají, Němci kupují

Zajímavostí je, že husa byla vždy tradičním pokrmem v různých slovanských zemích, především na venkově, kde si lidé tyto ptáky sami chovali. Dnes je ale na ústupu nejen v Česku, ale i v Polsku nebo třeba na Slovensku. Problémem je často vysoká cena. Chov hus je totiž časově i finančně náročnější, než je tomu například u kuřat. A všechna tato doba, spotřeba krmení i náročnější produkce mláďat se promítne do ceny. Češi si tak často nedopřejí husu ani o svátcích a raději ji nahradí levnějším kachním masem.

To je také důvodem, proč se nakonec husí maso vyváží do Německa nebo Rakouska, kde se tradice přípravy těchto pokrmů stále drží a je zde také větší spotřeba. Němci si rádi připravují husu nejen na svatého Martina, ale i během Vánoc, Velikonoc nebo jen tak na nedělní rodinný oběd.

Pro české a polské chovatele je tedy výhodnější vyvážet husí maso za hranice. Tento export má ale i své stinné stránky. Cena je tak ještě vyšší a Češi tak přicházejí o možnost zařadit toto skutečně kvalitní a výživově hodnotné maso do jídelníčku.

Zdroje: Zeny.iprima.cz, Dombydom.cz, iReceptar.cz