Toto rozhodnutí EU vyvolává bouři mezi restauratéry: Pohlreich i Kašpárek v ráži. Ale zákazníci slaví

Evropská unie znovu přitvrzuje a chystá se zavést pravidlo, které rozděluje veřejnost i odborníky napříč celým kontinentem. Co jedni vítají jako krok ke spravedlnosti a udržitelnosti, to druzí považují za nepochopitelný zásah do podnikání a další důkaz, že se regulace vymykají kontrole.

Evropská unie schválila novou směrnici, která od roku 2027 nařizuje, aby všechny restaurace, kavárny i bary v členských státech nabídly svým hostům kohoutkovou vodu zdarma, nebo alespoň za symbolický poplatek.

Nové pravidlo vychází z tzv. směrnice o pitné vodě a je součástí širšího ekologického balíčku. EU tím reaguje na problémy s mikroplasty i dostupnost kvalitní vody v běžném veřejném prostoru. Podniky tak nebudou moci odmítnout podání vody zákazníkovi, který si například objedná jídlo, ale žádný nápoj.

Restauratéři se bouří

Na první pohled to zní jednoduše, dát lidem sklenici vody. Restauratéři to vidí úplně jinak. Podle nich není voda tím hlavním problémem, ale všechno okolo. Musí se použít čistá sklenice, voda se musí donést, někdo to musí umýt, odnést, připravit další. K tomu náklady na pracovní sílu, energie a čas. A hlavně, voda zdarma ubírá zisku z prodeje nápojů, které patří mezi nejvýdělečnější položky v podniku.

Zavedení tohoto pravidla tak podle mnoha provozovatelů ohrožuje stabilitu celého byznysu, zejména v době, kdy podniky bojují s drahými surovinami, energií a poklesem spotřeby. Někteří navíc varují, že si hosté budou objednávat jen vodu a stráví v podniku dlouhou dobu bez další konzumace.

Pohlreich mluví o socialistickém nesmyslu

Ostře proti se postavil známý šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, kterému celý návrh připadá jako výplod někoho, kdo nemá o provozu restaurace ani ponětí. Podle něj jde o „nesmyslný nápad choromyslného idiota“, jak sám řekl, a považuje ho za další zbytečný zásah do svobodného podnikání. Přirovnává to k éře socialismu, kdy stát z pozice moci určoval, co kdo smí a nesmí dělat.

Radek Kašpárek v reakci na návrh uvedl, že si myslí, že podobná věc by neměla být nařizována shora. Podle něj by mělo být čistě na restauraci, jestli chce nebo nechce kohoutkovou vodu hostům nabídnout. Připomněl také, že v České republice není běžné, aby si hosté k jídlu dávali vodu, lidé si tu podle něj raději objednají pivo, a proto má návrh potenciál ovlivnit tržby víc, než se může zdát.

Zároveň podotkl, že spousta podniků už dnes kohoutkovou vodu hostům dává, ale dobrovolně. Pokud to bude povinnost, může to podle něj vést k tomu, že se restaurace začnou snažit tomuto opatření vyhnout.

Někde vodu dávají běžně, jinde zuří

Země EU se k tématu staví různě. Ve Skandinávii, Francii, Nizozemsku nebo Německu je běžné, že voda z kohoutku je hostům podávána zdarma, a to i bez nařízení. V mnoha podnicích je dokonce zvykem mít karafu s vodou k dispozici na stole. Tam tak směrnice de facto jen legalizuje již zavedenou praxi.

Jinak je tomu v Itálii, Španělsku, Maďarsku nebo Česku, kde je běžné, že si host za kohoutkovou vodu připlácí. Každý stát si přitom může určit vlastní technická pravidla. Může rozhodnout, co přesně znamená „symbolický poplatek“, kdy má být voda nabídnuta, a jakým způsobem bude povinnost kontrolována. Je tedy možné, že v jedné zemi dostanete karafu zdarma automaticky, zatímco v jiné si připlatíte pět korun za citron nebo sklenici.

Zákazníci návrh vítají

Z pohledu běžných hostů je nařízení vnímáno jako krok správným směrem. Řada lidí si v minulosti stěžovala na to, že o sklenici vody si museli říkat s rozpaky, často byli odmítnuti nebo jim byla naúčtována vysoká částka. V očích veřejnosti je kohoutková voda něco, co by mělo být samozřejmostí, obzvlášť pokud si objednávají jídlo.