Tato česká pochoutka je ve světě ještě slavnější než dubajská čokoláda. Čech by si ji nikdy nedal

Když zahraniční turisté dorazí do Česka, mají jasno. Nejde jim jen o památky, pivo nebo nižší ceny. Na seznamu věcí, které „musejí ochutnat“, se objevuje i sladkost, kterou ve své domovině často ani neznají, a najednou ji fotí, sdílí, obdivují. Některým dokonce připadá symbolická pro celou zemi, přestože Češi samotní by to tak rozhodně neřekli.

Stánky s touto pochoutkou jsou v centru měst tak časté, až to vypadá, že jde o skutečný národní poklad. Turisté se u nich přetlačují, nadšeně natáčí videa a prohlašují, že právě ochutnali „něco typického“. Avšak mezi místními vyvolává spíš úsměv nebo tiché povzdechnutí. Pro Čechy to totiž není nostalgie, ale spíš turistická bublina.

Sladký hit, který v Česku vlastně nevznikl

Jeho původ sahá do oblastí bývalého Uherska, kde se v 18. století začalo oblíbené sladké těsto namotávat na kovovou tyč a opékat nad ohněm. V Transylvánii nebo na území dnešního Slovenska šlo o běžnou součást slavností, svateb i trhů. Recepty se postupně šířily Evropou a měnily podle regionu, někde se těsto sladilo medem, jinde se do něj přidávaly ořechy nebo strouhaná jablka.

Přestože se v Česku v minulosti podobné pečivo peklo jen výjimečně, zcela zásadní zlom přišel na začátku 21. století. V tu chvíli se tato zahraniční specialita proměnila v lákadlo, které během několika let ovládlo turistické zóny Prahy i dalších měst. Ne kvůli tradici, ale kvůli vzhledu.

Stánek u každé památky a fronty jako na suvenýry

Zpočátku šlo o nenápadné stánky s něčím, co připomínalo sladkou spirálu. Ale během několika let se tento dezert změnil v hotový fenomén. Prodavači začali nosit lidové kroje, k pultům přibyly cedule s nápisy jako „Old Bohemian Recipe“ a dezert samotný se začal plnit zmrzlinou, čokoládou nebo ovocem. Byl to záměr, oslovit smysly turistů a nabídnout něco, co nejen voní, ale i skvěle vypadá na fotkách.

Rozhodující výhodou byla atraktivita pro sociální sítě, především Instagram, tenhle dezert zkrátka vypadá skvěle na každé fotce. Horký kouřící váleček se zmrzlinovou čepicí ozdobený marshmallow nebo borůvkami se stal symbolem „typického českého zážitku“. Paradoxně ale jen pro cizince. Češi na něj reagují spíš pokrčením ramen.

Řeč je samozřejmě o trdelníku. Ten se u nás stal tak populárním, že by se mohlo zdát, že jde o dávnou českou specialitu. Ve skutečnosti ale nemá s českou kuchyní téměř nic společného. Do širšího povědomí se dostal až po roce 2000, masově se rozšířil hlavně v turistických centrech a na svou zmrzlinovou podobu přišel až s rozmachem sociálních sítí kolem roku 2014. Zatímco turisté po něm nadšeně sahají a sdílejí fotky pod hashtagy jako #chimneycake nebo #trdelnik, většina Čechů si ho nedá.

Přes dvě stovky za zmrzlinu v těstě

Ceny v centrech měst navíc odrazují i ty, kteří by byli ochotní si ho koupit. Základní varianta vyjde i na 120 korun, plněný trdelník často přesahuje 200 Kč. Nezřídka se také objevují stížnosti na kvalitu, těsto bývá tvrdé, chuť mdlá, zmrzlina umělá. Ačkoli se trdelník stal neodmyslitelnou součástí centra Prahy i jiných měst, pro Čechy zůstává spíše okrajovou záležitostí. Nejde o sváteční pečivo, nepeče se doma, není to součást rodinných receptů. Je to produkt moderní turistiky, něco, co vypadá skvěle na fotce, ale v srdci domácích moc nezůstává.

Přesto nelze popřít jeho úspěch. Z trdelníku se stal mezinárodní symbol, který mnozí považují za to „nejčeštější“, co ochutnali. A tak se stává, že právě tato pochoutka je slavnější než dubajská čokoláda, a přitom si ji Čech možná nedá ani jednou za život.