Cizinci prchají jako před apokalypsou. Tato budova v Česku je architektonická bída a terč posměchu
Kdo alespoň v dětství netoužil po cestování vlakem. Pozorovat ubíhající krajinu, míhající se stromy i domy, a ve stanici, kde vlak na moment zastaví, se nechat aspoň na chvilku unášet jeho nostalgickou atmosférou? Jenže i tenhle koníček, hraničící často s celoživotní vášní, má svá úskalí. Cestování vlakem je populární, romantické a má své kouzlo. Ovšem ne každé české nádraží je malebné a kouzelné jako z Menzelových Ostře sledovaných vlaků. Jsou i taková, která nám dělají jen ostudu.
Zatímco někteří využívají železnici jen jako prostředek k dopravení do práce, na nákup, k lékaři či za zábavou do města, pro jiné je železnice a vše kolem ní celoživotní vášní. Jsou dokonce i takoví, kteří s fotoaparátem v ruce vydrží stát hodiny na železničních viaduktech a mostech, aby cvakli vytoužený snímek své oblíbené retro lokomotivy nebo si udělali video vlaku, řítícího se do některého z tunelů ve sněhové vánici. Takzvaní šotouši, tedy zarytí obdivovatelé železnice, vlaků a všeho kolem, dokáží nafotit tisíce snímků, které pak prezentují třeba i na výstavách. Ať tak či tak, cestování vlakem je v Česku obrovský fenomén už od dob socialismu.

Nostalgie, nebo spíš ostuda?
Možná také patříte mezi ty, kteří ocení, že tuzemská rozsáhlá železniční síť spojuje jednoduše všechny kouty naší země. Nebo jste snad ve skupině těch, kteří spíše ocení krásu, malebnost a nostalgii českých nádraží? Jenže není všechno zlato co se třpytí, říká se. A tak vedle těch rozkvetlých a téměř pohádkových nádražních budov u nás najdete i desítky takových, nad kterými se ušklíbají nejen zahraniční turisté, ale i místní. Pro někoho je důležité to, že rozsáhlá železniční síť spojuje všechny konce naší země a cestování je jednoduché, jiní zase ocení architekturu a nostalgii starých nádraží. Některá znáte dokonce z filmů a seriálů. Zkuste si ale schválně tipnout z vlastní zkušenosti, která nádraží v Česku jsou tak ošklivá a zdevastovaná, že před nimi cizinci prchají s trochou nadsázky jako před apokalypsou a jsou jen terčem jejich posměchu? Tady je jen malý výčet.
Obludné nádraží Ostrava Vítkovice
Za nejhorší nádraží v Česku se považuje to v ostravských Vítkovicích. Nejen podle místních je ostudou moderního města na severu Moravy a má prý přímo děsivou atmosféru, která by se dobře vyjímala i v jakémkoli hororu. I když je toto nádraží na seznamu památek, jeho vzhled a stav tomu rozhodně neodpovídá. Na seznam se dostalo už ve velmi zbědovaném stavu. Okna jsou totiž zatlučená dřevotřískou a posprejovaná fasáda jen doplňuje opadávající kachličky. A ani okolí nádraží nebudí dobrý dojem. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že celou dobu své existence vidělo toto nádraží saponát na mytí oken všehovšudy dvakrát. Záchrana je ale blízko, i toto děsivé nádraží se dočká rekonstrukce, stejně jako třeba někdejší ruina nádraží v Českých Budějovicích, z které je dnes jihočeská nádražní perla.
Nádraží Zlín
Dobrou vizitku nedělá nádraží ani městu světoznámého podnikatele a prvního globalisty Tomáše Bati ve Zlíně. O tom, že je největší vráskou na tváři krajského města, rozhodli dokonce i čtenáři Deníku v anketě O největší ostudu Zlína. Nelichotivého vítězství dosáhlo hned 45 procenty hlasů. Lidem vadí oprýskaný asfalt, ošuntělé zábradlí, zaplivaná země, nevzhledné budovy a buňky, špína, osazenstvo bufetu, stejně jako informační tabule, které vrací Zlín daleko do minulosti. Nádraží podle nich vypadá jako v nějaké zapomenuté vesnici včetně opilých štamgastů, kvůli kterým není na nádraží bezpečno.
Rekonstrukce řady nádraží v nedohlednu
Kromě těchto hrůzostrašných a odstrašujících případů, kde není ani pořádné značení a chybí třeba i čekárny, existuje ale i spousta nádraží, která dál chátrají a rekonstrukce je v nedohlednu. Nebo se využívají na něco jiného, jako je třeba někdejší Moldava v Krušných horách, která slouží jako koncová dopravna D3 neelektrizované jednokolejné Moldavské horské dráhy.

Hodnocení nádraží
Možná také víte, že existuje webová stránka www.vlakemjednoduse.cz, která nabízí hodnocení nádraží pohledem cestujícího. To zahrnuje třeba dostupnost a přívětivost nádraží, tedy blízkost veřejné dopravy, možnost parkování kol a aut, stejně jako služby nabízené ve stanici. Pokud jste tu poprvé, pak popisuje, jak se na nádraží vyznat, kudy na vlak či kde se cestující dozví, odkud jede právě jeho vlak. Také poradí, jak jsou značena nástupiště a jak jsou široká pro pohodlný nástup do vlaku, zda jsou na nádraží podchody, schody, výtahy, bezbariérový přístup. A co čistota? To vše se na webu dozvíte.
Za nejkrásnějším nádražím do Strážnice
Víte, která nádraží v Česku naopak nejsou ostudou, ale patří mezi ta nejmalebnější, kde nechybí kapka nostalgie starých časů s muškáty v oknech nebo třeba s ornamenty nad vstupy do veřejných WC pro cestující? Mezi za nejkrásnější patří nádraží ve Strážnici na Moravském Slovácku, které se pyšní překrásnou výmalbou ze slováckých ornamentů z rukou strážnických maléreček. Mezi ikonická nádraží patří i budova Hlavního nádraží v Praze, vystavená koncem 19. století. Výzdobu svěřil projektant stavby tehdejším předním sochařům Stanislavu Suchardovi, Čeňku Vosmíkovi a Ladislavu Šalounovi, kteří se postarali o malý dobový skandál. Tehdejší veřejnost byla totiž velmi puritánská a protestovala proti ztvárnění zcela nahých obrů Atlantů, kteří podpírají věže, a tak byla celá budova označena jako nemravná.
Ostře sledované vlaky či úchvatné výhledy na Jeseníky
Za zmínku určitě stojí také nádraží Loděnice, kde se točil legendární Menzelův film Ostře sledované vlaky, stejně jako nádraží v Kubově Huti na Šumavě. Leží v nadmořské výšce 995 metrů, a je tak nejvýše posazenou železniční stanicí v Česku. Masarykovo nádraží v Praze, Horní Lipová s úchvatnými výhledy na Jeseníky a Rychlebské hory, nádraží v Ostroměři. Podobně jako to v Uherském Hradišti nebo třeba v Doksech, Lednici a Blíževedlech krásně vyvažují ta, která dělají Česku spíše ostudu a nevrhají na nás zrovna přívětivé světlo v očích zahraničních návštěvníků.
Zdroje: poznatsvet.cz, idnes.cz, vlakemjednoduse.cz, kudyznudy.cz