Tahle otázka na pohovoru je past na uchazeče. Kdo odpoví správně, vyjedná si až o 20 000 Kč navrch

Pohovory jsou pro někoho noční můra, pro jiné žádný stres. Jedno je ale jisté, pokud chcete získat práci svých snů, a ideálně i vyšší plat, měli byste být připraveni na všechno, co vás u stolu s personalistou může potkat. Stačí jedna otázka, kterou považují uchazeči za past. Odpovíte-li na ni správně, můžete si vyjednat až o 20 000 Kč vyšší mzdu.

Každý, kdo někdy absolvoval pracovní pohovor, ví, že nejde jen o nějaké předvádění se a bezduché opakování údajů z životopisu. Výběrové řízení je pro personalistu hlavně příležitostí zjistit, co ve vás skutečně je. Jejich cílem není vás nachytat na švestkách, i když občas se o to možná trochu snaží, ale pochopit, jestli se na pozici opravdu hodíte. V dnešní době už nestačí znát technické detaily oboru nebo mít načtené firemní hodnoty. Musíte přesvědčit, že umíte nejen pracovat, ale také reagovat v reálných situacích, přemýšlet nad svými kroky a zvládat i složitější momenty.

Nejde jen o otázky a odpovědi

Většina uchazečů čeká tradiční otázky jako „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“ nebo „Proč chcete pracovat právě u nás?“ Jenže doba se mění a personalisté sahají po složitějších otázkách, které mají jediný cíl, a to odhalit, kdo skutečně jste. Právě proto se dnes tolik řeší tzv. behaviorální otázky. Ty vás přinutí vyhrabat z paměti konkrétní situace a ukázat, jak jste se v nich zachovali. Právě tady se rozhoduje, jestli si z pohovoru odnesete nabídku a vyšší plat, nebo jen další zkušenost.

Behaviorální otázky: Skrytá past pohovoru

Představte si situaci: sedíte na pohovoru, všechno probíhá docela hladce, ale najednou přijde otázka typu „Kde se vidíte za pět let?“ nebo „Popište situaci, kdy jste museli řešit konflikt s kolegou.“ Možná to vypadá jako obyčejný dotaz, ale právě tady na odpovědi záleží. Personalista sleduje, jestli dokážete vyprávět konkrétní příběh, který něco vypoví nejen o vašich schopnostech, ale hlavně o vašem přístupu, rozhodování a schopnosti učit se z chyb.

Behaviorální otázky jsou tedy vlastně taková detektivka. Personalista zjišťuje, co jste doopravdy zažili a jak jste se chovali. Nestačí odpovědět obecně nebo zůstat u frází typu „Jsem týmový hráč“ nebo „Stres zvládám dobře“. Tady musíte přijít s konkrétní situací, vysvětlit, jaký jste v ní hráli part, co jste udělali a jaký to mělo výsledek. Čím detailnější a osobitější vaše odpověď bude, tím větší máte šanci uspět.

Většina firem v Česku už bez behaviorálních otázek pohovory skoro nevede. Tady se totiž dá nejlépe rozpoznat, jestli se vaše „úspěchy“ ze životopisu zakládají na realitě, nebo jste je trochu přikrášlili. Personalistu zajímá, jestli si své úspěchy umíte obhájit, jestli znáte své limity a jestli dovedete přiznat, když něco nevyšlo. Pokud zvládnete behaviorální otázky, automaticky vejdete v jejich očích na vyšší stupeň. A často si díky tomu můžete říct i o vyšší plat.

Co vlastně jsou behaviorální otázky

Behaviorální otázky, někdy taky nazývané kompetenční nebo situační, jdou přímo po konkrétních situacích z vaší minulosti. Mají odhalit, jaké způsoby chování považujete za standardní, jak jste schopni řešit komplikace a jak reagujete v různých typech zátěže. Jinými slovy personalistu nezajímá, co byste teoreticky dělali, ale co jste už prokazatelně zažili a jak jste se zachovali. Těchto otázek je nekonečně mnoho, a personalisté si je často upravují podle profese i konkrétní firmy. Setkat se můžete například s dotazy typu: Popište situaci, kdy jste museli dokončit projekt pod extrémním časovým tlakem. Jak jste řešili konflikt s klientem, který byl opravdu naštvaný? Kdy jste se naposledy museli rychle přizpůsobit nečekané změně? Je jasné, že odpovědi budou jiné u manažera, jiné u člověka na zákaznické lince nebo třeba u IT specialisty. Princip je ale stejný, a to přivést uchazeče do „živé situace“ a sledovat, jak se s ní vypořádal.

Jak odpovídat, abyste personalistu dostali

Všechny behaviorální otázky mají jedno společné, nevyplatí se odpovídat vágně nebo mlžit. Pokud chcete obstát, naučte se používat techniku STAR (Situation, Task, Action, Result). Je to jednoduché, i když to zní možná až moc manažersky. V praxi stačí, když své odpovědi rozdělíte do čtyř částí:

• Situation (situace) – Uveďte stručně, v jaké situaci jste byli.
• Task (úkol) – Popište, co přesně bylo vaším úkolem nebo odpovědností.
• Action (akce) – Vysvětlete, co konkrétně jste udělali pro vyřešení situace.
• Result (výsledek) – Přidejte, jak to celé dopadlo a ideálně i jaké z toho vyplynulo poučení.

Díky tomu nezabřednete do zbytečných detailů, ale zároveň předvedete, že umíte být konkrétní a že chápete, na co se vás vlastně ptají.

Chcete si vyjednat vyšší plat? Tohle je ta past

Když personalista položí otázku „Kde se vidíte za pět let?“ nebo „Jak jste v minulosti zvládl neúspěch?“, nečeká ideální odpověď z učebnice. Chce slyšet, jestli se dovedete zamyslet, jaký je váš plán a jestli jste ambiciózní. Tady je často skrytá past. Pokud řeknete, že chcete být za pět let na stejné pozici, dáváte tím najevo, že nemáte větší ambice a nebudete pravděpodobně přinášet novou hodnotu. Naopak když to přeženete, může to působit nerealisticky.

Co tedy funguje nejlépe? Zmínit, že se chcete profesně rozvíjet, nabízet hodnotu firmě a že vás motivuje posun i finanční ohodnocení, které odpovídá vaší práci. Tady můžete opatrně nastínit, že očekáváte nejen zajímavou práci, ale i odpovídající růst mzdy. Pokud budete konkrétní a věcní, personalista vás hned zařadí mezi lidi, kteří vědí, co chtějí, a jsou připraveni o tom jednat. Tím pádem se nebojí přidat i něco navíc.

Tipy na odpovědi na nejčastější behaviorální otázky

Ať už čekáte jakoukoliv behaviorální otázku, klíčem je konkrétnost. Nesnažte se být dokonalí, personalisté mají radar na naučené fráze i vyumělkované příběhy. Když vás požádají, abyste popsali konflikt v týmu, nebojte se zmínit i neúspěch, důležité je ukázat, co jste si z toho odnesli a jak byste postupovali příště. To samé platí u otázek na stresové situace, time management nebo osobní rozvoj. Odpovědi si můžete připravit dopředu, promyslete si příklady z minulé práce, školy nebo klidně i ze života mimo zaměstnání. Pokud vás na pohovoru nic nenapadne, klidně přiznejte, že potřebujete chvilku na rozmyšlenou. Důležitá je autenticita a otevřenost. A ještě jedna rada na závěr: po každém pohovoru nezapomeňte poděkovat za možnost účasti, třeba krátkým e-mailem. I to hraje ve finálním rozhodování roli.