Varování přichází ze všech stran: Situace se vymkla kontrole. Česko zatím nereaguje

Zatímco v okolních státech EU už bijí na poplach a hledají řešení, v Česku se o stejném tématu zatím mluví jen opatrně. Mnohé nasvědčuje tomu, že se díváme do zrcadla, které odráží naši blízkou budoucnost. Přesto jako by většina společnosti dál přešlapovala na místě. Ale čas běží.

Zprávy o změnách, výzvách a hrozbách přicházejí pravidelně. Mění se čísla, přibývá dat a statistiky mluví jasněji než kdy dřív. Jenže skutečný dopad těchto posunů zatím uniká pozornosti veřejnosti. Mnohé ukazatele jsou znepokojivé, ale málokdo je čte v kontextu. A právě to může být osudová chyba.

Mezi čísly se skrývá příběh, který Česko brzy zasáhne

Ve švýcarském St. Gallenu zaznívá varování, které vypadá jako vzkaz z budoucnosti: Pokud nezačneme s promyšlenou a cílenou přípravou na stárnutí populace, náš zdravotní a sociální systém zkolabuje. Z úst expertů přichází jednoznačné poselství, varují, že krize není otázkou „jestli“, ale „kdy“, a že země jako Česko musí jednat dřív, než bude pozdě.

„Evropa je stárnoucí kontinent. Například v Česku budou lidé 65+ tvořit do roku 2050 třetinu populace. Pakliže se tu něco neudělá s alarmujícími počty chorob a s nízkou prevencí, zdravotní a sociální systém zkolabuje,“ řekl prezident Světového fóra demografie a stárnutí Hans Groth na pražské konferenci Dlouhověkost ve zdraví.

Zatímco Švýcaři díky prevenci, inovacím a zdravému životnímu stylu zvládají prodloužený život s důstojností, Češi se připravují na úplně jiný scénář. Už dnes se v průměru dožíváme osmdesátky, ale zdraví nás podle statistik opouští už v 62 letech. To znamená, že v průměru téměř dvě dekády žijeme v nemoci, závislosti a omezeních. A tento čas se neustále prodlužuje.

Důsledky této nerovnice už začínají být viditelné: Zatímco počet seniorů roste, pracovní síla ubývá. Personalisté tomu říkají „tikající bomba“, odborníci jako ekonom Aleš Rod mluví o „dramatu, které bude bolet celý stát“. A to doslova – protože náklady na zdravotní péči by se mohly do roku 2040 zvednout až na 1,3 bilionu korun ročně.

Dynamika, kterou nikdo nezastavil

Česká demografie může znít jako nudná statistika, ale ve skutečnosti jde o jeden z nejpodceňovanějších příběhů dneška. Porodnost klesá, populace stárne. A když se podíváme pod pokličku, zjistíme, že zatímco v roce 2008 se narodilo 120 000 dětí, v roce 2024 to bylo jen 82 000. Mezitím se počet obyvatel nad 65 let vyšplhal na 2,3 milionu, tedy 20 % celé populace.

A tím to nekončí. Podle výpočtů demografa Jakuba Hlávky začnou v příští dekádě do důchodu odcházet nejsilnější poválečné ročníky: generace tzv. Husákových dětí. Do roku 2050 bude seniorů více než 2,9 milionu. Jenže zatímco stárnoucí obyvatelstvo přibývá, lidí v produktivním věku, kteří celý systém „táhnou“, ubývá. Méně lidí platících daně + více lidí potřebujících péči = výsledek, který nemusíme ani počítat.

Nejde však jen o finance. Jde o strukturu společnosti. Přijdou volby, v nichž budou rozhodovat především senioři. Budou nemocnice, které nezvládnou nápor dlouhodobé péče. A města, kterým budou chybět pracovníci, ale přibývat lidé odkázaní na pomoc. A to všechno už začíná být realitou.

Reforma přichází. Je to ale dost?

Rok 2025 je ve znamení změn. Česká vláda spustila důchodovou reformu, která má být odpovědí na všechna tato čísla. Postupné zvyšování věku odchodu do důchodu až na 67 let. Vyšší minimální důchody z 5 200 Kč v roce 2024 na 8 000 Kč v roce 2025.  A také zvýhodnění pro pracující důchodce, kteří nově získavají slevu 6,5  % na sociálním pojištění.

Je tu i úleva pro rodiče, péče o první a druhé dítě do tří let se nově počítá jako práce za průměrnou mzdu. A zaměstnanci ve fyzicky náročných profesích budou moci odejít dříve. To všechno zní správně. Jenže otázkou zůstává, jestli to bude stačit.

Jakub Hlávka upozorňuje, že stát nebude schopen zajistit důstojný důchod pro všechny. Lidé by si měli začít spořit sami. A nejen to, pokud chceme systém udržet, musíme zajistit, aby starší lidé zůstávali co nejdéle zdraví, samostatní a aktivní. Jinak hrozí, že místo reforem budeme hasit krizi.

Hledání zdravého stáří začíná dřív, než si myslíte

Prevence. Slovo, které se v každém článku opakuje jako mantra. Nejde jen o frázi, ale o klíč k tomu, aby Češi žili déle ve zdraví, a ne ve stavu závislosti na lécích, personálu a pečovatelích. Kardiolog Aleš Linhart varuje, že počet pacientů se srdečním selháním už překročil 374 tisíc. Polovina z nich je obézní. Česko trápí hypertenze, cukrovka i nemoci pohybového aparátu. Paradoxní je, že většinu těchto problémů lze výrazně zmírnit, když se zasáhne včas.

Jenže my místo prevence dál tápeme. V oblasti následné a dlouhodobé péče chybí podle expertů tisíce lůžek a pečovatelů. Domácí péče je navíc často nedostupná a většina pacientů se k ní dostane až ve velmi pokročilém stavu. Vznikají sice první koordinovaná screeningová centra, ale podle odborníků je to málo a hlavně pozdě. A co víc – prevence není jen o systému. Je o každém z nás. O tom, co jíme, jak se hýbeme, kolik spíme a jak zvládáme stres.

Česko má šanci zvolit si cestu Švýcarska. Cestu, která vede k aktivnímu, důstojnému stáří. Ale bez odvahy ke změně, bez politické vůle a bez osobní zodpovědnosti se tento scénář stane jen snem. A pak už nezbude nic než druhá možnost. Přežít. Ne však žít.