Jedna jediná platba málem zničila celý náš vztah. Tohle ukázalo víc, než jsme si přáli

Každý, kdo má s partnerem finance na společném účtu, ví, jak snadno se zdánlivě běžné platby mohou změnit v minové pole plné drobných podezření, šťouravých otázek a nepříjemných pocitů. Jeden z vás si chce koupit něco pro radost a druhý nechápe proč. A vy si nakonec připadáte provinile, přestože utrácíte vlastní výplatu.

Vzpomínám na jednoho známého, který mi s trpkým úsměvem líčil, jak ho doma málem vyslýchali kvůli nákupu za pár stovek. Zaplatil kartou společného účtu nákup, který nebyl určen jen pro současnou domácnost. A aby nemusel přiznat, že část potravin skončila v lednici jeho bývalé manželky a dětí, raději zalhal. Teď už jen čeká, kdy se na to přijde. Není to jednoduché. Když máte společný účet, vaše finance jsou průhledné, každý výdaj se stává podezřelým, každý druhý dotaz je možnou nášlapnou minou. Stačí několik drobných nákupů navíc a na mobilu partnera už pípá upozornění o každé platbě.

Přesto řada lidí jde do společných účtů dobrovolně, s představou lepšího přehledu a vzájemné důvěry. Jenže kolik důvěry vydrží věčné dotazy na každou větší platbu?

„Proč jsi to kupoval, když jsme se na tom nedohodli?“ „To opravdu muselo stát tolik?“ „Na co potřebujeme další kávovar?“

Téměř každý, kdo sdílí finance s partnerem, podobnou debatu už někdy pravděpodobně vedl.

Kdy má společný účet smysl

Sdílený účet může skutečně být výhodný. Umožňuje oběma partnerům sledovat domácí rozpočet, plánovat společné výdaje, vyhnout se opakovaným diskuzím o tom, kdo by měl tentokrát platit nájem nebo nákup. Když se oba příjmy spojí, máte lepší přehled o domácnosti, snáze našetříte na společné cíle a nezřídka to přináší i větší pocit sounáležitosti. Na druhou stranu však společný účet znamená také omezení soukromí. Najednou každý vidí, kdy, kde a za kolik ten druhý nakupuje. Ztratíte možnost partnera nenápadně překvapit dárkem, nákup dárku hned vyskočí na výpisu z účtu. Ztrácíte také možnost utratit peníze jen tak pro radost bez zpovídání.

Majitel, nebo disponent? Důležité rozdíly

U většiny bank neexistuje skutečně rovný vztah dvou spolumajitelů účtu. Většinou je jeden veden jako majitel a druhý pouze jako disponent. Majitel může účet kdykoli zrušit, vzít si úvěr, měnit nastavení plateb nebo druhého partnera z účtu jednoduše vyškrtnout. To všechno bez jeho souhlasu. Zato disponent má omezená práva, například nemusí mít přístup k aktivním transakcím nebo kartě. Pokud se vztah dostane do krize, majitel může disponenta prakticky odstřihnout od peněz, aniž by tomu banka mohla zabránit.

„Nevýhodou společného účtu může být horší dostupnost prostředků například v případě úmrtí partnera. Většinou platí, že s účtem by se nemělo disponovat do vyřízení dědictví. Problém s některými úkony může nastat i v případě kómatu hlavního vlastníka účtu. Proto je vždy důležité dbát na to, aby případný disponent měl všechna práva jako majitel, což ale není u partnerských účtů pravidlem,“ upozorňuje Eva Řeháková na webu Investování pro holky.

Hledání ideálního kompromisu

Podle průzkumů se zdá, že optimální řešení je kombinace společného a osobních účtů. Jeden účet pro společné výdaje, na který oba přispívají domluvenou částkou nebo procentem z příjmu, a vlastní účty pro osobní potřeby. To umožní zachovat přehled o společných financích a přitom nechat každému dostatek prostoru pro vlastní rozhodování, dárky nebo malé tajnosti. Každý pár musí najít svou vlastní cestu, podle svých potřeb, příjmů a míry důvěry. Jedině otevřená debata, nastavení jasných pravidel a pravidelná aktualizace těchto pravidel podle životní situace může zabránit nedorozuměním a pocitům křivdy. Jinak vás čeká s dalším pípnutím mobilu další otázka, proč zase utrácíte peníze, které jste si sami vydělali.

Zdroje: novinky.cz, mesec.cz, investovaniproholky.cz, csas.cz