Poslala jsem dítě na školu v přírodě. To, jak se začalo chovat po návratu, mě rozsekalo na tisíc kousků

Po návratu dítěte ze školy v přírodě se nestačila Vlaďka divit. Ne snad kvůli špinavému batohu nebo chybějící mikině, ale kvůli tomu, co se změnilo uvnitř něj, to ji doslova rozložilo. V tom nejlepším slova smyslu. Místo dítěte, které mladou maminku každý den po škole zasypávalo žádostmi o pomoc s tím či oním, jí přijela domů malá samostatná osobnost, která si umí připravit svačinu, sbalit batoh a nezapomene si ani převléct ponožky.

„Mami, nebudu si brát toho plyšáka. Tam ho přece nepotřebuju.“

Tahle věta od sedmiletého syna Vlaďku zaskočila. Do té doby řešili každou noc se zapomenutým medvídkem jako malou rodinnou tragédii. Teď jí stojí před očima kluk, který si do kufru pečlivě skládá oblečení podle seznamu a s klidem oznamuje, že se těší na noční bojovku.

Po návratu ze školy v přírodě už nebyl Davídek stejný. Ne že by vyrostl o hlavu, ale v hlavě mu to zjevně přepnulo o pár kroků dál.

“Vyčistí si zuby, aniž bych mu to připomněla. Nečeká, až mu podám ručník. A když ztratí ponožku, sám si ji najde,” popisuje nadšeně maminka.

Tábory, školy v přírodě nebo vícedenní výjezdy s kolektivem nejsou jen o tom, že zajistíte hlídání na pár týdnů v létě. Jsou to životní příležitosti, kde si děti mohou osahat svět bez rodičovského dozoru. A když se vrátí, často už nejsou stejné.

Škola v přírodě jako trénink do života

Z hlediska vývoje dítěte hrají podobné pobyty důležitou roli v jejich životech. Děti se učí spoléhat na sebe, komunikovat s dospělými, řešit drobné konflikty a fungovat v kolektivu mimo známé prostředí. Škola v přírodě se tak z tradičního školní výletu změní v praktický kurz samostatnosti. Děti se během těchto pobytů učí prožitkem. A to je jedna z nejúčinnějších forem vzdělávání vůbec. Když se dítě večer samo rozhodne, že si půjde umýt vlasy, nebo když si samo rozdělí čisté a špinavé oblečení, není to často důsledek naší výchovy, je to tím, že si muselo poradit samo, protože nikdo jiný to za něj neudělal.

Kdy je dítě připravené vyrazit poprvé na tábor

Jestli si pokládáte otázku, kdy dítě poprvé poslat na tábor, neexistuje jednoduchá odpověď. Záleží na mnoha faktorech. Obecně se jako vhodný věk doporučuje období po nástupu do první třídy, tedy mezi 6. až 8. rokem věku. V tomto období už většina dětí zvládne základní hygienu, rozumí pokynům dospělých a má za sebou první zkušenosti s odloučením, například školku v přírodě nebo přespávačku u kamarádů nebo u prarodičů. Rozhodující však není jen věk, ale také úroveň samostatnosti. Dítě by mělo umět poznat, kdy je unavené, říct si o pomoc a také se alespoň trochu orientovat ve svých věcech. Pokud už si umí obout boty, pozná přední a zadní stranu trička a nebojí se říct vedoucímu, že ho bolí břicho, je na dobré cestě.

Pomáhá, když jede s kamarádem

Jestli máte možnost poslat dítě na tábor s kamarádem, rozhodně toho využijte. Sdílené zážitky pomáhají snáze se adaptovat a rychleji zapadnout do kolektivu. Známá tvář dodává dětem pocit jistoty, zvlášť během prvních dnů. Zároveň se ale nespoléhejte jen na to. I děti, které jedou samy, si často velmi rychle najdou nové přátele, táborové prostředí totiž přirozeně podporuje mezilidskou interakci. Každý potřebuje parťáka na stezku odvahy nebo do družstva při hře.

Jak dítě připravit

Před prvním odjezdem dítěte na tábor je důležité s ním mluvit. Vysvětlete mu, co ho čeká, bez přehánění, ale upřímně. Představte mu základní strukturu dne, co si bude dělat samo, co budou dělat společně, co když se mu bude stýskat. Zároveň je potřeba připravit i sebe. Nebalit do batohu mobilní telefon jako záchranné lano. Nepřislíbit, že když se tam nebude dítěti líbit, přijedete si pro něj. Dejte spíše dítěti důvěru a prostor. A třeba přibalte pohlednici se zpáteční adresou, děti rády posílají domů zprávy, i když jen pár vět.

Co všechno tábor naučí

Tábor není jen časem her a opékání buřtů. Je to nenápadná škola života. Děti se tu učí fungovat v kolektivu, rozvíjet motoriku, být kreativní a zároveň přijímat autoritu někoho jiného než rodiče. Získávají důležité sociální dovednosti od spolupráce po řešení konfliktů. Pobyt v přírodě přispívá k celkové psychické pohodě a zdravému vývoji. Děti více spí, méně koukají do obrazovek a učí se reagovat na své okolí. I to, že je pošimrá tráva na noze, v nich probouzí vnímání, které je ve městě utlumené. Příroda zkrátka léčí, učí i inspiruje.

Nepodceňujte jejich schopnosti

Mnoho rodičů se obává, že dítě ještě není připravené. Realita ale často ukáže opak. Děti bývají adaptabilnější, než si myslíme. A i když se první večer třeba rozpláčou, druhý den už běhají po lese s novou partou. Klíčem je důvěra v dítě i v táborový tým. Nezapomínejte také informovat organizátory o všech důležitých věcech. Nestyďte se vedoucím říct o zdravotním omezení, alergiích a specifických potřebách. Nejde o to, aby se dítě za něco stydělo, ale aby mohlo prožít tábor bezpečně a naplno.

Zkušenost, která zůstává

Z táborů si děti nevozí jen špinavé boty a batohy plné borových šišek. Vozí si hlavně nové zkušenosti. Naučí se starat o sebe, přijímat zodpovědnost, navazovat vztahy a řešit problémy. A vy jako rodiče uvidíte, jak vaše dítě během několika dní „vyroste“. A co je nejlepší? Většina dětí chce příští rok jet znovu. Protože co si budeme povídat, buřty, kamarádi, stezka odvahy a noci pod hvězdami mají svoje kouzlo. Ale hlavně, jsou to kroky k tomu stát se silnějším, samostatnějším a spokojenějším člověkem. A to za těch pár dnů bez dětí rozhodně stojí.

Zdroje: maminka.cz, magazinzena.cz, volnocasovkysport.cz, autorský článek