Co se děje v Německu, děsí celou Evropu. Situace se může během pár dní přelít i do Česka

Zprávy z posledních týdnů možná na první pohled působí jako standardní ekonomické bilancování: čísla, procenta, predikce. Jenže když se poskládají dohromady, vyvstává obraz, který zneklidňuje nejen odborníky. A to, co se dnes odehrává u našeho západního souseda, už zítra může znatelně zasáhnout české domácnosti i firmy.

Je to jako šepot, který sílí každým dnem. Nenápadné náznaky v rozhovorech ekonomů, opatrné úpravy predikcí, jednotlivé zprávy o snížených investicích nebo nucených dovolených ve firmách. Zprvu se zdálo, že jde o přirozené ochlazení po postpandemickém boomu. Jenže něco je tentokrát jinak.

Česko s napětím sleduje, co se děje za hranicemi. Vztahy mezi oběma státy jsou historicky těsné. Nejen politicky, ale především ekonomicky. Třetina českého exportu míří do Německa. Tamní výkyvy tedy nejsou jen jejich problémem. A i když se česká ekonomika v posledních měsících nejeví v tak špatném světle, není zdaleka vyhráno. Skutečná zápletka začíná právě teď.

Za zavřenými vraty továren

Z Německa přichází alarmující signály, které působí jako ozvěna z budoucnosti. Budoucnosti, která se může snadno stát českou přítomností. Největší evropská ekonomika v tichosti přešla do fáze stagnace, a i ti největší optimisté už připouštějí, že se recese stává reálnou hrozbou. Německý hospodářský růst byl letos z původních 1,1 % seškrtán na pouhých 0,3 %. Německá centrální banka je ještě pesimističtější.

Ministr hospodářství Robert Habeck veřejně přiznává, že Německo uvízlo ve stagnaci. Důvodů je více: selhání prorůstových iniciativ vlády, geopolitické nejistoty po znovuzvolení amerického prezidenta a jeho ohlášená celní opatření. A zatímco ekonomové počítají škody, zaměstnanci v německých továrnách, jako je Bosch v Bambergu, se připravují na nucené dovolené.

Naoko stabilní, ve skutečnosti vratké

Na první pohled se může zdát, že Česká republika odolává. Statistici hlásí, že HDP za rok 2024 vzrostl o jedno procento, což je v porovnání s eurozónou, kde byl růst nulový, slušný výsledek. Kupní síla domácností mírně ožila, lidé více utráceli, stát také. Přesto to nestačilo k rozhýbání investičního kola.

Nižší investice firem a útlum zpracovatelského průmyslu vytvářejí tlak pod povrchem. Ekonom Vít Hradil upozorňuje, že za tímto růstem stojí především spotřeba, nikoli rozvoj. A právě proto je současné číslo spíš optickou iluzí než důvodem k oslavám. Česká ekonomika totiž zůstává extrémně závislá na vývozu. A ten, jak víme, míří hlavně na západ.

Ztráta jistoty, která nikdy nebyla zaručena

Výzkumy mezi firmami s německým zázemím v Česku malují nepříjemný obraz. Téměř polovina podniků ve zpracovatelském průmyslu plánuje omezit investice. Pesimismus roste, výhledy jsou čím dál horší. Třetina firem očekává pokles, jen jedenáct procent zpracovatelů věří ve zlepšení. To je kriticky nízká důvěra v budoucnost – v odvětví, které tvoří páteř české ekonomiky.

Podle Tima Wollmershäusera z mnichovského Institutu pro ekonomický výzkum (ifo) čelí německá ekonomika tlaku, který nelze odbýt jako dočasné výkyvy.

„Německá ekonomika je už šest let v krizi. Demografické změny, dekarbonizace, nová role Číny v globální ekonomice, ztráta Ruska jako dodavatele energie, odchod USA z evropské bezpečnostní architektury a rostoucí protekcionismus USA vyvíjejí tlak na zavedené výrobní struktury a urychlují strukturální změny. Očekává se, že německá ekonomika opět znatelně poroste až v příštím roce, pokud nová německá vláda na tuto novou situaci zareaguje správnými opatřeními, “ vysvětluje Wollmershäuser.

Do toho přichází propad v žebříčku kvalifikace pracovní síly. Zatímco v roce 2021 patřilo Česko mezi nejlepší v regionu, nyní se propadlo na 19. místo z 25. Firmy sice říkají, že kvalita vzdělávání se přímo nezhoršila, ale nestačí tempu doby. Nástup umělé inteligence, digitalizace a tlak na inovace přinášejí nové nároky. A český systém jim zatím neumí čelit.

Tichá vlna, která může zasáhnout nečekaně tvrdě

Podle ekonoma Davida Marka je zřejmé, kde se začne projevovat náraz jako první: v automobilovém průmyslu. Ten tvoří deset procent českého HDP a třetinu exportu do Německa. Jakékoli ochlazení poptávky v německých automobilkách tak přináší přímý dopad na tuzemské výrobce.

A problém není jen v objemu vývozu. Firmy v Německu i Česku čelí drahým energiím, nedostatku lidí, nejistým politickým rozhodnutím. Polsko mezitím přebírá roli regionálního favorita pro investory. A to díky pružnější regulaci a větší otevřenosti k technologickým změnám. Česko stagnuje spolu se svým klíčovým partnerem. A pokud Německo opravdu vstoupí do recese, bude to jako když se roztrhne přehrada – tlak, který se hromadil měsíce, se vylije během několika dní.