Šetrné mytí nádobí: Triky, které znaly už naše babičky

Mytí nádobí je dnes snazší než kdy jindy. Součástí mnoha domácností je praktická myčka. Jenže tu nemá doma každý. Pokud myjete stále nádobí v ruce, můžete tak činit šetrněji. Třeba i za pomoci triku našich babiček.

Nádobí se původně mylo pouze ve škopcích. Ve 30. letech 20. století je pak nahradily tzv. mycáky, což je označení pro speciální mycí skříně, které měly prostor pro mytí a oplachování nádobí, stejně jako pro jeho umístění. Moderní mytí nádobí se začalo prosazovat v 60. letech. Ve 21. století už se jedná o velmi efektivní činnost, neboť jak ukazují data, zhruba 50 % domácností v ČR má myčku. Z toho ovšem také vyplývá, že se mnohde stále ještě myje nádobí „postaru“. Můžete tak přitom činit šetrně, a to jak ke své peněžence, tak k životnímu prostředí.

Jednoduchý trik našich babiček

K ručnímu mytí nádobí neodmyslitelně patří chemické mycí prostředky, které ovšem nejsou právě šetrné k životnímu prostředí. Navíc mohou být i drahé. Naše babičky ovšem k tomuto účelu používaly „prachobyčejnou“ jedlou sodu. K čemu všemu lze tuto surovinu při mytí nádobí využít?

• Jedlá soda předně funguje při odmašťování. Naše babičky ji pouze smíchaly s dostatečně horkou vodou. Světe, div se, nádobí bylo následně krásně odmaštěné a čistoskvoucí.
• Čaj či káva mohou na nádobí vytvořit skvrny, které jdou někdy setsakramentsky těžko odstranit. I v tomto ohledu může pomoci pasta z jedlé sody, kterou si vyrobíte jejím smícháním s vodou. Tu stačí nanést na skvrnu a nechat cca 10 minut působit.
• Naše babičky používaly jedlou sodu rovněž na připáleniny. Vyzkoušet ji tedy můžete rovněž na připálené hrnce a pekáče. Daným práškem stačí posypat zasažené místo, následně jej zalijete vodou a necháte směs nějakou dobu působit.

Mohlo by vás zajímat: co to vůbec je jedlá soda (soda bicarbona)? Jedná se o hydrouhličitan draselný, tedy bílý prášek, který lze v domácnosti využít mnoha způsoby, tedy nejen v kuchyni.

Další šetrné pomůcky na mytí nádobí

K mytí nádobí v ruce nejsou potřeba pouze mycí prostředky, ale také další pomůcky. Mnozí lidé používají klasické plastové houbičky, které jsou ovšem dosti neekologické. Ty běžné se nedají recyklovat a navíc se z nich uvolňují tzv. mikroplasty, jež představují skutečný problém. Čím je tedy nahradit?

• Naše babičky mj. používaly dřevěné kartáče, které máte k dispozici i dnes, a to v různých variantách. Měli byste se přitom zaměřit na takové, které mají přírodní štětiny. K dispozici přitom např. máte kartáče s dřevěnou rukojetí a kokosovými vlákny.
• Klasikou jsou rovněž drátěnky. Jenže ty mohou pouštět drátky, jež následně ulpívají v nádobí, a existuje riziko, že se dostanou do potravy. Dnes si ovšem můžete pořídit i přírodní „drátěnku“ z lufy nebo juty.
• Zaměřit se můžete také na houbičky z přírodních materiálů, které neobsahují plasty. Mohou být např. z celulózy či z konopí. Existuje rovněž varianta z mikrovlákna, jež je sice z umělých vláken, na druhou stranu by měla vydržet výrazně déle než běžné houbička.

Upozorňujeme: nádobí byste měli pochopitelně utírat látkovými utěrkami. Používáte-li papírové, nejenže to není příliš šetrné k životnímu prostředí, ale propastný může být i finanční rozdíl.

Mýt nádobí v myčce, nebo v ruce?

Důležitá otázka. Obecně je doporučována myčka, která má hned několik výhod. Dokáže totiž výrazně snížit spotřebu vody i energie, takže se jedná o ekonomičtější řešení. Kladný vliv to ale pochopitelně má i na životní prostředí. To ještě umocňuje skutečnost, že je obvykle potřeba méně mycího prostředku. Rychlejší sušení navíc může prodlužovat životnost nádobí. Pokud tedy stále myjete nádobí v ruce, možná je načase začít o myčce uvažovat. Ačkoli se jedná o jistou finanční investici, ve výsledku se vám vyplatí. Někde (např. na chalupách) je ale často stále lepším řešením mytí v ruce.

 Zdroje: iReceptář, Taste of Home, Deník