Pro české pracující to vypadá čím dál hůř. V kanceláři stráví víc času než kdykoliv předtím

Zatímco v některých evropských zemích se pracovní doba krátí a pracovníci si užívají volnější režim, u nás se realita posouvá opačným směrem. Zdánlivě nenápadné změny přitom ovlivňují každodenní život víc, než se může na první pohled zdát.

Dlouhé hodiny, plné diáře, neustálý tlak na výkon. Ačkoliv se v posledních letech často mluví o „work life balance“, Češi místo toho pracují čím dál více přesčas. Zatímco Evropa zkouší zkracovat pracovní týden, v České republice pracovní doba nijak zásadně neklesá, spíše naopak. Pracující tráví v kanceláři stále více času a změna je zatím v nedohlednu.

Kratší týden jako luxus pro vyvolené

Francouzi, Belgičané nebo třeba Nizozemci už několik let testují čtyřdenní pracovní týden a v některých případech i úspěšně. Češi se na podobnou změnu dívají spíš s nedůvěrou. Z průzkumů vyplývá, že by zkrácení pracovního týdne uvítali zaměstnanci napříč různými generacemi. Firmy v Česku však zatím většinově tvrdí, že na něco takového nejsou připraveny. Pro české pracující to vypadá čím dál hůř. V kanceláři stráví víc času než kdykoliv předtím.

„Samozřejmě, že se čtyřdenní pracovní týden každému líbí, ale ekonomika je neúprosná a musí být připravena na to, aby tuto změnu bylo možné zavádět,“ uvedl Jan Wiesner, prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů.

Podobně se vyjadřují i další firmy, které čtyřdenní pracovní týden považují za ideu vhodnou spíše pro kreativní nebo startupové prostředí.

Češi pracují pomalu víc než zbytek Evropy

Podle údajů Českého rozhlasu odpracují Češi týdně v průměru 39,8 hodiny, což je o dvě hodiny více než průměr v Evropské unii. Tato čísla zní možná nepatrně, ale v ročním součtu jde o desítky hodin navíc. A právě to se postupně podepisuje na zdraví, psychické pohodě i kvalitě života zaměstnanců.

Zatímco jinde se diskutuje o tom, jak zvýšit produktivitu bez navyšování času v práci, v českých firmách se zatím sází především na objem práce. Tlak na výkon a neustálá dostupnost pracovní síly jsou často důležitější než efektivita nebo inovativní přístupy k organizaci práce.

Navíc se ukazuje, že v některých oborech se doba, kterou lidé tráví v kanceláři, dokonce prodlužuje. Práce z domova, která měla být symbolem flexibility, se postupně mění v hybridní režim, kde je přítomnost v kanceláři opět standardem a leckdy i očekáváním nadřízených.

Není to jen o odpracovaných hodinách

V mnoha firmách stále přetrvává kultura, kde je důležitější být takzvaně viděn než skutečné výsledky práce. Očekávání, že správný zaměstnanec zůstane déle v práci, nebo odpoví na e-mail i večer, vytvářejí prostředí, ve kterém je těžké říct si o volno bez pocitu viny.

Přitom by přechod na čtyřdenní pracovní týden mohl přinést nejen větší spokojenost zaměstnanců, ale i úspory, například v provozních nákladech kanceláří nebo ve snížení nemocnosti. V současné situaci to však pro většinu firem zůstává spíš vizí do budoucna než reálným plánem.

Možnosti existují, vůle chybí

Změna pracovních návyků je vždy běh na dlouhou trať. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že čtyřdenní pracovní týden není jen ideologický experiment. Pokud je správně nastaven, může fungovat napříč obory a přinášet výsledky, které jsou přínosné pro zaměstnance i zaměstnavatele.

V Česku však zatím chybí širší společenská debata, která by téma otevřela nejen mezi HR odborníky, ale i mezi politiky a širokou veřejností. Dokud se bude pracovitost měřit podle odpracovaných hodin místo výsledků, bude pro české pracující situace spíš horší než lepší.

Zdroje: cesky.radio.cz, e15.cz, plus.rozhlas.cz