Praváci v koncích: V těchto sportech leváci vládnou a soupeře drtí během pár minut hry

V současném sportu rozhodují o vítězství či úspěchu maličkosti. Existují třeba sportovní odvětví, ve kterých hraje nemalou roli skutečnost, zda je sportovec levák. Může mít totiž oproti pravákům velkou výhodu.

Podle vědců byl dříve počet praváků a leváků zhruba vyrovnaný. Praváci začali mít dle výzkumů převahu až od dob, kdy se ve větší míře používaly nástroje, tzn. od doby bronzové. V současné době tvoří lidskou populaci už jen deset procent leváků. Jenže v některých sportech se právě „levorucí“ hráči a hráčky prosazují více, než by mělo být podle poměru praváků a leváků běžné.

Tenhle sport je výtečný pro leváky

Budete-li sledovat sportovní přenosy ze zápasů stolního tenisu, možná si všimnete až nezvykle velkého zastoupení leváků mezi světovou elitou. Někteří praváci sice při hře proti levorukým soupeřům rozdíl necítí, jenže pro další jde obecně o nepříjemné protivníky. Proč? Podle některých vědců mohou mít leváci zvětšenou pravou hemisféru mozku, což jim dává lepší prostorové dovednosti. Většina se však domnívá, že jde čistě o nezvyk. Leváci mají podle nich zkrátka a dobře taktickou výhodu a mohou využívat úhly a směry úderů, na něž jsou soupeři méně zvyklí.

Jistou roli zřejmě hraje i psychická výhoda. Může jít o jev, jemuž se říká „sebenaplňující se proroctví“. Řekne-li si pravák, že má s leváky problém, pak s nimi také problém mít bude. Skutečně je ale v ping-pongu tolik leváků? Zdá se, že ano. Podíváte-li se na mužský žebříček ITTF (Mezinárodní federace stolního tenisu), zjistíte, že v průměru se v první desítce v průběhu let nachází zhruba 33 % leváků. To samé ostatně platí i o ženách. V některých případech šlo dokonce o dlouhodobé světové jedničky, jako například o Číňanku Ting Ning.

Leváci v dalších sportech

Je-li leváků ve společnosti skutečně deset procent, pak statistiky ze stolního tenisu jasně dokazují, že mezi nejlepšími hráči a hráčkami jich je vysoce nadprůměrné množství. Zajímavé je, že levorucí sportovci nemají vyšší zastoupení v takových disciplínách jako třeba v plavání, kde preference jedné ruky nehraje roli. Většímu množství leváků se ovšem daří nejen ve stolním tenise, ale třeba také v badmintonu nebo klasickém tenise. Na konci loňského roku například ukončila kariéru jedna z největších hvězd historie tenisu, Španěl Rafael Nadal.

„Rafa“ se pohyboval na špičce světového žebříčku prakticky od roku 2005, byl-li zdravý. Rodák z Manacoru je ovšem laterálně nevyhraněný, což znamená, že nepreferuje ani levou, ani pravou ruku. Píše ovšem pravačkou. Jeho strýc, který jej v mládí trénoval, mu ale doporučil, aby držel tenisovou raketu v levé ruce.  Že to byl dobrý krok, nelze rozporovat. Nadal byl nepříjemný soupeř nejen kvůli svým schopnostem, ale také díky hraní levačkou. Mnozí rodiče ostatně v návaznosti na tuto skutečnost chtěli, aby i jejich děti hrály levou rukou.

Může být leváctví výhodou v hokeji?

Ve fotbale je asi jedno, jestli hráč kope primárně pravou, nebo levou nohou, byť to jistou roli hrát může. V hokeji trenérům obvykle záleží na tom, aby měli na postu obránce stejný počet praváků i leváků. Je totiž důležité, aby měli hokejku do hřiště, a nikoli ze hry (k mantinelu). Výhodu ovšem může dát leváctví v  hokeji především brankářům, kteří pak chytají v tzv. obráceném gardu. Jde opět o zvyk. Takový brankář drží hokejku v levé ruce a lapačku má v ruce pravé, tedy obráceně, než je obecně běžné.

V obráceném gardu chytali někteří z hvězdných gólmanů minulosti. Jací? Například Tony Esposito, Tom Barrasso nebo Grant Fuhr. Hokejku držel ostatně v levé ruce i Pavel Francouz, ale ještě jeden slavnější český brankář. Mezi leváky totiž patřil i Roman Turek. Jde o mistra světa, vítěze Stanley Cupu a dvojnásobného držitele William M. Jennings Trophy, kterou dostávají gólmani, jež v základní části NHL obdrželi nejmenší počet gólů. Turek byl jistě vynikající brankář, ale k úspěchu mu pravděpodobně dopomohl i obrácený gard.