Práce, která v Česku vymírá. Přitom za ni firmy platí přes 100 000 měsíčně

Tahle profese patřila kdysi mezi ty nejvyhledávanější, a také si díky ní šikovní řemeslníci tohoto druhu mohli přijít na slušné peníze. Šlo totiž o nepostradatelné mistry, bez kterých se nikdo v časech, kdy ještě obchodnické pulty neválcovala velkovýroba, neobešel. Dnes toto řemeslo zažívá sice výrazný úpadek, přesto je kvalitní mistr daného oboru nad zlato. Nezřídka jim jsou firmy ochotné zaplatit 2,5násobek průměrné české mzdy. 

Možná si také vybavíte úsměvné scény z kultovní filmové série „Básníků“, kde maminka hlavního hrdiny Štěpána Šafránka bere ve své dílničce v městském bytě míry svým zákaznicím, tu na svatební šaty, tu na plesovou róbu, nebo vydává čerstvě došitý kostým na běžné nošení do práce. Kreativní profese, o které je řeč, patřila kdysi k váženým a poměrně frekventovaným. S technickými vynálezy, které lidem zjednodušily práci, ale postupně víc a víc toto tradiční řemeslo mizí. Přitom provází lidstvo odpradávna.

Už jen v retro vzpomínkách

Přitom je k ní potřeba nejen kreativita, šikovné prsty, zrak jako ostříž a schopnost komunikovat se zákazníkem, ale také trocha toho technického kreslení a ovládání určitých technologií a postupů. Víte, o jakou téměř zaniklou profesi se jedná? Už ne jen kočí, mlékař nebo třeba kolesník, ale i krejčí na míru patří spíše do retro vzpomínek pamětníků z dob socialismu. Jak je možné, že tak specializované a potřebné řemeslo téměř vymizelo? Vytlačuje jej postupně masová konfekce. Nejen ta z Číny totiž chrlí tuny levného oblečení, kterými denně zaplavuje trhy po celém světě.

Za kvalitu několikanásobek

Šití na míru i v dnešní době ocení třeba lidé s nekonfekčními velikostmi, kteří se nevejdou do unifikovaných tabulek a obíhají jeden obchod s oblečením za druhým, aby sehnali třeba kalhoty nebo sako. Ale třeba i vrcholoví manažeři, kteří si potrpí na kvalitní košile a obleky. Ocení totiž, když jim i za cenu několikanásobku ceny konfekčních oděvů zkrátka padnou jako ulité. Za oblek včetně materiálu dáte v některých krejčovských dílnách kolem 25 tisíc, sukně nebo kalhoty vás vyjdou minimálně na čtvrtinu.

Dříve vážení, dnes „na vymření“

I když toto řemeslo zahrnuje dlouhé hodiny strávené vsedě nebo vestoje, bylo dříve tak atraktivní, že švadleny a krejčí byly dokonce uznávanými členy královských dvorů a měst. U těch nejlepších se dveře netrhly. S nástupem průmyslové výroby však bylo postupně upozaďováno a počet švadlenek a krejčích pomalu klesal. Nikdy však naštěstí nezmizeli úplně, a tak mohou nejen vytvářet obleky či svatební šaty na míru, ale také oděvy i domácnost zkrášlit i v dnešní době. Takové na míru vyrobené závěsy, záclony, povlaky na polštáře, stylové povlečení na postele nebo ručně šité deky v běžných supermarketech jen tak neseženete. A mít doma takový originál, to je věc, na kterou se chytí jakákoli návštěva. Navíc je řada z nich schopná vymyslet designové řešení v bytě přímo na míru.

Jak krejčová na míru pracuje?

Nejdříve si vyberete podle referencí a dostupnosti řemeslníka, který nejlépe splní vaše představy. Ty je nutné si vzájemně ujednotit, přičemž se snažte být co nejpřesnější a nejkonkrétnější. V první fázi probíhají všemožná měření, výběr látek, střihů a podobně. Krejčí na míru pak díky tomu dokáže zvolit správnou látku co se typu, gramáže, barevnosti, vzorování či pružnosti týče. Může také poradit s výběrem krajek, knoflíků, zipů a dalších drobností, bez kterých se oblečení nebo objednané vybavení do vaší domácnosti neobejdou. Nákup si můžete zařídit také sami, nebojte se inspirovat na internetu nebo třeba u známých. Následuje samotný proces šití, v rámci něj se pak připravte na zkoušky a úpravy, kdy můžete upozornit na nedostatky v díle. Pak už jen finální převzetí a vytáhnout peněženku.

Světově uznávané „křejčové na míru“ z Česka

A dvě zajímavosti na závěr. Takovou „krejčovou na míru“, i když jde v tomto případě o hodně silnou nadsázku, je i vyhlášená a světově známá módní návrhářka a tvůrkyně luxusních šatů českého původu Blanka Matragi. Své o tom ví královské rodiny i manželky ropných magnátů v Perském zálivu, kterým především v Libanonu vytváří na míru exkluzivní svatební róby či šaty na nejrůznější recepce už desítky let. Která žena by se nechtěla ve společnosti blýsknout originálním modelem z pravého hedvábí, zdobeným drahými kameny? Díky svému řemeslnému umu a preciznímu ručnímu zpracování šatů poráží ve výběrových řízeních na zakázky své francouzské a italské kolegy, kteří patří mezi nejproslulejší v oboru. Jak sama popisuje, v roce 1987 navrhla třeba i uniformy pro policejní a vojenské složky Abú Dhabí.

Prvorepubliková Coco Chanel alias Královna české módy

Ženy napříč republikou oblékala také Hana Podolská. Kdo nešil u Podolské, ten jako by nežil, a tak ve své době oblékala i manželku prezidenta Edvarda Beneše, paní Hanu Benešovou. Z malé krejčovské dílny, kde se šilo na míru, vytvořila mezinárodně uznávaný módní dům a navrhovala i filmové a divadelní kostýmy. Elegantní design modelů, vysoká kvalita látek i osobitý přístup jí vynesly označení Královna české módy nebo Česká Coco Chanel.