Pavel Malura rád vzpomíná na trenérské začátky v polské fotbalové lize

Svoji trenérskou kariéru začínal v polské lize, zkušený fotbalový kouč Pavel Malura ale působil i na Slovensku a v Černé Hoře. A v českém prostředí vedl kromě několika ligových klubů i mládežnické reprezentace.

Aktuálně je Pavel Malura (na snímku) trenérem béčka Mladé Boleslavi a se svými poznatky nejen ze zahraničí se podělil i v rozhovoru pro SportDeník.cz.

Jak jste se dostal do Polska?

Když jsem začínal trénovat, tak při jednom zápase Baníku Ostrava jsem se náhodou seznámil s polským manažerem. Měl kontakty na Pogoň Štětín. Česká trenérská škola byla v té době v Polsku hodně populární a měla poměrně dobrý zvuk.

Nebyl to přece jen příliš velký skok – první angažmá a hned v zahraničí?

Tehdy byl polský fotbal, co se týče zázemí, stadionů a infrastruktury na nižší úrovni, ale dnes je úplně jinde. A to nejen díky pořádání mistrovství Evropy v roce 2012. Poláci mají fotbal absolutně na prvním místě. Veškeré sportovní deníky věnují spoustu stran jen fotbalu. K tomu samozřejmě patří i sportovní televizní přenosy. Bylo to zajímavé působení. Vzpomínám jen v dobrém.

Je známo, že v Polsku pak pracovali po vás další čeští trenéři, napadá mě třeba Vítězslav Lavička.

Myslím, že naposledy tam byl do loňska Radoslav Látal, co je nyní v Jablonci. Nejbohatší Poláci si kupují fotbalové kluby a jako majitelé jsou pak nároční.

A jak jste si vedl na Slovensku?

Byl jsem v prvoligové Nitře a pak jsem dostal nabídku jít k mládeži do Žiliny.

Nepříliš známou destinací je z pohledu českých trenérů Černá Hora.

Jeden čas jsem dělal Pavlu Hoftychovi asistenta v tehdy druholigových Českých Budějovicích. A odtud jsem odešel do Černé Hory. Byl jsem ve stejném klubu jako slovenský kouč Juraj Jarábek, který na podzim zamířil z Černé Hory do prvoligové Karviné, ale nedávno tam skončil, protože byl odvolán. To je fotbal.

Jak hodnotíte svoji trenérskou dráhu u českých mládežnických reprezentací?

Vedli jsme výběry hráčů do 19 a do 20 let společně s Pavlem Hoftychem. Pracovali jsme jako dvojice s tím, že jeden z nás byl u jednoho týmu určený jako hlavní trenér a druhý jako asistent. A u dalšího celku to bylo opačně. Například v roce 2015 hráli za českou „devatenáctku“ Jan Kuchta, Lukáš Wiesner, Ondřej Mihálik, Tomáš Ladra, Matěj Pulkrab a další nynější ligoví hráči. Ve „dvacítce“ jsme měli třeba Tomáše Součka, tehdy hrál za Viktorii Žižkov. A taky Antonína Baráka nebo Aleše Matějů.

Co říkáte na to, kam to Tomáš Souček a Antonín Barák dotáhli?

Byli s námi na několika srazech, ale zásadní vliv na jejich kariéru jsem neměl. Většinu hráčů, kteří prošli juniorskými celky, sleduji. Ale že bychom si často telefonovali, tak to není (úsměv).

Zdroj: autorský článek