„Rukama se neuživíš!“ říkali mu. Dnes vydělá s přehledem přes 150 000 Kč a zakázky musí odmítat

Nenosí kravatu, neřeší teambuildingy ani porady. Místo toho tahá kabely, šroubuje rozvaděče a máma by mu v tom oblečení ani nedovolila sednout si ke stolu. Jenže v porovnání s běžným českým zaměstnancem má elektrikář jednu obrovskou výhodu, po třech týdnech práce si může na účet připsat i víc než sto padesát tisíc korun. Zatímco ostatní sní o lepších penězích, on si prostě vezme brašnu, sedne do auta a vyrazí.

Není to žádná pohádka o zlatých montérkách, i když tak někdy může působit. Takhle práce má i svou odvrácenou stranu – brzké vstávání, fyzickou dřinu, často v zimě nebo v horku. Jenže rozdíl v odměně je výrazný a neoddiskutovatelný. Zkušený elektrikář, který se navíc zvládne domluvit německy, si může kousek za hranicemi přijít na 5 až 6 tisíc eur měsíčně.

„Je to dřina, ale peníze leží na stole. Stačí si pro ně dojet“

Práce je tam tolik, že o kvalitní řemeslníky se firmy doslova perou. Hledají je v Česku, na Slovensku i v Polsku. Například Jurling Gruppe nabízí nástup okamžitě, a to na elektroinstalace bytových domů, kancelářských prostor nebo montáže rozvaděčů. Oproti tomu Trummer Montage zaměstnává elektrikáře i na železničních stavbách mezi Hamburkem, Berlínem, Frankfurtem nebo Mnichovem. Všude, kde je potřeba odborník, který ví, jak a kam co zapojit, a nebojí se vzít do ruky šroubovák.

Bytová, průmyslová i solární elektroinstalace

Ať už jde o výstavbu nových bytových komplexů, průmyslových hal nebo ekologických elektráren, všude je potřeba někdo, kdo ví, co znamená fázový vodič a jak správně zapojit hlavní jistič. Práce je rozmanitá, od klasického tahání kabeláže v bytech a kancelářích, přes zapojování strojních linek a výrobních technologií v průmyslu, až po instalace solárních panelů na střechy nebo do terénu. Zkušenosti z českých staveb jsou velmi ceněné. A i když se používá jiný standard než u nás, elektrikář se základní znalostí němčiny se do systému rychle dostane. A často stačí, když jazyk ovládá alespoň jeden člen týmu.

„Jezdím do Německa na tři týdny, pak jsem týden doma. Mám vlastní auto, základní nářadí a po zapracování už to není žádná věda,“ říká Petr, 35 let, elektrikář z Plzně.

„Na stavbě v Lipsku jsem začínal minulý rok. Dneska už mi volají přímo, když mají nový projekt. Plat je stabilní, ubytko mi platí firma, a když chci, můžu dělat i soboty.“

Jak to celé funguje

Základní podmínky jsou většinou stejné. Budete potřebovat živnostenský list, zkušenosti z oboru, alespoň mírně pokročilou němčinu a auto. Firmy zajišťují ubytování zdarma nebo za symbolický poplatek, často posílají zálohy po pár dnech práce, a hlavně, pokud s vámi jsou spokojení, nabídnou vám navazující projekty po celý rok.

„Většinou děláme ve dvojici, někdy ve trojici. Já mluvím německy, kluci zatím ne, ale naučili se základní výrazy. Ono to nakonec nějak stačí. Důležité je chtít a umět pracovat,“ směje se Martin, elektrikář s deseti lety praxe, momentálně na zakázce u Ulmu.

Na místě jsou k dispozici plány, schémata, popisy zapojení, všechno podle německých norem. Přesnost se očekává, ale stejně tak je běžné, že se nováčci zaškolí přímo na stavbě. Nečeká se od vás, že hned první den budete ovládat všechny předpisy, pokud ale máte chuť a základní přehled, němečtí zaměstnavatelé to ocení.

Čistý příjem klidně přes 150 000 Kč měsíčně

Pokud vezmeme horní hranici nabízené mzdy, 6 000 eur měsíčně, a odečteme přibližné náklady na život (včetně jídla, dopravy nebo telefonu), pořád vám zbyde zisk kolem 4 500 až 5 000 eur. Tedy přes 110 až 125 tisíc korun měsíčně, a to bez zbytečných starostí nebo dlouhých přesčasů. Kdo chce, může si ale přivydělat i o víkendech. A hlavně, práce je stabilní. Pokud se osvědčíte, jedna zakázka střídá druhou. Kdo je flexibilní, může si vybrat, kam chce jet, na jak dlouho a s kým.

Zatímco část lidí nad elektrikářem ohrne nos, realita na západ od hranic je úplně jiná. Řemeslo je tam respektované, dobře placené a poptávka po kvalitních lidech je obrovská. Stačí mít živnost, zkušenosti a odvahu, a člověk si může během pár měsíců vydělat tolik, co v Česku za celý rok. A to všechno bez diplomu, bez kanceláře, bez šéfa, který vám dýchá na záda. Stačí jen jedno: umět něco dělat rukama. V tomhle ohledu je dnešní doba víc než spravedlivá.