Největší noční můra českých zahrad: Tuto hrůzu má půlka národa. Designéři ji považují za zločin proti vkusu

Ačkoliv si všichni zkrášlují svoji zahradu v dobré víře a pořizují si na ni to, co jim připadá hezké, ne vždy se bohužel setkají s pochvalou a uznáním svého okolí. Pro mnoho lidí je nepochopitelné, že i přes rozmanitost, kterou dnešní trh s dekoracemi nabízí, se stále najdou tací, kteří jako by vkusem zůstali v divokých 90. letech.

Tyto hrůzy má na zahradě půlka národa. Designéři je však považují za zločin proti vkusu. Největší noční můra českých zahrad často přitahuje oči všech kolemjdoucích, kteří se nestačí divit, čím vším si jsou lidé schopni zaplnit okolí domu.

Méně je více

Právě tento starý a moudrý citát by si měli samozvaní zahradní designéři vytesat do kamene. A ačkoliv stylových a střídmých prvků je k dispozici celá řada, české zahrady stále ve velké míře zdobí proslulí trpaslíci a další roztodivné figurky, jakými jsou muchomůrky, zvířata či postavičky z českých i zahraničních pohádek. Hned v závěsu jsou bizarní ptačí budky a krmítka obklopená bílým plastovým zahradním nábytkem, který působí velmi lacině. Pokud však chcete, aby to u vás vypadalo jako v pohádce o Sněhurce a sedmi trpaslících, nic proti tomu, ovšem k elegantní zahradě to má vskutku daleko. Další moudrý citát praví, že každému, co jeho jest, a proto pokud trpaslíky opravdu milujete, nechte si je na zahradě dál, důležité je, abyste se doma cítili dobře.

Co někdo považuje za kýč, jiný miluje

Označení kýč se v posledních letech velmi nadužívá. Od původního prostého označení věcí, které jsou okázalé a zároveň jednoduché a levné, se slovo kýč vyvinulo. V dnešní době má poměrně hanlivé konotace, a mnozí se kvůli němu dokážou urazit. Ovšem právě kýč je odrazem vkusu a osobitosti jako máloco. Že přísloví sto lidí, sto chutí platí i dnes, potvrzuje také designér Tomáš Marx.

„Co jeden považuje za kýč, druhému se zdá jako umělecké dílo. A platí to i naopak. Vkus je velmi individuální a subjektivní oblastí.“

Kde se pověstní trpaslíci vlastně vzali?

Děti trpaslíky milují dodnes, dospělí jsou však většinou zdrženlivější a mají na ně vyhraněný názor, a to buď pozitivní, nebo negativní. Zatímco u nás trpaslíci zažili největší slávu v 90. letech a dnes už nezdobí všechny české zahrádky, v Německu se těší extrémní oblibě dodnes – a není divu, u našich sousedů se totiž trpaslíci zrodili už v 19. století. Krajem trpaslíků je Durynsko, v místních keramických dílnách se ve svých začátcích složitě odlévali a byli považováni za díla s vysokou uměleckou hodnotou. Typický zahradní trpaslík se vyznačuje hned několika parametry. Musí mít červenou čepici, dlouhý a bohatý plnovous, měl by mít smích ve tváři a výšku do maximálně 70 centimetrů. Podle odhadů se na zahradách napříč Německem nachází zhruba 80 milionů těchto postaviček. Zahradní trpaslíci mají dokonce svá vlastní muzea a překvapivě i svátek připadající na 21. června.

Kritické období dovolených

Designéři se shodují na tom, že nejhorší období pro nadměrné zkrášlování zahrady, které je jí ve výsledku spíš ke škodě než k užitku, je doba dovolených. Lidé na dovolené se cítí uvolněně, nestresují se, užívají si letní zážitky a cestování, při němž nakoupí nebo nasbírají mnoho místních dekorativních a vzpomínkových prvků, kterými pak vyzdobí svůj pozemek. Ačkoliv to na první pohled vypadá jako dobrý nápad, v nestřeženém okamžiku zjistíte, že je vaše zahrada směsicí všemožných stylů, nápadů a prvků, které dohromady vůbec neladí.

Až vás příště zase přepadne dekorativní nálada a budete chtít zahradu nějak oživit, zkuste to jinak. Trpaslíci a další postavičky už tak trochu vyšli z módy, zkuste něco stylovějšího a sladěnějšího, co se jen tak neokouká a přirozeně splyne s prostředím na vaší zahradě. Dekorativní prvky v přírodních odstínech by mohly být tou pravou volbou.