Nejjedovatější houba Česka vypadá jako jedlá. Jakmile ji sníte, je pozdě

V našich lesích lze najít celou řadu hub. A bohužel i těch jedovatých. Jednu z těch nejhorších si přitom můžete velmi snadno splést s oblíbeným žampionem. Když ji sníte, začíná závod s časem. 

Češi milují houby. V sezóně pravidelně vyrážejí do lesů pro tyto přírodní poklady a doma z nich pak připravují různé dobroty. Bohužel si ale občas domů odnesou i houbu, která je jedovatá. A to buď kvůli tomu, že se v houbách dostatečně nevyznají, anebo si je pletou. Každoročně se v Česku dle statistik přiotráví houbami zhruba 300 lidí, přičemž v průměru dva lidé po konzumaci jedovatých hub zemřou. 

Je proto potřeba vždy sbírat jen takové houby, které dobře znáte. A ideálně pak i takové, které se nijak nepodobají těm jedovatým. To může být problém například u žampionů, které lze velmi snadno zaměnit za prudce jedovatou muchomůrku zelenou. Ta může připomínat i bedlu. 

Zákeřná houba

Když sníte muchomůrku zelenou, dlouhou dobu nepoznáte, že se tak stalo. První příznaky se totiž objevují zhruba až po osmi hodinách. V některých případech se ovšem objeví i za dva dny. Postižený člověk začne nejdříve pociťovat silnou únavu, ke které se následně přidá nevolnost, závratě, bolest hlavy a zimnice. Přichází rovněž zvracení, průjmy a silné bolesti žaludku. 

Jestliže není zahájena léčba, dojde kolem čtvrtého dne otravy k ústupu příznaků. Postižený tak může nabýt dojmu, že se jeho tělo s otravou vypořádalo. Jenže během toho dochází k selhání jater a někdy také ledvin. Bez léčby člověk umírá zhruba desátý den od pozření muchomůrky zelené. 

Muchomůrka, nebo žampion? 

Na co si tedy dát při sběru hub pozor a jak snadno rozpoznat muchomůrku zelenou od žampionu? Tím nejtypičtějším znakem muchomůrky je takzvaný kalich smrti. Jde o pochvu, ze které houba vyrůstá. Pochva mívá bílou barvu. Kalich smrti ovšem nemusí být vždy vidět. Někdy je totiž schovaný pod zemí, pokaždé tedy houbu vyndejte celou, abyste si ji mohli důkladně prohlédnout. 

Vyvarujte se také sběru hub, které rostou v listnatých lesích. Právě v těch se totiž muchomůrce zelené daří vůbec nejlépe, neboť žije v symbióze s listnatými stromy. Muchomůrka zelená má velmi ráda vyšší teploty, proto na ni můžete snáze narazit v období od konce června až do začátku září. 

Obecně ale platí, že byste zkrátka neměli nikdy sbírat houby, u nichž si nejste jisti jejich bezpečností. Jestliže u nějaké houby váháte, raději ji nechte v lese a nic zbytečně neriskujte. Pokud se u vás po konzumaci hub objeví nevolnost, průjmy a zvracení, neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc. 

Spousta dalších

Lidé si ale často pletou i jiné druhy hub. Zejména pak další muchomůrky, a sice muchomůrku růžovku a muchomůrku tygrovanou. Zatímco růžovka je nesmírně oblíbenou a chutnou houbou, tygrovaná patří k našim nejjedovatějším houbám. Rozpoznáte je podle prstenu, který je u růžovky hustě rýhovaný. 

Muchomůrku růžovku zároveň vždy dobře tepelně zpracujte. V syrovém stavu totiž jedovatá je. Obsahuje látku zvanou hemolysin, která rozkládá červené krvinky. Hemolysin se však při vyšších teplotách zničí. 

Dále lidé často zaměňují lišku obecnou za hlívu olivovou, ryzec smrkový za ryzec kravský, nebo třeba hřib kovář za hřib satan. 

Co dělat při otravě?

Pokud pojmete podezření, že jste snědli jedovatou houbu, spěchejte k lékaři či si zavolejte záchrannou službu. V mezičase se také snažte vyvolat zvracení, a to například popíjením vlažné slané vody. U některých otrav bývá doporučováno polknout živočišné uhlí. Zvratky, případně zbytky jídla, zajistěte a předejte je lékařům k laboratornímu určení. 

Zdroje: mkplzen.estranky.cz, living.iprima.cz, cesky.radio.cz