Na tohle jméno přísahali dělníci i funkcionáři. Dnes zní jako špatný vtip. Nosí ho 160 nešťastníků

Ještě před několika desítkami let to bylo jméno, které znělo z rozhlasových reportáží a slavnostních projevů. Bylo symbolem statečnosti a odkazu minulosti. Nosili ho muži, kteří byli v čele kolektivů. Dnes toto jméno téměř zmizelo. Ve veřejném prostoru už takřka neexistuje a když ho někdo zaslechne, spíš se zasměje, než aby zavzpomínal. Jen málokdo tuší, že se stále zapisuje do matrik.

Každé jméno něco vypovídá o době, ve které bylo zapsáno do rodného listu. Některá byla oblíbená kvůli tradici, jiná kvůli slavným osobnostem nebo televizním hrdinům. Existují ale i jména, která se dostala do popředí kvůli politice nebo historickým výkladům. Působila jako vzor ctnosti a připomínala slavnou minulost, často s přesahem do ideologie.

Proč tehdy rodiče sahali po jménech, která dnes nikdo nechce?

Ideologická jména se u nás prosazovala výrazně během padesátých a šedesátých let. Byla součástí budování nové společnosti, ve které měl každý občan znát své kořeny a být hrdý na svou národní historii. Mnohdy šlo o výběr motivovaný tlakem doby, ne osobní sympatií. Rodiče volili jména, která měla nositele předurčit k čestnému životu a práci pro vlast.

Na základních školách se učilo o dávných postavách, jejichž činy měly děti inspirovat. Legendy o odvážných mužích na koních, o zradě i hrdinství se probíraly jako součást vlastenecké výchovy. Při výběru jména se tak mnohdy opíralo o literární nebo historický mýtus, který podporoval i tehdejší školský systém.

Některá jména byla oblíbená díky školním osnovám

Jména spojená s hrdiny se ocitala na čestných tabulích, ve jmenných seznamech brigádníků i mezi vítězi dětských recitačních soutěží. Nešlo o masivní vlnu, ale trend byl zřejmý. V některých regionech se podobná jména držela déle; často tam, kde přetrvávala úcta ke slovanské historii nebo silná vazba na venkovské prostředí.

Některá jména z té doby se s novým stoletím zcela vytratila. Už se nevyskytují v seznamech narozených, jejich svátky zmizely z kalendářů a v kolektivu je nikdo neoslovuje. Někdy trvalo jen jednu generaci, než se z dřívějšího symbolu stal anachronismus.

Mnozí lidé se zpětně diví, co je vedlo k volbě takového jména. Děti s těmito jmény často čelily posměchu, přezdívkám a později i snaze o změnu občanského jména. V některých případech se rodiny pokusily jméno zcela potlačit tím, že dítě oslovovaly jinak, než co stálo v rodném listu.

Sláva pominula. Tohle jméno už dnes nikdo nedává

Jméno Horymír má původ ve slovanských jazycích. Nejčastější výklad spojuje jméno s horami nebo horníky. Uvádí se význam jako „ten, kdo chrání mír v dolech“ nebo „ten, kdo usiluje o mír s horami“. Objevují se i teorie, které ho spojují s latinským výrazem Montanus, tedy „horal“. Jiný výklad pracuje s keltskými kořeny.

Ten ale není doložen a většina jazykovědců ho neuznává. V české tradici je jméno známé především díky postavě Horymíra z Neumětel, o které se učilo ve školách. Podle pověsti sjel se svým koněm Šemíkem z hradeb Vyšehradu. Jméno má i ženskou variantu, Horymíra. Domácí podoby jsou Horek, Horyna, Horymírek, Míra nebo Mirek. Mezi reálné nositele patří například básník a malíř Horymír Zelenka.

Svátek jen v přestupném roce

Svátek slaví Horymír 29. února, tedy pouze v přestupném roce. Aktuálně jej nosí 160 mužů.

„Říkali mi Šemík,“ říká pobaveně o svém dětství jeden z nositelů tohoto jména. „Stejně mi ale všichni říkají Mirek,“ dodává pan Horymír Kodeš.

Znáte někoho s tímto křestním jménem?