Na měření v podpaží zapomeňte. Tohle je dnes nejpřesnější způsob, jak zjistit horečku

Zvýšená tělesná teplota bývá jednou z prvních reakcí na zdravotní obtíže. Přestože je její měření zcela běžný úkon, většina lidí si neuvědomuje, jak zásadní roli hraje výběr správné metody i místa měření. Rozdíly mezi jednotlivými způsoby jsou větší, než by se mohlo zdát. A především, některé metody mohou vést k naprosto zavádějícím výsledkům, které mohou ovlivnit další léčbu nebo rozhodnutí o tom, zda vůbec lékaře vyhledat.

Měřit teplotu není jen otázkou techniky, ale i přesného pochopení, co vlastně měříme. Rozdíl mezi povrchovou teplotou a teplotou tělesného jádra může být klíčový. Moderní přístroje slibují přesnost na desetiny stupně, ale pokud se použijí nesprávně, ztrácejí svoji výhodu. Přitom právě přesnost je u tělesné teploty zásadní. Rozhoduje totiž o tom, zda jde o běžnou reakci organismu, nebo o začátek závažného stavu.

Co se skrývá za běžným zvykem

Axilární měření, tedy měření v podpažní jamce, patří k nejrozšířenějším metodám, a to jak v domácnostech, tak v některých zdravotnických zařízeních. Je považováno za jednoduché, nenásilné a rychlé. Jenže ve skutečnosti se ukazuje, že právě tato metoda poskytuje nejméně spolehlivé výsledky. Rozdíl mezi axilárním a rektálním měřením může být u dospělých pacientů i více než 1,5 °C, což je hodnota, která může vést k mylné interpretaci zdravotního stavu.

Nejde ale jen o rozdíly v teplotě. Měření v podpaží je extrémně citlivé na okolní podmínky. Na výsledku se podílí správné přiložení teploměru, dostatečné přitlačení paže k tělu i délka samotného měření. Výzkum, který zkoumal čtyři různé typy axilárních teploměrů na dětském oddělení, potvrdil statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými přístroji. Ačkoliv byly technicky přesné, naměřené hodnoty se rozcházely. Z toho vyplývá, že ani kvalitní přístroj nezaručí přesnost, pokud je metoda sama o sobě nespolehlivá.

Místo, které se neptá na podmínky

Pro skutečně přesné výsledky je rozhodující měřit teplotu v místě, které co nejvíce odpovídá teplotě tělesného jádra. A tím je jednoznačně konečník. Rektální měření vykazuje minimální odchylky, a proto je stále považováno za zlatý standard. Výsledky jsou konzistentní a nejméně ovlivněné vnějšími podmínkami. Z hlediska medicíny je tato metoda nejspolehlivější napříč všemi věkovými kategoriemi, přičemž je nejčastěji využívána u malých dětí.

Další možností je orální měření, zejména pod jazykem, které nabízí poměrně dobrou přesnost. Odchylka vůči rektální teplotě se pohybuje v průměru mezi 0,3 až 0,8 °C. Orální měření se doporučuje především u osob, které dokážou spolupracovat a dodržet základní pravidla – nemluvit, nejíst před měřením a mít teploměr správně umístěný.

Technologie, která mění pravidla

Moderní infračervené teploměry, které měří teplotu na čele nebo v uchu, získaly oblibu pro jejich rychlost a pohodlí. Výsledek je k dispozici během sekundy a samotný proces měření je bezkontaktní nebo minimálně invazivní. Přesto k těmto přístrojům stále panuje jistá míra nedůvěry. Dlouho byly považovány pouze za orientační nástroj, nikoli za plnohodnotnou alternativu k tradičním metodám.

Studie však ukazují, že kvalitní bezkontaktní teploměry mohou dosahovat srovnatelných výsledků jako standardní metody, pokud jsou správně používány. Ušní teploměry například měří přímo z bubínku, zatímco čelní varianty pracují s duálním snímáním teploty kůže i okolního prostředí. Výsledná hodnota je poté korigována matematickým výpočtem, který zohledňuje rozdíly. Právě zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi technickou přesností přístroje a jeho klinickou spolehlivostí, tedy schopností měřit přesně v reálných podmínkách.

Záleží na situaci, ne na zvyku

Žádná metoda není ideální pro všechny situace. Při výběru teploměru a způsobu měření je nutné brát v úvahu věk pacienta, stav vědomí, schopnost spolupráce, ale také okolní podmínky. U malých dětí je nejspolehlivější rektální měření, u starších může být dostačující orální. Pro rychlé zhodnocení situace nebo při potřebě častého opakování může být bezkontaktní varianta skvělou volbou, ale pouze v případě, že jde o kvalitní přístroj.

Z výzkumů navíc vyplývá, že nejvyšší cena neznamená automaticky nejlepší výsledek. Jednodušší a levnější modely mohou být stejně přesné jako drahé přístroje, pokud jsou používány správně. Klíčové je znát limity každé metody, dodržovat pokyny výrobce a nenechat se unést rutinními zvyklostmi. Zvláště v situacích, kdy rozhoduje každý stupeň, může být správný výběr metody zásadní.