Pokud umíte mrknout jen jedním okem, ale druhým ne, není to náhoda. Odborníci odhalili překvapivou souvislost

Možná jste si všimli, že někteří lidé dokážou mrknout střídavě pravým a levým okem, zatímco jiní to vůbec nezvládnou. Může se to zdát jako maličkost, ale podle odborníků může být taková dovednost jemným ukazatelem mozkové plasticity. Neznamená to ovšem, že kdo neumí mrkat jedním okem, je nutně méně inteligentní.

Lidský mozek neustále propojuje různé oblasti, aby řídil svaly a senzorické vstupy. Mrknutí jedním okem vyžaduje, aby svaly kolem víček pracovaly izolovaně. To není jednoduché, protože většina lidí má pohyb obou očí propojený.

Podobně jako u jiných zvláštních dovedností, například hýbání ušima, může i mrknutí odrážet schopnost mozku koordinovat složité pohyby. Ti, kdo to zvládají, často umí i jiné jemné motorické úkony, aniž by o tom přemýšleli. Je to nicméně spíše kuriozita a zajímavý neurofyziologický jev než přímá známka vyšší inteligence.

Co tato dovednost značí?

Studie ukazují, že u těch, kteří se mrkání střídavě jedním a pak druhým okem naučili tréninkem, dochází k aktivaci stejných oblastí mozku jako u lidí, kteří to zvládají přirozeně odjakživa. To potvrzuje skutečnost, že mozek dokáže i v dospělosti upravovat spojení mezi nervovými buňkami. Neznamená to automaticky větší intelekt. Jde spíše o jemnou motorickou kontrolu a schopnost propojit senzorické vjemy s pohybem.

Další důležitá souvislost se týká flexibility nervových spojení. Mrknutí jedním okem může naznačovat, že mozek dokáže rychle přesměrovat a aktivovat správné dráhy. Podobně se sledují jiné neobvyklé dovednosti, například schopnost hýbat ušima.

Uvedené jevy jsou ale spíše zajímavé z vědeckého hlediska, než že by byly nějak zvlášť praktické pro běžný život. Můžou být však někdy užitečné. Koordinaci očí a jemnou kontrolu víček využívají například  fotografové, střelci nebo třeba umělci při scénickém vystupování, kde je potřeba jemně ovládat výraz tváře. I když nejde o zásadní životní dovednost, je to zajímavý projev flexibility mozku.

Jak se to naučit?

Nejjednodušší je začít trénovat před zrcadlem. Sledujte, co se děje s oběma víčky, a pokuste se zavřít jen jedno oko. Zpočátku to bude těžké, protože mozek má tendenci pohyb propojit. Postupně si uvědomíte, jaké svaly napínat a uvolnit.

Další metoda je zakrýt druhé oko rukou nebo páskou. Tím v podstatě donutíte mozek, aby aktivoval dráhu pro konkrétní pohyb. Urychlit proces učení pak mohou opakované pokusy po dobu několika minut denně.

Důležitá je stejně jako v případě učení se jiným dovednostem také pravidelnost. Lepší je cvičit krátce každý den než dlouho jednou týdně. Začněte s 10–20 pokusy a postupně zvyšujte počet. Sledujte, které oko se učí rychleji, a podle toho upravujte trénink.

Oči se rychle unaví a mozek má tendenci automaticky zapojit obě víčka. Pokud pokrok nepřichází hned, nic se neděje, nervové spoje se posilují postupně. Když vydržíte, časem zvládnete mrknout izolovaně, a kdo ví, třeba objevíte pro tuto dovednost i nějaké nové praktické využití.

K čemu se to může hodit?

Mrknutí jedním okem může pomoci fotografům u rychlého zacílení, aniž by ovlivnili druhé oko nebo objektiv. U střelců a sportovců podporuje přesnost a stabilitu pohledu. V divadelním prostředí může jemné ovládání víček zase sloužit jako výrazový prostředek, který neovlivní zbytek mimiky.

Pro běžný život je to spíše zajímavost a vizitka motorické flexibility. Schopnost takového pohybu může pozitivně působit na okolí. Využít se dá například při flirtování nebo se tato mimická dovednost používá například jako výraz podpory.

A konečně, kdo se  věnuje tréninku mrkání jedním okem, získává i větší povědomí o koordinaci vlastního těla. Sleduje, jak mozek a svaly spolupracují a jak se drobnými pohyby zlepšuje jemná motorika. Trénink mrknutí jedním okem je tedy zábavný, nenáročný a v některých případech může přinést i praktické benefity.

zdroje: sciencedirect.com, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, frontiersin.org, medium.com