Za socialismu to nosily jen sekretářky z národního výboru. Dnes to nosí mladí a myslí, že jsou cool

Ještě nedávno by saka s vycpávkami skončila hluboko na dně skříně, pokud vůbec přežila čistku po revoluci. Sukně těsně pod kolena ve stejném odstínu broskvové jako stěny kanceláře v roce 1985 by si oblékl jen někdo s pořádnou dávkou ironie. A pastelové barvy? Ty patřily na omítky paneláků a na permanentky do jeslí, ne na přehlídková mola.

Jenže móda, stejně jako historie, má smysl pro humor. A když si dnes vyjdete do kavárny v centru Prahy nebo otevřete Instagram, uvidíte totéž: Mladí lidé ve stylu, který by byl ještě před pár lety považován za přežitý.

Retro se vrací ve vlnách a každá generace si z něj bere to, co jí připadá nejvtipnější, nejstylovější nebo nejvíce osobité. Tentokrát ale nejde jen o nostalgii. Saka s hranatými rameny, jako vystřižená z „Dallasu“, zažívají comeback nejen ve fast fashion, ale i u luxusních značek. Saint Laurent, Balenciaga nebo česká značka Chatty, všechny pracují s tímto siluetovým archetypem osmdesátých let. Jen místo červených lodiček k nim mladí oblékají bílé tenisky a přes rameno si přehodí ledvinku. Ironie? Možná. Ale taky výraz toho, že se móda přestala bát výstředností. A v tom je síla.

Z uniformy sekretářky k módní revoluci

Není náhoda, že právě saka s vycpávkami nebo pouzdrové sukně zažívají boom. V době, kdy se generace Z snaží přepsat pravidla genderu, moci i vkusu, sahá k symbolům, které kdysi představovaly normu a poslušnost. Móda socialismu, přísná, standardizovaná, ale zároveň výrazná svou uniformitou, dnes slouží jako odrazový můstek. Mladé ženy (a často i muži) ji přetvářejí v nástroj emancipace. Místo toho, aby se jí vysmívali, ji nosí s hrdostí. Ukazují, že i to, co bylo dřív za nevkusné, může být cool, když se to uchopí s nadhledem.

Pastelová paleta: barvy dětských pokojíků na přehlídkách

Jemně růžová, mentolová, světle modrá – odstíny, které kdysi patřily do výbavy novorozenců nebo na nástěnky školních družin – jsou teď barvami sezóny. V pastelových tónech se oblékají celé outfity. Bez kontrastu, bez výmluv. Módní návrháři se nebojí monochromatických kombinací a inspirace uniformitou. Když to pak na sobě nosí modelky s ostříhanými hlavami nebo studenti výtvarných škol, vzniká nový vizuální jazyk. Na první pohled jemný, ale ve skutečnosti radikální.

Důležitou roli hraje i udržitelnost. Mnozí mladí hledají originální kousky v sekáčích, vintage buticích nebo přímo ve skříních svých matek a babiček. Tím se styl osmdesátek šíří dál, ne jako kopie, ale jako autentický artefakt. Původní sako z Tuzexu, které pamatuje schůze ROH, dnes slouží jako módní vyjádření individuality. A paradoxně čím více kousek připomíná doby minulé, tím více působí současně.

Od „trapnosti“ k trendu

Je fascinující sledovat, jak se vnímání estetiky mění. Co bylo dřív symbolem maloměšťáctví nebo státního aparátu, se dnes stává popkulturním fenoménem. Mladí lidé přebírají znaky minulosti, aby je mohli reinterpretovat. Nosí pastelové twinsety s kšiltem dozadu, kostýmky kombinují s crop topy, a místo punčoch volí tetování a ponožky s nápisy. Vzniká styl, který vzdává hold době, kterou většina z nich nezažila, ale zná ji z vyprávění, televizních archivů a z estetiky socialistických plakátů.

Pro starší generaci může být návrat stylu osmdesátých let poněkud matoucí. Něco, co bylo symbolem konformity, se nyní stává rebelií. Někteří se usmívají, jiní kroutí hlavou. Ale móda je dialog. A tahle debata mezi generacemi probíhá právě skrze kousky oblečení, které kdysi visely na věšáku v kanceláři národního výboru, a dnes se hrdě nesou po ulicích metropole. V teniskách, s telefonem v ruce. A s vědomím, že styl není o tom, co se nosilo, ale o tom, jak to nosíme teď.

Zdroje: vogue.com, prozeny.cz