Kvíz ze slovenštiny jen pro pravé Čechoslováky. Otestujte, jak dobře znáte jazyk našich sousedů
Sledovat v Google Zprávách
S našimi slovenskými sousedy toho máme pořád hodně společného. Nejenže máme podobnou minulost, ale i naše jazyky jsou si podobné a navzájem si bez větších problémů rozumíme. Některé slovenské výrazy ale dávají Čechům zabrat. Jak se vyznáte ve slovenštině vy? Otestujte své znalosti v našem kvízu. Když třeba Slovák řekne „vezmu si čižmy“, myslí tím boty, ale víte jaké?
O češtině se říká, že měla během své historie vždy o něco větší prestiž než slovenština. V době společného státu se ale oba tyto jazyky vzájemně sbližovaly. Dnes, když se potká Slovák s Čechem, tak i přesto, že každý používá svůj rodný jazyk, vzájemně nemají problém se domluvit a na Slovensku je dodnes český jazyk de facto rovnoprávný s úřední slovenštinou. Po morfologické stránce je ale slovenština v mnoha ohledech jednodušší než čeština. Na druhou stranu – slovní zásoba je u obou těchto jazyků do značné míry totožná. Výjimkou je jen pár fonetických rozdílů (mléko: mlieko, řeka: rieka).
Tohle jste o slovenštině nevěděli
Slovenština je oproti češtině o dost měkčí a libozvučnější. I když si naše národy rozumějí, potkáte-li Slováka např. ze Záhorí, jen těžko si s ním popovídáte bez slovníku v ruce. Na vině je východoslovenské nářečí, kterému mají mnohdy problém porozumět i Slováci z hlavního města Bratislavy. Největší odlišnost je tady ve slovní zásobě Východoslováků, přičemž spousta slov, které používají, má hned několik významů. Když např. řeknou, že „idú kúrit“, neznamená to, že si jdou zakouřit, ale že jdou zatopit do kamen. Východoslovenské nářečí najdete zejména na území bývalých žup Spišské, Zemplínské, Abovské a také na území Užské župy. Pro východoslovenštinu je typický přízvuk na předposlední slabice slova, který je doprovázen charakteristickou intonací. Dlouhé samohlásky tady téměř neexistují. Mluví se tu krátce a tvrdě (brazda, luka). Místo souhlásky ď a ť se používá c a dz (cicho, dzeci) a používají se zde i měkké sykavky jako ś a ź (suśed, źima).
Nejstarší slovenská literatura vznikla už na konci 9. století v době Velkomoravské říše. Jednu z nejvýznamnějších slovenských literárních památek tvoří tzv. Nitriansky kódex, jehož vznik se datuje přibližně kolem roku 1083. Nejdelší slovenské slovo obsahuje 55 hlásek (sedemstodeväťdesiatsedemtisícsedemstodeväťdesiatsedemi), druhé nejdelší slovo jich má o 11 méně (znajneprekryštalizovávateľnejšievajúcimi). Nejkrásnějším slovenským slovem se v jedné internetové anketě stala „čučoriedka” (borůvka). Toto slovo rádi a běžně používají i Češi.
Celá řada podivných, ale zábavných přísloví
Slovenština je asi jediný „cizí jazyk“ na světě, ke kterému máme stále blízko. V 80. letech minulého století si Češi i Slováci dělali legraci z hlášky „som smädný ako ťava“ a často ji obě tyto národnosti používaly k tomu, aby si v hospodě objednaly pivo. Přestože Češi a Slováci žili ve společném státě, s výjimkou válečného Slovenského státu celých 74 let (tedy mezi roky 1918 a 1992), dnešní mládež už mnoha slovenským slovům vůbec nerozumí. Slováci se pyšní i mnoha vtipnými příslovími. Některým z nich rozumí jen pramálo Čechů: „Má deravé ruky“ – je nešikovný. „Čo si sa s koňom zrazil?“ – ztrácíš rozum. „Hodiť flintu do žita“ – předčasně to vzdát. Zábavným příslovím je také věta: „Robota nie je zajac, neutečie“, kterou v Česku používáme také, ovšem malinko upravenou: „Práce není zajíc, neuteče“, nebo ještě lépe a vtipněji: „Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.“
I Slovensko ale stejně jako Česko patří k zajímavým turistickým cílům. Má bohatou historii a nabízí hned několik přírodních krás, které stojí za to vidět. Málokdo ví, že Slovensko je světovou raritou v počtu hradů a má také silnou tradici výroby kvalitního piva. Je i oblíbeným místem milovníků vína s více než stovkou vinařství. Slovenská republika se pyšní také nejstarším národním parkem ve střední Evropě – Tatranským národním parkem, který nabízí alpskou scenérii a pestrou divokou přírodu.
