Když vyklízíme sklep, tohle je první věc, kterou vyhazujeme. Má přitom cenu garsonky v Praze

Někde mezi starými lyžemi, sekačkou, co už nikdy nenastartuje, a zaprášenými plyšáky z osmdesátek leží poklad, o kterém většina z nás nemá ani tušení. Vypadá obyčejně. Je malý, plastový, černý, s nálepkou, která se časem začala odlupovat. Možná ho ještě schováváte na dně krabice, kterou se chystáte odvézt na sběrný dvůr.

Možná jste ho už vyhodili, protože už je vám přece k ničemu. Ale právě „tahle věc“ dnes v očích sběratelů znamená hotové jmění. Ne, není to zlatý prsten, cenná známka ani dávno ztracený obraz.

Rěč je o videokazetách. Ano, ty hranaté plastové krabičky s černou páskou uvnitř, které jsme roky automaticky házeli do pytle s nápisem „nepotřebné“. Jenže právě videokazety se v posledních letech staly nečekaným sběratelským fenoménem. A některé z nich mají hodnotu, za kterou byste si v Praze pořídili malou garsonku.

Plastová krabička plná nostalgie a peněz

Zní to jako vtip? Rozhodně není. Například originální videokazeta s filmem Dracula od režiséra Francise Forda Coppoly z roku 1992 se na eBay prodala za téměř 900 tisíc korun. Raritní kusy jako Star Wars: A New Hope v původním vydání nebo první edice hororů od společnosti Vestron Video se běžně pohybují v řádu desítek tisíc. Česká videokazeta Zdivočelá země se například prodává mezi sběrateli za 10 až 15 tisíc korun, a to i v případě, že už ji přehrávač nepřečte. Nejde totiž o funkčnost, ale o vzácnost, grafiku obalu a autenticitu vydání. A originální kazeta s filmem The Goonies dokonce může mít neuvěřitelnou hodnotu, prodala se za více než 3 miliony korun.

Sběratelé dnes pátrají hlavně po originálních vydáních, která nebyla nikdy digitalizována, nebo mají unikátní český dabing, jaký se později už nepoužíval. Obrovskou cenu mají taky filmy z tzv. zakázané distribuce, třeba horory, které byly v devadesátkách kvůli zvýšenému násilí krátce po vydání staženy z oběhu. Anebo české filmy vydané v omezeném nákladu, které dnes už na streamovacích platformách nenajdete.

Kazety jako generace bez cloudu

Zajímavé je, že videokazety byly v 80. a 90. letech minulého století v Česku velmi luxusním zbožím. Videorekordéry tehdy stály několik měsíčních platů a byly v domácnostech opravdovou vzácností. V roce 1985 se například první československý videorekordér prodával za 19 800 korun, což představovalo 6 až 8 průměrných měsíčních výplat. A přestože byly VHS přístroje tehdy pro většinu lidí nedostupné, videokazety brzy zaplavily český trh, nejen pro filmy, ale i pro nahrávání oblíbených televizních pořadů.

Možná za tím vším stojí i generační nostalgie. Videokazety nejsou jen nosičem filmů, ale i vzpomínek. Byl to rituál, přetáčení, šumící zvuk na začátku pásky, ručně psané štítky nebo originální kresby na obalech z českých půjčoven. Dnešní sběratelé často nejsou jen investoři, ale lidé, kteří si chtějí připomenout dobu, kdy se filmy půjčovaly na občanku a každý večer u televize byl malým svátkem. Proto jsou videokazety něco víc, než jen plastový předmět,  je to vlastně  hmatatelný důkaz, že i film měl svou váhu, čas a prostor.

Dřív harampádí, dnes investice

Důležité ale je, že ne každá kazeta je poklad. Hodnota kazety záleží nejenom na titulu, ale i na tom, zda jde o originál (ne nahrávku z televize), jaký má obal, stav pásky a jestli jde o první edici. Čím méně kusů bylo vydáno, tím vyšší je dnes jejich cena. Vyplatí se proto projít krabice, které jste měli v plánu vyhodit, a ideálně si kazety porovnat s databázemi sběratelů. Ty se dají najít na fórech i specializovaných skupinách na sociálních sítích.

Takže než znovu zamáváte na rozloučenou dalšímu „zbytečnému“ krámu ze sklepa, dejte mu šanci. Možná právě držíte v ruce část historie, která má větší cenu, než byste čekali.

Zdroje: denik.cz, magazin.aktualne.cz