Jedna z nejjedovatějších hub světa roste v Česku. Lidé si ji pletou s bedlou, ale následky jsou fatální

Ačkoliv se každoročně na houby vydávají zástupy lidí, zdaleka ne všichni jsou zkušení houbaři. Přitom stačí jedno malé přehlédnutí a fatální komplikace je na světě. Pokud už houbu seberete a vložíte do košíku, měli byste si být jistí tím, o jaký druh se jedná. Divili byste se, kolik lidských životů má na svědomí poměrně nenápadná houba, která rozhodně nepůsobí jako zákeřný zabiják.

Dlouho byla považována za tu vůbec nejjedovatější houbu na světě a v českých lesích na ni můžete narazit poměrně běžně. Z pomyslného trůnu jedovatosti ji sesadila Galerina sulciceps, která nemá přesný český odborný překlad, říká se jí proto jednoduše Čepičatka, jejím domovem je Indonésie, a my se jí proto nemusíme obávat. To ovšem neplatí pro druhou nejjedovatější houbu světa, která roste i v Česku. Její hlavní zbraní je především podobnost s oblíbenými jedlými druhy hub, které Češi milují.

Letní nebezpečí číhá pod listy

Jde o typicky letní houbu, kterou v lese můžete najít od června do září. V jehličnatém lese na ni narazíte výjimečně, jejím domovem jsou listnaté porosty. Objevit ji můžete pod listnáči, jakými jsou duby, buky či habry. Lidé si ji často pletou se žampiony a bedlami. Rozlišovací poznávací znamení sice existují, ale nepoučený houbař je snadno přehlédne. Dost už hádanek, seznamte se s muchomůrkou zelenou, tou nejjedovatější houbou u nás i v Evropě.

Nechá vás vydechnout a pak zasadí poslední úder

To, že jste pozřeli muchomůrku zelenou, ihned nepoznáte. S odstupem až několika hodin – nejčastěji v rozmezí mezi 6 a 12, někdy více – začne postižený člověk pociťovat nevolnost, kterou doprovází úporné zvracení a také průjem. Následný stav lze připodobnit k celkovému vyčerpání a apatii, v případě zasažení ledvin se dostaví i potíže s močením. To vše trvá zhruba 48 hodin. A pak následuje úleva. Není to však znak ustupující otravy, právě naopak. Ve chvíli, kdy se vám udělá dobře, jste bez lékařské pomoci prakticky odsouzeni k smrti. Dochází totiž k vážnému poškození jater, bez patřičné léčby následuje bezvědomí, selhání jater a otok mozku končící smrtí.

Pomoc naštěstí existuje, jde ale o závod s časem

Lidé, kteří se muchomůrkou zelenou otrávili, přicházejí k lékaři v průměru po 10 hodinách od požití. V tu chvíli už u nich nastávají příznaky otravy, a pokud se při vyšetřeních skutečně prokáže otrava muchomůrkou, zahajuje se léčba. O tom, jakými prostředky čeští lékaři s otravou bojují, se rozpovídal toxikolog Jaroslav Klán.

„Jde-li o vážnou otravu způsobenou muchomůrkou zelenou, pacient nitrožilně dostává Legalon Sil, nebo N-acetylcystein. Tato medikace dokáže otravu zastavit, jde však o čas. Funguje to pouze tehdy, začne-li se s léčbou do 20 hodin po požití jedovaté houby. K tomu pacient dostává spoustu tekutin a také aktivní uhlí ve velkých dávkách.“

Podle lékařů je velký problém hlavně dlouhý nástup otravy. Po několika hodinách si lidé už ani nevzpomenou, že jedli houby, případně tomu nepřikládají váhu, protože si myslí, že už to nemůže souviset. Ke smrtelné dávce jedu přitom stačí sníst malý klobouk o velikosti 4 centimetrů.

Jak bezpečně poznat muchomůrku zelenou?

Abyste si byli jisti, že jste si do košíku nepřihodili muchomůrku zelenou, musíte vědět, jak vypadá a jaké jsou její poznávací znaky. Tím nejdominantnějším je kalich smrti. Nachází se ve spodní části nohy a jeho cípy často vyčuhují nad zem, ovšem nemusí to být pravidlo. Je proto nutné houbu vyjmout ze země celou, abyste mohli zkontrolovat i spodní část. Bílá pochva, z níž muchomůrka vyrůstá, není s nohou pevně srostlá. Klobouk má většinou odstín olivové zeleně, ale může být i bělavý. Jinak štíhlá noha s bílým prstenem se ve spodní části rozšiřuje a lupeny muchomůrky jsou také bílé.

Lidé si ji pletou s bedlou i žampionem

Mykologové potvrzují, že v našich končinách dochází u neznalých houbařů nejčastěji k záměně muchomůrky zelené s bedlami vysokými či žampiony. Pro odborníky jsou tyto záměny nepochopitelné, protože všechny tři typické znaky muchomůrky zelené, tedy kalich smrti, prsten a bílé lupeny, se společně u žampionů ani bedel nevyskytují. Žampiony nemají blanitou pochvu a jejich lupeny jsou již od mládí narůžovělé, později hnědé. Bedla vysoká má hnědý klobouk s výraznými šupinami. Žampionům i bedlám navíc chybí obávaný kalich smrti.

Muchomůrka zelená roste v našich listnatých lesích hojně, je proto pravděpodobné, že na ni čas od času při toulkách přírodou narazíte. Pokud se tak stane, prvním varovným příznakem je kalich smrti, objevíte-li ho, muchomůrku nechte tam, kde jste ji našli. Pozor si dejte i na další nebezpečný typ, kterým je muchomůrka jízlivá, rovněž smrtelně jedovatá.