Genetici to konečně rozlouskli: Dědí dítě inteligenci po otci, nebo matce? Tady je přímá odpověď

Po rodičích dědíme mnoho věcí, o tom není pochyb. Vědci ale zjistili, že k nim patří i inteligence. A v této dědičnosti hraje hlavní roli primárně jeden z rodičů. Víme který.

Věda neustále objevuje nové poznatky o lidském těle. Jedním z nich je i zjištění, po kom dědíme inteligenci. Překvapivou informací je už to, že primárně pouze po jednom z rodičů. Často máme tendenci přemýšlet, po kom dítě zdědilo barvu vlasů nebo očí. A to jsou rysy, které jde snadno určit podle jednoduchého pohledu na rodiče. U inteligence je to trochu jinak, ale i zde se dá zjistit odpověď.

Hlavní roli v tomto případě hraje chromozom

Genetici došli k významnému objevu. Za rozvoj kognitivních schopností, a tedy i inteligence nového človíčka, je zodpovědný chromozom X. A právě ten mají ženy ve své genetické výbavě hned dvakrát. Muži ve své výbavě mají nejen chromozom X, ale i Y. Je tedy jasné, že právě X, na který se váží geny ovlivňující inteligenci a paměť, získá potomek od matky. Teorie této dědičnosti je postavena na studiích a mnohaletých výzkumech.

Výsledky výzkumu byly potvrzeny i na geneticky modifikovaných myších. Vědci vytvořili dvě skupiny, jedna z nich byla obohacena o geny matky, druhá o geny otce. Výsledky byly překvapivé. Myši, u kterých převládaly mateřské geny, měly o poznání větší mozky, lépe si poradily i se složitými úkoly a byly více zvídavé. U mužů se obohacení projevilo jinak. Myší těla byla větší, byly více agresivní a hůře reagovaly na hlad. Jejich kognitivní funkce byly o poznání horší než u druhé skupiny. A chování, které vykazovaly, bylo pudové a řízené základními zvířecími instinkty.

Genetika ale není všechno, vliv má výchova i prostředí

I když to na první pohled vypadá jasně, ani chromozom Y ale není zbytečný. Otcové život i genetickou výbavu svých dětí ovlivňují, jen trochu jinak. Právě chromozom Y je zodpovědný za fyzické rysy a vlastnosti. A tak není neobvyklé, že otcové na své potomky přenášejí výšku, strukturu kostí, barvu očí nebo hustotu vlasů. A také zdraví zubů. Kromě těchto markantních znaků ale tatínkové svým potomkům mohou předat i roztomilé rysy, například ďolíčky ve tvářích pocházejí od nich.

Odborníci ale upozorňují, že genetika není všechno.

„Na formování inteligence má vliv celá řada faktorů – od domácího prostředí přes emoční vývoj až po ekonomickou situaci rodiny,“ vyjádřil se k problematice jeden z nich.

A v pozadí nezůstává ani citová vazba s matkou. Právě emoční kontakt s maminkou formuje konečnou podobu mozku. A to již od raného věku. Vědecký výzkum, ve kterém odborníci sledovali skupinu maminek a jejich dětí, potvrdil, že blízké emoční pouto s matkou má zásadní vliv na rozvoj určitých částí mozku. Emoční dostupnost těchto maminek dokázala ovlivnit hipokampus malých dětí.

K rozvoji přispívají i otcové

Emoční dostupnost a naplnění dětských potřeb se ale netýká jen matek. V tomto ohledu k vývoji dětí přispívají výrazně i tatínkové. I přesto, že je tato problematika zmiňována méně, je stejně důležitá. Bezpečí, které do života dítěte přináší otec, je stejně důležité jako to, co poskytuje matka. Je jiné, ale je stejně podstatné. Otcové, kteří s dětmi tráví čas, podporují jejich schopnosti, rozvíjí samostatnost a odpovídají na jejich otázky, podporují jejich duševní růst. Nenásilně, hravě, přirozeně.

Genetika rozdá karty. O tom, jak je zahrajeme, ale už rozhodujeme jako rodiče sami. Dítě se nenarodí chytré jen tak, samo. Je zapotřebí jej rozvíjet, podporovat a stimulovat. Stačí s ním trávit čas. Řešit hádanky, skládat kostky, poslouchat hudbu. To vše přispívá k jeho rozvoji. Mozek je nejvíce schopný tyto informace nasávat právě ve svém raném vývoji, je škoda tuto jedinečnou šanci promarnit. Vše nemusíme nechávat jen na genetice a doufat, že to celé dopadne dobře.