Češi ho kupují jako šílení a nedají na něj dopustit, ale odborník říká: Tento sýr raději nechte v obchodě

Sýry jsou v Česku oblíbenou stálicí a málokterý nákupní košík se obejde bez alespoň jednoho balení. Češi mají rádi jak klasické, tak i speciální druhy, a roční spotřeba sýrů se u nás pohybuje okolo 16 kilogramů na osobu. Na chlebu, v těstovinách nebo jen tak k vínu, využití je zkrátka nespočet a sýr patří k potravinám, které mají v domácnostech své jisté místo.

I proto není divu, že jeden konkrétní Češi kupují jako šílení a mnozí na něj nedají dopustit. Působí nenápadně, ale svou dostupností a vzhledem si získal velkou popularitu. Jenže odborník říká: Tento sýr raději nechte v obchodě.

Barva napoví o kvalitě víc, než by se mohlo zdát

Mezi těmi nejprodávanějšími sýry kraluje eidam. Je levný, dostupný a má široké využití. Jenže jak se ukazuje, ne každý kousek je stejný. A odborníci varují, že některé varianty je lepší si vůbec nekupovat. Právě barva tohoto mléčného výrobku může prozradit víc, než si většina z nás myslí.

„Pokud je sýr moc světlý až bílý, znamená to, že nemusí být dostatečně vyzrálý,“ prozradil odborník na mléčné výrobky.

Eidam by měl mít krémovou až žlutou barvu. Když je ale moc světlý, svědčí to o tom, že sýr není pořádně vyzrálý. A to se může podepsat nejen na chuti, ale i na jeho výživových hodnotách. Barva může dokonce naznačovat problém se solí, pokud totiž sýr nebyl dostatečně nasolený, nemusí být jeho chuť ani textura ideální. Sýrař Josef Pánek k tomu říká:

„V případě, že se vyskytuje bledá barva po okrajích, může se jednat o sůl, která neměla po vysolení eidamu dostatek času na to, aby rovnoměrně prostoupila celým sýrem a eidam je tedy méně kvalitní.“

Jak se eidam vlastně vyrábí

Při výrobě hraje roli nejen mléko, ale i správné kultury, přesná teplota při pasteraci a hlavně doba zrání. Sýr, který nemá čas uzrát, sice může vypadat podobně, ale chuťově nikdy nedosáhne kvality vyzrálého eidamu. Zrání obvykle probíhá po dobu minimálně šesti týdnů, ideálně ve speciálních skladech s kontrolovanou teplotou a vlhkostí. Na trhu najdeme varianty s různým obsahem tuku v sušině. Čím méně tuku eidam má, tím více obsahuje bílkovin a vápníku. 30% eidam v průměru obsahuje 952 mg vápníku na 100 g, zatímco 50% eidam pouze 773 mg.

Na co si dát pozor při výběru

U baleného eidamu si dobře prohlédněte barvu sýra přes obal. Hledejte rovnoměrný odstín, vyhněte se výrazně světlým nebo bílým kouskům. Sledujte také, zda je obal opakovaně uzavíratelný, sýry pak nevysychají a vydrží déle. Zvolit můžete i varianty z domácích mlékáren nebo s označením původu. A i když cena často hraje roli, u sýra je lepší připlatit si za kvalitu, která se vám vrátí v chuti i ve složení.

Původní eidam pochází z Holandska a vypadal úplně jinak

Ačkoliv si ho dnes většina lidí spojuje s českou kuchyní, skutečný původ eidamu sahá do nizozemského městečka Edam. Právě odtud si sýr odnesl i své jméno. V Česku se přitom často objevuje výslovnost názvu s „i“, která vznikla převzetím německé výslovnosti. Pokud bychom chtěli být přesní, správně bychom měli říkat „ejdam“. Původní eidam se vyráběl už od 14. století a díky své trvanlivosti se rychle rozšířil po celém světě. Zatímco dnes ho známe ve formě hranolku nebo bločku, původně měl kulatý tvar a byl zabalený do červeného vosku.

V minulosti byl eidam ceněný nejen pro svou chuť, ale hlavně pro výdrž. Díky nízkému obsahu vody a ochrannému voskovému obalu totiž vydržel dlouhé měsíce bez zkažení, a proto si ho s sebou na cesty brali nejen obchodníci, ale i námořníci. Ve středověku se běžně objevoval i na slavnostních stolech, sláva eidamu tedy není žádná novinka. V Česku se začal vyrábět ve větším až v minulém století a rychle se stal jedním z nejoblíbenějších sýrů na trhu. Dnes ho považujeme téměř za „náš“, i když jeho kořeny jsou ryze holandské.

Zdroj: vitalia.cz, idnes.cz, dtest.cz, kupi.cz