Dřív zelený kýč, dnes vyhledávaný designový kousek, který mizí rychleji než rohlíky v akci

Zatímco dříve se tento typ skla z dob socialismu považoval spíše za kýč, který měl ve vitríně skoro každý, dnes se vrací znovu na výsluní. Někdejší nechtěné svatební dary do výbavy, na které se dlouho prášilo ve sklepě, jsou totiž opět v kurzu. Ozdoba obýváku se postupem času změnila na limitované edice, nebo jde často o ručně foukané originály. Zelená už totiž není „ta socialistická“, ale svěží, hravá a stylová. 

Nejdřív výsluní, pak na dlouhou dobu kýč, a teď zase výsluní. Barevné sklo je opět v kurzu. Zelené lisované vázy a mísy, často z těžkého skla, byly v dobách socialismu v minulém století dárkem „do výbavy“ nebo ozdobou obýváku s obloženou stěnou. Kdo neměl ve vitríně v obýváku skleněnou rybu nebo právě těžkou zelenou vázu na karafiáty k MDŽ, ten jako by nebyl.

Po revoluci šup s tím do popelnice

I když šlo o pěknou řemeslnou práci, po revoluci pak podobné artefakty končily najednou ve většině případů ve sběrném dvoře nebo v popelnici. Považovaly se totiž za přežitek a kýč. Zkrátka barevné sklo se stalo symbolem doby a něčím, co už se nikdy nevrátí. Jenže teď se karta obrací. Barevné sklo se díky umu starých českých sklofoukačských mistrů vrací na výsluní bytového designu. Pokud tedy ještě máte něco v krabici po babičce na půdě, neváhejte a rovnou si tyhle věci vystavte na policích. Nebo ještě lépe, postavte je na stůl s kyticí gerber nebo elegantních růží. A pokud máte doma celu sbírku takového barevného skla, pak budete dnes platit za designové bohy. 

České sklo se vrací v plné parádě

Podle mistrů sklářů není sklo jen přežitek a nemá rozhodně stát pouze ve vitríně. Své o tom ví třeba podnikatel ve sklářském oboru Lukáš Klimčák, jehož těžké skleněné vázy si měly dokonce zahrát v kultovním filmu Barbie studia Warner Bros. Renesance českého skla se v tuzemsku podle něho těší opravdu velké oblibě zákazníků.

„Chceme, aby se naše sklo používalo, nikoliv aby to bylo sváteční sklo. I díky covidu jsme si více uvědomili, že se chceme obklopovat kvalitnějšími věcmi. A já jsem jedině rád, když kvalita zvítězí nad konzumem,“ říká.

Kvalitní sklo je investice

Staré nádobí a sklo nevyjímaje má navíc historickou a kulturní hodnotu, a tak vám za něj utrhnou ruce i sběratelé. Navíc po padesáti letech se dá označit za starožitnost, a tak jeho hodnota s věkem ještě roste. Pěkné kousky se dají výhodně prodat i za desítky tisíc korun, nesmí však být na nich viditelné vady, jako jsou škrábance či dokonce rozbité části. Naši rodiče a prarodiče měli k těmto relikviím minulosti mnohem snadnější přístup než my dnes. Sklo byl opravdu běžný dárek k svatbě, kulatému výročí či k Vánocům, i když ani v 80. letech nepatřilo mezi nejlevnější.

Tajemství výroby skla

Z čeho se vlastně sklo vyrábí? Obvykle jde o tři složky, tedy písek, vápenec a sodu. Písek nebo oxid křemičitý je nejoblíbenějším základem pro sklo a skládá se z velmi malých krystalů. Pokud jej ovšem zahřejete na velmi vysoké teploty, roztaví se a změní v kapalinu. Po vychladnutí opět ztuhne, ale změní podobu. Stane se z něj tenký průhledný kus skla. Sklo vyrobené z křemíku se nazývá silikátové sklo. Renesanci dnes barevné sklo zažívá třeba díky Sklárně Květná na moravsko-slovenském pomezí či v Novém Sedle na Karlovarsku. 

Vázy podle Bořka Šípka

Za „korunovační klenoty“ se tak dnes považuje vše, co bylo ve sklářském oboru navržené profesionálními designéry. A zelené těžké sklo k tomu rozhodně patří. Stylové, jedinečné a elegantní vázy ze zeleného, fialového, červeného či modrého skla dnes vyrábějí ti nejlepší sklářští mistři u nás třeba podle návrhů věhlasného architekta a designéra Bořka Šípka, který zanechal hlubokou uměleckou stopu u nás i ve světě.

Zdroje: plus.rozhlas.cz, chalupari-zahradkari.cz, chytretriky.cz