Další země EU pravděpodobně přijme euro. Bude Česko následovat? Tohle rozhodnutí může vše změnit

S největší pravděpodobností se euro bude od roku 2026 zavádět v další zemi. Informace, která u poloviny Čechů vyvolává zděšení, u druhé radost. V České republice totiž konečné rozhodnutí zatím nepadlo.

Do eurozóny vstupuje další země. Pro Českou republiku tak opět na povrch vyvstává otázka, jak to bude s ní. Přidá se, nebo zůstane věrná svojí státní měně? Otázka, která visí ve vzduchu již několik let, vyvolává mezi občany velké emoce. Jedni se na takovou změnu těší a uvítali by ji co nejdříve. Druzí naopak odmítají připustit, že by k něčemu takovému mělo dojít. Vždyť naše státní měna je naše národní hrdost.

Další stát se rozhodl pro změnu, co to přesně znamená pro nás

Změna měny je pro každý stát zásadním momentem. Tento moment ale může ovlivnit i státy okolní. Kromě samotné změny bankovek, které občané nosí v peněžence, se výrazným způsobem změní i ekonomická strategie dané země. A to má často dopad i na okolní státy. I když se euro chystá přijmout daleké Bulharsko, může mít tato změna dopad i na nás.

Pro Bulharsko je tento krok praktickým tahem. Cílem je ustálit politickou i ekonomickou situaci této země, dosáhnout nižších úrokových sazeb pro občany a přitáhnout více zahraničních investorů. Otázkou, která nyní visí ve vzduchu je, jestli by tento tah nepomohl i České republice. I přesto, že se zavedení jednotné měny jeví jako logický a praktický tah, občané mají obavy.

Nejvíce se obávají inflace. Přechod na novou měnu totiž často znamená zaokrouhlování cen. A kam jinam, než nahoru. V diskuzích, které se k tomuto tématu objevují, mají občané Bulharska jasno. Dokládá to také komentář ženy, která své tvrzení podkládá: „Žila jsem v Německu, když došlo k nahrazení německých marek a ceny šly nahoru, takže mi tu nevyprávějte pohádky o tom, jak se budeme mít skvěle.“

Cesta k euru je dlouhá a trnitá

Přijetí nové měny přitom není rozhodnutí, které by mohlo přijít ze dne na den. Aby k tomu mohlo dojít, musí stát splnit několik podstatných kritérií, k těm se řadí například zajištění cenové stability, srovnání veřejného dluhu nebo stanovení stabilního směnného kurzu. Poté ještě země minimálně dva roky čeká, než padne konečné rozhodnutí. Tato skutečnost dodává občanům České republiky alespoň částečný klid.

Vstupem do Evropské unie jsme se zavázali, že euro přijmeme. Konkrétní datum ale nikdy nepadlo. Poslední velká debata na téma přijetí eura proběhla před pár lety, od té doby jsou čeští ekonomové spíše skeptičtí. Ekonom Žídek má na vzniklou situaci jasný názor: „Česká republika by nepochybně mohla plnit podmínky přijetí eura, pokud by chtěla, ale v naší zemi není politická podpora pro takový krok.“

Čísla ale hovoří jasně. Změna měny by neměla na občany z dlouhodobého hlediska vliv, inflace by byla minimální a pouze krátkodobá. Zavedení eura by tedy znamenalo pouze vyměnit peněženky. To, co ale tuto změnu na našem území brzdí, je psychologická stránka věci. Mnoho občanů považuje českou korunu za symbol země, národní znak. A proto se jí velmi obtížně vzdávají.

Postoj veřejnosti se mění. Pomalu, ale mění

Mladší generace, která pomalu v České republice přebírá otěže i hlas lidu, začíná o změně uvažovat. O změně, která před 15 lety byla smetena od stolu, se začíná tiše debatovat. Místo strachu u nich převládá zvědavost a mnoho z nich se učí počítat v eurech. Tolik věcí by bylo jednodušších. Nejen cestování, ale i nákupy v zahraničních e-shopech. A to jsou věci, na které mladší generace slyší.

Vše je ale o komunikaci. Pokud i nadále budeme na euro pohlížet jako na hrozbu, budeme ji jako hrozbu vnímat. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že by se mohlo jednat o krok k investici a dlouhodobé stabilitě, může se změnit nejen náš pohled na zavedení jednotné evropské měny, ale i postoj k této změně. A právě přechod Bulharska na euro by mohl výrazně ovlivnit i smýšlení Čechů a jejich negativní postoj k této měně.