Česko v panice! Největší gastro poklad vymírá. A důvod? Tak absurdní, že budete chtít vidličkou praštit do stolu
Představte si vůni, která vám pokaždé připomene neděli s rodinou. A teď si zkuste představit, že tohle aroma mizí z našich kuchyní rychleji než poslední kus koláče na stole. Všichni o něm básní, ale skoro nikdo se neodváží obětovat pár hodin a trochu trpělivosti.
Nejde o žádnou luxusní specialitu s kaviárem ani o hipsterskou novinku z food festivalu. Stačí pár obyčejných surovin, hrnec a chuť dělat věci postaru. Mladší ročníky se ale tváří, že je to akce na celý víkend, na kterou nemají nervy. Raději kliknou na rychlý recept z ciziny, který slibuje hotovo do dvaceti minut. A zatímco se sociální sítě plní fotkami barevných misek a těstovin „à la internet“, jedno české jídlo tiše mizí ze scény. A nikdo si nevšiml, že ho vlastně už skoro nikdo neumí uvařit.

Nudné knedlíky
Dřív jsme měli jasno. Byla neděle, oběd u babičky, tác s knedlíky a velký rodinný stůl. Všichni se těšili. Dnes? Neděle je brunch v centru nebo poke bowl domů. Generace Z raději studují recepty na čínu nebo ramen, než se trápit s jíškou a odhadem, kdy je svíčková „tak akorát“.
„Já svíčkovou miluju. Ale tu od babičky. Sama jsem se do ní nikdy nepouštěla. Kdo má čas dělat tři dny vývar?“ píše v diskuzi uživatelka, která jinak prý vaří celkem ráda, ale rychle a moderně.
Není sama. Ve statistikách nejčastěji objednávaných jídel u nás sice pořád vede svíčková, ale už jenom z restaurací. Doma vládnou těstoviny, asijská kuchyně nebo toasty s avokádem. A kdo se přece jen pustí do vaření svíčkové, sáhne po hotových knedlících z obchodu, použije trvanlivou smetanu a maso raději upeče, než aby ho dlouze dusil na plotně.
Legenda co straší mladou generaci
Svíčková je přitom královna české kuchyně. Je s ní spojený pocit domova, péče a slavnostního jídla. Ale právě tahle slavnostnost je možná kámen úrazu. V době, kdy lidé žijí rychle, bez pravidelných obědů a často bez kuchyně větší než mikrovlnka, se z ní stává luxus.
„To není jídlo, to je projekt,“ posteskla si v diskusi jiná uživatelka.
Zatímco generace rodičů a prarodičů zvládla svíčkovou levou zadní, dnes se bez videonávodu nikdo neobejde. A i když recepty jsou na internetu na každém kroku, realita v hrnci bývá jiná. Omáčka je řídká, knedlík se rozpadá a maso tuhé. Vzniká frustrace a příště už to jistí pizza.

Jde to i jinak
Jsou i světlé výjimky. Kurzy vaření, food blogeři a nadšenci, kteří tradiční jídla překládají do jazyka dneška. Rychlejší postupy, méně nádobí, ale chuť zůstává. Místo svíčkové z pravé svíčkové (kterou si málokdo koupí) se používá loupaná plec nebo kýta. Knedlíky se vaří v hrníčku nebo pečou v troubě.
Svíčková se objevuje i v nových podobách, v burgeru, wrapu nebo jako omáčka k těstovinám. Možná to není úplně ono, ale je to cesta, jak neztratit tenhle poklad nadobro.
Potřebujeme změnu?
Asi je načase něco změnit. Nemusíme dělat svíčkovou tak, jak ji dělaly naše babičky, ale proč bychom se ji nemohli alespoň naučit? Stejně jako známe základní fráze anglicky, bychom měli zvládnout i jednu českou klasiku. Ne kvůli vzpomínkám na dětství, ale protože dobré jídlo nemá datum spotřeby.
Až budete příště přemýšlet, čím někoho potěšit, zkuste svíčkovou. Pořád umí udělat dojem, i bez avokáda a bazalky.