Ticho před bouří? Česko na kraji sil. Přichází scénář, kterého se všichni obávali

Česká ekonomika balancuje na hraně. Po měsících relativního klidu se inflace opět probudila a stáhla s sebou důvěru domácností, firem i investorů. 

Podle všeho zůstává výrazné oživení ekonomiky po náročných letech pouze na papíře. Reálné mzdy, spotřeba i investice naopak ztrácí dech a místo očekávaného strmého růstu tak přichází scénář, kterému se politici a ekonomové snažili co největším obloukem vyhnout. Inflační nejistota a ekonomická stagnace.

Rozplývá se sen o stabilitě?

Po krátkém období optimismu přišlo vystřízlivění. Český statistický úřad potvrdil, že inflace letos v květnu meziročně zrychlila na 2,4 %. V dubnu přitom činila pouze 1,8 %, což bylo nejméně za posledních sedm let. Spotřebitelé i odborníci doufali, že trend bude pokračovat, ale opak je pravdou.

Návrat inflace nad cílovou hranici České národní banky přichází v citlivém období. Domácnosti si stále nezvykly na vyšší životní náklady z předchozích let, a navzdory drobnému zlevňování potravin či energií zůstává mnoho výdajových položek vysoko. Ve spojení s klesajícími reálnými mzdami a úbytkem pracovních míst jde o výbušný koktejl. Zároveň je klíčové zmínit, že na rozdíl od předchozích inflačních epizod se nyní lidé neuchylují ke zvyšování spotřeby, ale právě naopak, extrémně šetří.

Tento fenomén přesně popsala hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská:

„My Češi si často, a jsme v tom excelentní, umíme vytvářet sami vlastní recese. Na krize zvenku reagujeme extrémně tím, že uzavřeme peněženky, začneme extrémně šetřit a ekonomiku si sami udusíme,“ uvedla.

Domácnosti dusí výdaje, firmy stagnují

Právě opatrnost domácností je dnes jedním z nejzásadnějších brzdících faktorů české ekonomiky. Zatímco během pandemie se spotřeba částečně držela díky vládní podpoře, dnes již podobné stimuly chybí. Lidé raději odkládají větší nákupy, nenavštěvují restaurace a omezují dovolené. Všechny tyto aspekty dopadají na služby, pohostinství a maloobchod, které se stále nevzpamatovaly.

Současně roste zadlužení domácností. Ačkoliv úrokové sazby pomalu klesají, mnoha lidem stále dobíhají fixace hypoték sjednané za extrémně nevýhodných podmínek v roce 2022 až 2023. Tisíce domácností měsíčně řeší, zda zvládnou další splátky, nebo budou nuceny nemovitost prodat.

Zasažené nejsou jen domácnosti, situaci pociťují i firmy. Index důvěry podnikatelů podle posledních měření klesá již třetí měsíc po sobě. Vývozci trpí kvůli oslabené poptávce v Německu, stavebnictví se potýká s dramatickým propadem investic a menší podniky čelí nárůstu provozních nákladů.

O situaci se příliš nemluví

Zatímco občané se snaží přizpůsobit situaci, vláda působí ztraceně. Konsolidační balíček sice přinesl určité úspory ve státním rozpočtu, ale zároveň zvýšil daně a odvody. Tím paradoxně přispěl k oslabení poptávky, která je právě teď tolik potřebná.

Centrální banka mezitím pokračuje v postupném snižování úrokových sazeb. Od začátku roku 2025 už snížila základní sazbu z 6,75 % na 4,75 %, ale změny na klienty přenášejí banky jen velmi pomalu. Úvěry zůstávají drahé, a zájem o financování zůstává minimální. Všudypřítomná nedůvěra ve vývoj ekonomiky je navíc podpořena politickým chaosem, nebo spíše výrazným rozdělením společnosti v politické oblasti.

Nečekejme na zázraky, ale na stabilitu

Česká republika se nenachází v oficiální recesi, ale symptomy útlumu jsou čitelné na první pohled. Růst cen, obezřetnost domácností, pokles spotřeby i investiční apatie vytvářejí prostředí, kde se ekonomice dýchá stále obtížněji. Nejde o dramatický kolaps, ale o pozvolné vyčerpání nebo také „ekonomickou únavu“.

Obrat k lepšímu nepřijde přes noc. Klíčová bude nejen rozumná měnová politika, ale i aktivní přístup vlády, která by měla podpořit poptávku, zlepšit investiční prostředí a konečně komunikovat srozumitelně a věrohodně. V opačném případě může Česko uvíznout v pasti pomalého růstu a vleklé nejistoty. Přesně v tom scénáři, kterému se mělo za každou cenu vyhnout.