Česko dusí nová vlna nejistoty. Není vidět, ale požírá i ty nejschopnější. Dopady jsou cítit všude

Na první pohled je vše v pořádku. Nezaměstnanost je nízká a lidé mají stabilní práci. Ale pod povrchem se šíří tichá krize, která ochromuje pracovní trh a dusí kariérní ambice. Lidé odmítají radikální změny v pracovní oblasti a tím se roztáčí kolotoč, ze kterého je ve výsledku všem zúčastněným akorát tak špatně.

Český pracovní trh je v pasti. Počet nezaměstnaných lidí je sice nízký (v dubnu 4,3 %), ale nízká je taky míra fluktuace – jedna z nejnižších v Evropě. Češi zůstávají na místech, kde nejsou dostatečně finančně ohodnocení a kde je práce nenaplňuje. Za minulý rok změnilo práci jen 14 % lidí. Pracovní trh jako by zamrzl a dopad to má na víc věcí, než by vás vůbec napadlo.

Jak se to stalo?

Na první pohled to může vypadat, že pracovat 20 let na stejném místě je vlastně dobře a svědčí to o stabilitě, bezpečí a spokojenosti. Tohle je v Česku ale jen krásná představa, která často s realitou nemá nic společného. Není to o tom, že by většina zaměstnanců na svých stálých pozicích byla stoprocentně spokojená. Možná důvody, proč ostatní zůstávají v něčem, v čem jim není dobře, znáte i vy:

• strach ze ztráty příjmu – kvůli hypotékám, půjčkám, nedostatečné finanční rezervě
• nejistota, co by následovalo
• stud, předsudky a obavy z Úřadu práce
• nutnost stěhování nebo dojíždění kvůli nové práci
• nízké sebevědomí – pocit, že jinou práci by člověk nezvládl
• strach, že někde jinde „to přece může být ještě horší“
• nedostatečná kvalifikace, kterou by bylo potřeba doplnit

Všechny tyto obavy ovlivňují rozhodování Čechů, jestli změnit nevyhovující práci nebo ji tak nějak „přetrpět“.

Vyhořelí zaměstnanci

Problém je, že setrvávání v takové práci neotravuje jen život jednotlivce, ale má negativní dopad i na celou ekonomiku. Nespokojení a frustrovaní zaměstnanci zůstávají tam, kde jsou, a práce je nebaví. Přitom někdo se stejnou kvalifikací čeká na přesně takové místo a byl by schopnějším zaměstnancem, který by do firmy přinesl „nový vítr“. Firmy by tak mohly růst a ekonomika s nimi.

Stejně tak zůstává nevyužitý potenciál onoho nespokojeného zaměstnance. Může pro něj totiž existovat místo, kde by byl nejen spokojenější, ale ještě k tomu lépe zaplacený. A to není pohádka, ale realita.

Tohle by přitom získali

Lidé si často kladou otázku: Vyplatí se vůbec riskovat? Čísla ale hovoří jasně. Podle průzkumu společnosti Alma Career si 60 % lidí, kteří za poslední rok vyměnili starou práci za novou, výrazně polepšilo. Ti, kteří udělali kariérní změnu, odešli za lepším platem, příjemnější pracovní atmosférou, ale i za možností využít svůj potenciál.

Kdyby se Češi k takové změně odhodlali častěji, mohlo by to změnit k lepšímu i trh práce. Kvůli nízké fluktuaci se totiž mzdy příliš nemění a rostou jen velmi pomalu. Setrváváním v jedné práci desítky let si tak vlastně sami způsobujete, že zaměstnavatel nemá motivaci vám nějak výrazně „přidat“.

Epidemie ticha

O téhle krizi se nemluví. Neprobírá se u oběda, nesdílí se na sociálních sítích, často ani v kruhu nejbližších. Všichni přece mají práci a „měli by být rádi, že ji mají“. Jenže právě tahle mlčenlivost je důvodem, proč se krize dál šíří. Ne jako viditelná vlna propouštění nebo krach velké firmy. Ale jako epidemie ticha. Pomalu, potichu, bez náhlých výkyvů, ale s hlubokými důsledky.

Tichá epidemie, která požírá energii, motivaci i odvahu něco měnit. Která se tváří jako klid a stabilita, ale ve skutečnosti brzdí růst jednotlivců, firem i celé české společnosti. A to je to, co nás dusí nejvíc. Ne nedostatek práce, ale nedostatek odvahy si říct, že v té, kterou máme, se necítíme dobře a chceme ji změnit.

Právě teď je tedy čas přestat mlčet a začít otevřeně mluvit o tom, že změna je nejen možná, ale často nezbytná. Jste vy sami ve své práci nespokojení? Vzpomeňte si v úvahách o změně na to, kolik lidí si změnou zaměstnání polepšilo. Zkuste to brát jako výzvu. Takovou, které když se postavíte, vyjdete z ní jako vítěz. A vaší výhrou bude práce, do které se můžete každý den těšit.