České supermarkety čelí novému nešvaru: Je to nezákonné, a pokladní toho mají dost. Nedělejte to

Na první pohled je všechno v naprostém pořádku. Lidé nakupují, košíky se plní a provoz mezi regály plyne v zaběhlém rytmu. Zvenčí by nikdo nehádal, že právě tady vzniká problém, o kterém se zatím nahlas příliš nemluví. Uvnitř obchodů ale panuje jiná atmosféra. Zaměstnanci jsou čím dál víc vyčerpaní a zákazníci si často neuvědomují, co svým jednáním způsobují.

Téma, které si mezi prodavači a vedoucími prodejen tiše žije svým vlastním životem, začíná rezonovat i mezi lidmi. Co dřív zůstávalo za zavřenými dveřmi, se dnes dostává na veřejnost, a to i díky příspěvkům samotných zákazníků. Ti otevřeně sdílí své nákupní návyky a přiznávají věci, které možná dělá většina z nás. Jedna z diskuzí, která se v posledních týdnech rozšířila na sociálních sítích, otevřela pohled do běžného nákupu očima ženy, která si osvojila postup, nad nímž se vedou debaty nejen mezi lidmi, ale také mezi právníky, vedoucími prodejen i běžnými pokladními. A právě tento příklad naplno odhalil, co je jádrem problému.

Co vypadá nevinně, může mít následky

Z běžného nákupního zvyku se v poslední době stává čím dál diskutovanější téma. Lidé přicházejí s různými pohledy na to, co je při nákupu ještě v pořádku, a co už za hranou. Zatímco některým připadá určitý typ chování jako přirozený a logický, jiní ho vnímají jako bezohledný nebo dokonce nepřijatelný. Právě na tomto střetu názorů vzniká prostor pro veřejnou debatu, která se naplno rozhořela i na sociálních sítích.

V jedné z diskuzí popsala žena vlastní praxi, která mezi komentujícími vyvolala silnou odezvu.

„Když vybírám ovoce, vždycky nejdřív ochutnám. Dřív jsem si koupila vaničku hroznů, doma otevřela a byly samé pecky. Od té doby už se nenechám napálit,“ uvedla v komentáři.

Někteří jí dali za pravdu, jiní její přístup tvrdě odsoudili. Ať už stojí čtenář na jakékoli straně, z právního hlediska je situace poměrně jasná.

„Zboží je až do zaplacení majetkem prodejce. Jakékoliv nakládání s ním, včetně ochutnání, může být vyhodnoceno jako přestupek,“ vysvětluje právnička Lucie S., která se specializuje na spotřebitelské právo.

Ztrácí se nejen zboží, ale i důvěra

Z pohledu zaměstnanců jde o dlouhodobý a velmi vyčerpávající problém. Každý den sledují situace, kdy zákazníci bez rozpaků ochutnají ovoce ještě předtím, než ho vůbec zváží nebo dají do košíku. A málokdy se to děje nenápadně.

„Je mi to nepříjemné, ale musím to řešit. Většina lidí reaguje podrážděně, když je slušně upozorníme. Často řeknou, že přece nejde o nic hrozného. Jenže když to udělá deset lidí za hodinu, hrozny se ztrácejí před očima,“ říká Iveta, pokladní z jednoho pražského Lidlu.

Pro obchody je to citlivé téma. Na jedné straně stojí vstřícnost a důvěra k zákazníkům, na straně druhé narůstající ztráty a riziko šíření špatných návyků. Obchodní řetězce přistupují k podobným situacím velmi obezřetně. Podle jedné z vedoucích není cílem zákazníky zbytečně konfrontovat, ale chránit zboží i zaměstnance. Pokud někdo ochutná zboží bez svolení, považují to za jasný důvod k zásahu.

Zákazníci i řetězce hledají hranici

Zatímco v některých prodejnách je podobné chování tiše tolerováno, jinde přicházejí jasná pravidla a přísnější dohled. Objevují se dokonce i případy, kdy obchod najímá neuniformovanou ostrahu, která monitoruje konkrétní úseky. Cílem není zákazníky trestat, ale předcházet problémům. I tak ale zůstává otázkou, jak daleko může jít kontrola bez narušení atmosféry nákupu.

Naopak někteří zákazníci tvrdí, že bez možnosti ochutnání nelze poznat, co kupují.

„Chápu, že by to neměl dělat každý, ale já nechci platit za něco, co mi nechutná. Když jdu na trh, tam mi dají ochutnat vždycky. V obchodě to není možné, a tak to dělám po svém,“ říká otevřeně Radek (39), který se s podobnou praxí nijak netají.

Právě srovnání s trhy je častým argumentem. Jenže pravidla v kamenných obchodech fungují jinak.

Kultura nákupu se mění. A s ní i pravidla

Ochutnávání přímo v obchodě možná kdysi působilo jako neškodné gesto. V době rostoucích cen a důrazu na hygienu se z něj však stává téma, které rozděluje společnost i jednotlivé generace. Mladší zákazníci jsou podle průzkumů více zvyklí respektovat zákaz ochutnávání. Starší generace naopak častěji argumentuje zkušeností a životní praxí.

Odpověď na to, kdo má pravdu, není jednoduchá. Jisté ale je, že obchodní řetězce se snaží najít rovnováhu mezi vstřícností a ochranou zboží. Například v Albertu se soustředí na kvalitu už u dodavatelů, kde zboží prochází senzorickými testy ještě před rozvozem. Cílem je, aby zákazníci měli jistotu, že si vybírají čerstvé a chutné ovoce, a nemuseli mít potřebu ho před nákupem sami zkoušet. Právě v důrazu na kvalitu může být cesta, jak ochutnávání v prodejnách postupně vytěsnit.